Č. 9621.

Zaměstnanci veřejní:

I. Porušení povinností uložených úředníku §em 21 služební pragmatiky může býti dáno tím, že úředník odepře podepsati prohlášení proti akci lorda Rothermera. — II. Jednání takové nestane se disciplinárně beztrestným tím, že úředník dodatečně prohlášení podepíše.
(Nález ze dne 25. ledna 1932 č. 9530/29.)
Věc: Ing. Ondřej S. v Bratislavě proti vrchní disciplinární komisi při ministerství zemědělství o služební přečin podle §§ 21 a 87 služ. pragmatiky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem disc. komise 1. stolice při župním úřadě v Bratislavě z 28. června 1928 byl st-1, vrchní rada státní zemědělsko-technické služby, uznán vinným, že 1. odepřel podepsati soupisový arch obsahující prohlášení, resp. osvědčení proti akci lorda Rothermera, směřující proti nerozlučnosti zemí a nezměnitelnosti hranic Čsl. republiky, čímž dal na jevo neloyální smýšlení vůči čsl. státu, vůči svému zaměstnavateli, 2. nepodepsání archu odůvodnil ve svém písemném vyjádření dne 9. listopadu 1927 tím, že jde o věc politickou, jíž se straní, že přes 20 roků byl zaměstnancem býv. státu uherského a že by ztratil duševní rovnováhu, kdyby měl jednati proti svému přesvědčení. Tím porušil st-1 § 21 služ. pragm. předpisující, že státní úředník jest povinen býti věrným Čsl. republice, býti poslušným a zachovávati neochvějně základní zákony státní, jakož i ostatní zákony, plniti svědomitě, nestranně, nezištně povinnosti svého úřadu, vždy pamatovati na hájení veřejných zájmů, jakož i vystříhati se všeho a podle svých sil potlačovati vše, co by těmto zájmům mohlo býti na škodu anebo mohlo omezovati spořádaný chod správy. Provinění st-lovo, pokud znamená porušení nejzákladnějších povinností čsl. státního úředníka, jichž neochvějné zachovávání stvrdil i přísahou, kvalifikovala disc. komise jako služební přečin podle § 87 služ. pragm., pro který uložila st-li disc. trest podle § 93 lit. c) služ. prag., t. j. zmenšení služného o 25% na dva roky. Odvolání, které st-1 z nálezu tohoto podal, bylo nař. rozhodnutím co do viny i trestu zamítnuto jako bezdůvodné a nález 1. stolice byl potvrzen z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost namítá, že činy st-li za vinu kladené nemohou býti subsumovány pod předpis § 21 služební pragmatiky, ježto:
1. přestupek § 21 cit. zák. předpokládá existenci platného právního pravidla, jímž se úředníku státnímu ukládá určité plnění nebo opominutí, a musil by tedy v konkrétním případě existovati předpis nebo rozkaz, podle něhož každý státní úředník jest povinen soupisový arch obsahující protest proti akci lorda Rothermera podepsati a akci tuto podporovati; takového předpisu ani rozkazu nebylo, nýbrž naopak uveřejněna byla prohlášení veřejných činitelů o tom, že sbírání archů je akcí soukromou, a že úředníci v té příčině žádných pokynů nedostali;
2. věrnost a poslušnost vůči čsl. státu uložená státnímu úředníku předpisem § 21 služební pragmatiky neobsahuje v sobě povinnost, aby se úředník zúčastnil každého hnutí nebo podnikání směřujícího z pohnutek politických na hájení státního zájmu, a nenáleží úředníkovi ani povinnost přiznati se k určitému politickému názoru, ježto naopak podle § 117 úst. listiny se mu v rámci zákona v tomto ohledu poskytuje úplná volnost;
3. nepodepsáním soupisového archu neprotivil se st-1 žádnému úřednímu rozkazu, ježto sbírání podpisů proti akci lorda Rothermera nebylo vedeno kruhy úředními, nýbrž kruhy politickými;
4. sbírání soupisových archů bylo akcí čistě politickou, kterou se objektivní úředník nerad obírá, a zdůraznil-li st-1, že akci směřující proti svému býv. zaměstnavateli (státu uherskému) by nemohl podporovati z důvodů morálních, projevil tím jen svoje upřímné mínění o této politické otázce, což mu nemůže býti zazlíváno nikým, kdo celou akci objektivně posuzoval.
Nss nemohl žádnou z těchto námitek shledati důvodnou.
