NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4947
.
Pozemková reforma: * Uděluje souhlas dle § 7 záb. zák. k nucené dražbě zabraného majetku, má stpú při stanovení podmínek souhlasu toho hleděti jen k tomu, aby dražbou nebyly zmařeny, po případě ztíženy cíle pozemkové reformy, nikoli i k tomu, zda soud za podmínek těch provedení dražby povolí.
(Nález ze dne 26. září 1925 č. 17721).
Prejudikatura: Boh. 2529 adm.
Věc: Bohdan Z. v L. a Filip T. v P. proti státnímu pozemkovému úřadu stran souhlasu k vnucené dražbě zabraných nemovitostí.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím udělil stpú Moravské agrární a průmyslové bance, filiálce v Táboře, a Občanské záložně v Táboře zásadní svolení dle § 7 záb. zák., k vnucené soudní dražbě zabraných nemovitostí, patřících vlastnicky st-lům, za těchto podmínek: 1) stpú vyhrazuje si výslovně právo schváliti osobu vydražitele, 2) předmětem dražby bude veškerý nemovitý majetek, který st-lům jako týmž spoluvlastníkům v republice čsl. patří, jako jeden celek, s výjimkou nemovitostí ze záboru propuštěných nebo již vyloučených, 3) vydražené nemovitosti zůstanou i na dále v záboru, 4) vydražitel vydá prohlášení, že jest mu známo, že vůči státu platí za cenu přejímací cena stanovená dle náhr. zák., 5) vydražitel vstoupí do všech smluv pachtovních a nájemních, případně závazků, jež nynější vlastníci proti stpú-u převzali, dokud stpú od nich neupustí a prohlásí, že podrobuje se intencím § 50 a) novely náhr. zák., pokud jde o propachtování půdy, 6) převodem vlastnického práva nezmění se nic na. služ. poměrech aktivních a pensionovaných zaměstnanců neb na darech z milosti, 7) příslušná vkladní listina bude stpú-u předložena k schválení.
Podkladem rozhodnutí toho byla žádost jmenovaných ústavů, aby povolena byla vnucená dražba nemovitostí zapsaných ve vl. čís. — pozemkové knihy obce H. a domu čís. — s pozemky tamtéž.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Výtku nezákonnosti odůvodňuje stížnost, hájíc právní názor, že vzhledem k ustanovení § 8 zák. ze 16. dubna 1919 č. 215 Sb. není exekuční prodej zabraného majetku pozemkového vůbec přípustný. Nss vyslovil však již v nál. Boh. 2529 adm., že ustanovení cit. §u 8 nutno čísti v souvislosti s §em 7 záb. zák., který se svolením stpú-u připouští jakékoli zcizeni, zavazení a dělení státem zabraného majetku bez rozdílu, děje-li se z vůle vlastníka či proti jeho vůli, tedy i exekuční zcizení, zavazení a dělení a že je pak nutno vykládati je tak, že bez souhlasu stpú-u lze vésti na zabraný majetek exekuci jen vnucenou správou, nikoli však tak, že by každý jiný exekuční prostředek, než právě vnucená správa, byl vůbec u zabraných nemovitost: vyloučen. Trvaje při tomto názoru, nemohl nss shledati, že by nař. rozhodnutí bylo v rozporu s § 8 záb. zák.
Pokud stížnost namítá, že povolení vnucené dražby není ani v zájmu pozemkové reformy ani v zájmu žadatelek, které na majetku st-lů dostatečně jsou kryty a s těchto hledisek vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a řízení, v němž st-lé nebyli slyšeni a v němž účelnost vnucené dražby nebyla zkoumána, vadnost, shledal nss, že výtky ty jsou jednak bezdůvodné, jednak nepřípustné.
Udělením souhlasu k jakémukoli disposičnímu aktu se zabranou půdou a tedy i k nucené dražbě, prohlašuje stpú, jemuž zákon záb. v § 7 poskytl prostředek, aby odepřením souhlasu zabránil aktům, které by se příčily účelnému proveder.í pozemkové reformy, tedy zájmům veřejným, pouze a jediné, že disposiční akt není na újmu těmto účelům veřejným. Vyslovuje tedy úřad jediné, že akt onen může dojíti plné platnosti tak, jako by šlo o půdu záboru nepodléhající, ale nezasahuje tím nijak do soukromých práv stran.
Nař. rozhodnutím prohlásil tedy žal. úřad jediné, že z důvodů veřejných, souvisejících s cíly a účely zákonů o pozemkové reformě, nemá námitek proti tomu, aby za podmínek v rozhodnutí tom uvedených nemovitosti st-lů byly ve vnucené dražbě prodány. Nerozhodoval a nemohl rozhodovati, je—li v zájmu zasahujících věřitelů prodej ten nutný, poněvadž se to vymyká z mezí jeho úvahy při rozhodování dle § 7 a nelze v tom, že k této okolnosti nehleděl, shledávati ani nezákonnost ani vadu řízení. Namítá-li stížnost, že povolení dražby není v zájmu pozemkové reformy, je námitka ta nepřípustná, ježto k hájení zájmů pozemkové reformy, tedy zájmů veřejných, nejsou povoláni st-lé, nýbrž jediné žal. úřad.
Pokud se konečně stížnost snaží dovoditi, že podmínky, za kterých žal. úřad dal k vnucenému prodeji souhlas, vlastně jsou v rozporu s pojmem vnucené dražby, jdou námitky ty ve stížnosti u nss-u podané mimo. Neboť lze-li s hlediska řádu exekučního povoliti dražbu za podmínek stpú-em stanovených, o tom rozhodovati přísluší řádným soudům, a nss může pouze zkoumati, zda podmínky ty s hlediska poz. reformy jsou přípustný či nikoli. V tom směru stížnost namítá jediné, že stanovení podmínky 1. (schválení osoby vydražitele) vybočuje z mezí, daných úvaze žal. úřadu při stanovení podmínek k souhlasu dle § 7 záb. zák. Námitka ta je bezdůvodná, ježto podmínkou tou chce si žal. úřad zabezpečiti, aby se dražbou prodané nemovitosti nedostaly do rukou někoho, komu v zájmu účelného provedení poz. reformy by se nemovitosti té dostati nemělo. Pohybuje se tedy i tato podmínka v mezích volné úvaze úřadu daných.

Citace:

č. 4947. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 201-203.