Č. 6175.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: * Živnostenské společenstvo není legitimováno k rekursu proti rozhodnutí zem. správy polit. o uznání živnosti hostinské za radikovanou.
(Nález ze dne 21. prosince 1926 č. 26013.)
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků v K. (adv. Dr. Artur Steiner z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran legitimace k rekursu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Žádostí z 10. října 1924 řízenou na osp-ou v K. požádali manželé Jan a Anna B. o uznání hostinské živnosti spojené s domem čp. ... v K. za radikovanou. Po provedeném řízení podle nař. č. 204/1856 vyhověla zsp této žádosti a uznala živnost shora dotčenou jako radikovanou. Současně vyslovila, že toto uznání výsadní povahy vztahuje se na oprávnění živnosti hostinské a výčepní uvedená v § 16 živ. ř. pod písmeny a), b), c) a f), avšak pouze potud, pokud nápoje ty se prodávají hostům tam obědvajícím bezprostředně po skončeném obědě a pod lit. g) — držení dovolených her — vyjma oprávnění ke kulečníku.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad rekurs společenstva jako nepřípustný s odůvodněním, že v daném případě podle platných předpisů stěžujícímu si společenstvu vůbec odvolací právo nepřísluší a podotkl, že neshledává ani důvodu k postupu podle § 146 odst. 4 živ. ř.
O stížnosti nss uvážil: — — — — —
Postavení strany, tudíž i legitimaci k podání opravného prostředku proti rozhodnutím úřadů správních lze přiznati jen subjektům, do jejichž právní sféry rozhodnutí úřadu zasahuje, nebo jimž platný právní řád positivním předpisem takové postavení přiznává.
Živn. řád vypočítává v § 116 lit. a) taxativně případy, v nichž přiznává živn. společenstvům v řízení před úřady živn. postavení strany. Pod žádné z ustanovení obsažených v této normě nelze subsumovati řízení při rozhodování o radikované povaze živností hostinských. Neprávem poukazuje v té příčině stížnost na ustanovení uvedené pod č. 4 tohoto předpisu, neboť toto ustanovení vztahuje se na rozhodnutí o rozsahu živn. oprávnění podle § 36 živn. ř., o takovéto rozhodnutí však v daném případě nešlo, nýbrž právě jen o výrok, zdali živnost Jana a Anny B. jest na určitém domě radikována. Nemůže proto stěžující si společenstvo v daném případě svoji rekursní legitimaci opříti ani o ustanovení § 116 a) č. 4 živn. ř.
Leč i ze samého nařízení č. 204/1856 se podává, že proti přiznání povahy radikovanosti není vůbec odvolání. To plyne zřejmě z předpisu § 5 tohoto nař., jenž stanoví, že úřad, uzná-li tu kterou živnost za radikovanou, má to ihned oznámiti soudu, jenž rozhodnutí o tom z úřední moci vloží do knihy pozemkové. Kdyby cit. předpis dopouštěl proti uznání živnosti za radikovanou právo rekursu, ať již komukoliv, uložil by dojista rozhodujícímu úřadu, aby vyčkal moci práva svého rozhodnutí a pak teprve učinil soudu příslušné sdělení (srov. v té příčině 2. větu cit. odst. 1 § 5).
Z podaných vývodů plyne tudíž zřejmě, že proti uznání určité živnosti za radikovanou nepřísluší živn. společenstvu právo odvolací, a neporušil tudíž žal. úřad zákon, jestliže je v daném případě stěžujícímu si společenstvu odepřel. — — — — — —

Citace:

č. 6175. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 828-829.