Žal. úřad shledal v jednání st-li za vinu kladeném porušení povinné loyality, akt nevěrnosti vůči čsl. státu. Povinnost věrnosti oproti čsl. státu, uložená státním úředníkům předpisem § 21 služ. pragmatiky a vl. nař. z 28. prosince 1918 č. 101 Sb., není arciť v zákoně samém nikterak blíže definována a zejména není v předpisech těch vytčeno, že by povinnost taková byla dána jen v těch případech, kde positivní právní normou nebo konkrétním rozkazem by určité konání nebo opominutí státnímu úředníku bylo uloženo. Povinnost, býti Čsl. republice věren, obsahuje onu vyšší míru oddanosti ke státu, kterou státní úředník zvlášť je vázán a která označuje se také jako loyalita (oddanost) ke státu. Nepředpokládá jen onu míru chování, kterou se ještě nepřekročuje předpis zákona trestního (velezrada nebo jiný čin trestný), nýbrž služební poměr mezi státním zaměstnancem a státem vytváří mezi státem a jeho zaměstnancem užší vztah vzájemné důvěry. Porušení této povinnosti zvláštní oddanosti úředníka ke státu může nastati nejen u výkonu služby nebo v mezích daných rozkazů, jak mylně stížnost se domnívá (námitka ad 3.), nýbrž i v životě soukromém a v projevech veřejných, a může se projeviti nejen v rámci zvláštních positivních norem právních nebo v rámci daných příkazů (námitka ad 1.), nýbrž každým činem, z něhož lze logicky dospěti k úsudku, že čin takový se nesrovnává s onou mírou oddanosti, kterou státní zaměstnanec jest svému státu povinen.
Jest sice pravda, že státní úředník není za okolností povinen zúčastniti se každého hnutí nebo podnikání směrujícího z pohnutek politických na hájení státního zájmu, leč stížnost se mýlí (námitka ad 2.), domnívá-li se, opírajíc se o § 117 ústavní listiny, že státní úředník není povinen přiznati se k určitému politickému názoru, ježto prý v tomto ohledu má úplnou volnost. Neboť volnost projevu mínění v § 117 úst. listiny poskytnutá smí se pohybovati jen »v mezích zákona«, t. j. nesmí se ocitnouti v rozporu se zákonem a nemůže tedy ani státní úředník čsl. svoje politické mínění projevovati takovým způsobem, aby se ocitl v rozporu s požadavkem věrnosti, kterou jest státu čsl. povinen. Oproti této zákonné povinnosti nemůže se st-1 brániti poukazem na svoji domnělou morální povinnost k býv. státu uherskému (námitka ad 4).
Jestliže tedy v daném případě st-1 odepřel podepsati soupisový arch, obsahující osvědčení proti akci lorda Rothermera, z toho důvodu, že přes 20 roků byl zaměstnancem býv. státu uherského a že »by ztratil duševní rovnováhu, kdyby měl jednati proti svému přesvědčení«, mohl žal. úřad v odepření tom v souvislosti s tím, jak st-1 svůj postup odůvodňoval, shledati nedostatek loyality, resp. nedostatek oddanosti ke státu čsl. Mohl tedy v činech st-li za vinu kladených shledati porušení povinné věrnosti ke státu čsl. normované v § 21 služ. pragmatiky. Z předeslaného plyne, že žal. úřad posoudiv činy st-li za vinu kladené podle § 21 služ. pragm., neocitl se v rozporu se zákonem a není tedy stížnost, tvrdící opak, důvodná.
Leč stížnost namítá dále, že nař. rozhodnutí jest nezákonné i co do výměry trestu, ježto prý st-1 soupisový arch podepsal ihned, jakmile zvěděl, že jeho představení mu odepření podpisu zazlívali. Tím prý napravil opominutí, jemu za vinu kladené a získal si tím beztrestnost činu. Ani tuto námitku neuznal nss důvodnou. Tím, že st-1 soupisový arch dodatečně podepsal, nestal se čin st-li za vinu kladený, který charakterisován byl oním zvláštním motivováním se strany st-lovy, disciplinárně beztrestným. Okolnost, že st-1 arch ten dodatečně podepsal, mohla by snad býti polehčující okolností, úřad ji také jako polehčující okolnost uznal a při výměře disc. trestu ocenil, okolnost ta nemůže však zakládati beztrestnost činu již spáchaného, ježto služební pragmatika takového důvodu beztrestnosti nezná. Chce-li však stížnost námitkou tou uplatniti právní názor, že vzhledem k dodatečnému splnění zákonné povinnosti měl st-li trest býti prominut, neměla by stížnost ani v tomto pojetí úspěchu, ježto služební pragmatika nestanoví na určité skutkové podstaty disciplinárně trestné určité tresty, nýbrž ponechává v té příčině disc. komisi v mezích § 93 služ. pragm. volnou úvahu. Nss může tedy zkoumati jen tolik, zdali disc. trest se pohybuje v mezích zákonem stanovených (§ 93, § 95 služ. pragm.). V tomto směru však stížnost nař. rozhodnutí žádných výtek nečiní.