NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 7929.

Účelem § 446 c. ř. s. jest toliko zabrániti sporům o příslušnost soudu druhé stolice, není však předpis ten rozhodným v otázce, zda jest použíti hmotněprávních předpisů obchodního zákona čili nic.
(Rozh. ze dne 30. března 1928, Rv I 1156/27.)
Žalobě o zaplacení dodaného zboží bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Žalovaný vytýká teprve v dovolacím spise zmatečnost rozsudku prvního soudu z důvodu § 477 čís. 1, 2 a 3 c. ř. s. To by ovšem mohl, kdyby tu takové důvody skutečně byly, neboť pak by i dovolací soud musil k nim hleděti z moci úřadu (§ 471 čís. 7, § 493 a § 513 c. ř. s.). Leč o zmatečnosti nelze v tomto případě ani mluviti. Žalovaný shledává ji v tom, že okresní soud prý neprávem vynesl rozsudek »u vykonávání soudnictví ve věcech obchodních«, pojav tuto doložku na návrh žalující firmy do rozsudku (§§ 417 čís. 1 a 446 c. ř. s.) a že následkem toho prý neprávem rozhodoval o odvolání obchodní soud. Brání se proti důvodům odvolacího rozsudku, jakoby byl s doložkou souhlasil, a tvrdí, že nesouhlasil. Ale to jest lhostejno, neboť zmíněný dodatek může býti pojat do rozsudku nejen když se obě strany dohodly, nýbrž i když tak navrhovala jen jedna strana a soud to uznal za důvodné (§ 446 c. ř. s.). Ani v tom ani v onom případě nelze takovému dodatku odporovati (§ 446 druhý odstavec c. ř. s.). Tvrzení dovolání, že návrh žalobcův byl učiněn opožděně, odporuje spisům, neboť byl učiněn při předposledním ústním jednání, tedy před skončením ústního jednání. Námitka nepříslušnosti odvolacího soudu, kterou žalovaný učinil při odvolacím ústním jednání (správně návrh po rozumu § 487 prvý odstavec c. ř. s., by příslušnost odvolacího soudu byla odmítnuta), nemohla již proto míti úspěch, že rozsudek prvního soudu obsahoval doložku podle § 446 c. ř. s. Ostatně žalovaný by patrně chtěl jen docíliti, by spor ze smlouvy rukojemské nebyl posuzován podle obchodního zákona, by se vyhnul důsledkům čl. 281 druhý odstavec a čl. 317 obch. zák., ale tomu by se nevyhnul ani při vyloučení řečeného dodatku, neboť použití hmotněprávních předpisů obchodního zákona v případech, kde jest jich použíti (čl. 277 obch. zák.), nezávisí ani v první ani ve vyšší stolici na tom, zdali řečená doložka byla do rozsudku pojata, čili nic. Účelem § 446 c. ř. s. jest toliko zabrániti sporům o příslušnost soudu druhé stolice (§ 487 c. ř. s.).

Citace:

č. 5904. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 339-340.