NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15778.

Lhůta pro promlčení přednostního pořadí dávky z majetku se přerušuje vyhlášením konkursu na jmění dlužníkovo jen, byl-li konkurs vyhlášen na návrh Čs. státu za účelem vymáhání dávky z majetku.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1937, R I 1520/36.) Prvý soud, rozvrhuje nejvyšší podání, přikázal Československému státu v přednostním pořadí přihlášenou dávku z majetku. Rekursní soud nepřikázal nic na dávku z majetku v přednostním pořadí, poněvadž tříletá lhůta pro promlčení přednostního pořadí, uvedená v § 62, odst. 2, zákona č. 309/1920 Sb. z. a n., počítaná ode dne knihovního zajištění dávky z majetku, to jest ode dne 23. března 1932, uplynula přede dnem příklepu, jenž byl udělen dne 11. června 1935.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud klade počátek tříleté lhůty na den 23. března 1932 proto, že tímto dnem bylo zahájeno podle zákona soudní vymáhání dávky z nemiovitosti, čímž již dříve započatá tříletá lhůta byla podle § 62, odstavec 3, zákona č. 309/1920 Sb. z. a n. přerušena, takže tímto dnem započala plynouti nová tříletá lhůta. Stěžovatel má za to, že tříletá promlčecí lhůta byla přerušena tím, že byl dne 26. dubna 1933 vyhlášen konkurs na jmění dlužnice, a poněvadž konkurs dosud skončen není, plyne prý přerušená promlčecí lhůta se zřetelem k § 11 konk. ř. dále. Že byl vyhlášen konkurs, bylo exekučnímu soudu ovšem známo, poněvadž jde o zcizení nemovitosti na návrh správce konkursní podstaty. Ale dovolací rekurent netvrdil, — a neplyne ani z pozemkové knihy, ani z exekučních spisů, — že byl vyhlášen konkurs na jeho návrh. Nemůže proto dovoditi, že prohlášení konkursu má pro něj týž účinek jako zahájení soudní exekuce a že jím byla přerušena tříletá lhůta promlčecí: Ustanovení § 11 konk. ř. nebránilo Československému státu, aby i po prohlášení konkursu vedl exekuci na vydražené nemovitosti, poněvadž podle čl. III č. 3 uvoz. zák. ke konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. zůstaly nedotčeny i předpisy o exekuci k vydobytí nebo zajištění státních daní a jiných dávek, vedené za konkursu na věci, na kterých vázne pro tyto pohledávky přednostní právo. Zůstalo tudíž konkursem nedotčeno i ustanovení § 62, odst. 1, zákona č. 309/1920 Sb. z. a n., podle něhož přísluší dávce z majetku přednostní zákonné zástavní právo na nemovitosti do částky poměrně na ni vypadající, avšak nejvýše do 30% zjištěné čisté hodnoty. Měl-li Československý stát toto přednostní právo pro dávku z majetku na vydražených nemovitostech proto, že po vyhlášení konkursu na jmění dlužnice měl zástavní právo knihovně zajištěné, a nebylo-li jeho přednostní pořadí promlčeno v době vyhlášení konkursu, mohl i po vyhlášení konkursu dávku z majetku soudně vymáhati z nemovitosti vydražené a tím přerušiti promlčecí lhůtu, plynoucí ode dne knihovního záznamu ze dne 23. března 1932. Neučinil-li tak a nechal-li promlčecí tříletou dobu projíti, pozbyl přednostního pořadí.

Citace:

Čís. 15778.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 118-119.