Čís. 16006.

Ochrana nesvéprávného nepominutelného dědice pozůstalostním soudem v nesporném řízení se týká jen číselného vyměření povinného dílu a jeho zajištění.
Pozůstalostní soud není oprávněn, aby v nesporném řízení zprostil povinný díl nepominutelného nezletilého dědice omezení svěřenským nástupnictvím, nařízeného poslední vůlí zůstavitelovou.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1937, R I 1080/36.)
Poslední vůlí ustanovil zůstavitel universálním dědicem veškerého svého movitého a nemovitého jmění svého jediného syna Jana K-a s tím, že může podle libosti disponovati s tímto jměním teprve, až dosáhne věku 28 let; nedočká-li se tohoto věku a nebude-li míti žádných potomků, připadá celé dědictví stejným dílem Hlávkovým kolejím studentským a Národohospodářskému ústavu v Praze. Zůstavitelův syn Jan K., narozený dne 1. března 1928, se přihlásil k pozůstalosti ze závěti s dobrodiním inventáře, aniž se však zmínil o tom, zda si vyhrazuje povinný díl. Nižší soudy rozhodly, že svěřenské nástupnictví má se v pozemkových knihách poznamenati co do pěti osmin pozůstalostních nemovitostí, poněvadž nezletilý Jan K. má podle § 774 obč. zák. nárok, aby mu další tři osminy byly odevzdány zcela volné.
Nejvyšší soud zrušil z podnětu dovolacího rekursu svěřenských nástupníků usnesení obou nižších soudů jako zmatečná a uložil soudu prvé stolice, aby v řízení pokračoval a znova rozhodl.
Důvody:
Dovolací rekurs svěřenských nástupníků jest podle § 46, odst. 2, zákona č. 100/1931 Sb. z. a n. podán pro nezákonnost, kterou spatřují v tom, že se usnesení rekursního soudu příčí ustanovením §§ 774, 805 a 808 obč. zák. Leč před věcným řešením jest z úřadu zkoumati, zda mohlo býti o věci vůbec rozhodnuto v řízení nesporném. Podle § 1 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. smí býti tohoto zákona užito jen, má-li býti podle zákonných předpisů postupováno v soudním řízení nesporném. Otázka, zda a pokud má pozůstalostní soud v nesporném řízení pečovati o nesvéprávné nepominutelné dědice, jest upravena předpisy §§ 49, 92 a 162 nesp. pat. Podle § 49 se může soud, jestliže nepominutelní dědici jsou nezpůsobilí spravovati své jmění, spokojiti tím, že se k úhradě těchto nároků složí u něho část pozůstalostních věcí k tomu se hodících, jež k této úhradě stačí. Ale i složení to může býti prominuto, je-li tu pozůstalostní nemovitost k zajištění se hodící. Podle § 92 č. 1 nesp. pat. zřídí soud z úřadu soupis pozůstalostního jmění, je-li nepominutelný dědic pod poručnictvím aneb opatrovnictvím. § 162 praví: Povstane-li pochybnost, zda nezletilý nebo chráněný nepominutelný dědic není zkrácen ve svém povinném dílu, musí býti z úřední povinnosti naléháno na to, aby byl podán výkaz o povinném dílu, zřízený podle ustanovení §§ 783 až 789 obč. zák. Ze srovnání řečených předpisů, v nichž § 774 obč. zák. není citován, plyne, že se ochrana nesvéprávného nepominutelného dědice v řízení pozůstalostním týká jen číselného vyměření povinného dílu a jeho zajištění. Není tudíž zákonného předpisu, že má býti v nesporném řízení postupováno i při řešení otázky, zda neplatnou jest výminka nebo závada, omezující povinný díl. Nebyly proto nižší soudy povolány k tomu, aby v nesporném řízení povinný díl nezletilého syna zůstavitelova zprostily omezení svěřenským nástupnictvím, nařízeným poslední vůlí zůstavitelovou. Učinily-li tak přes to, rozhodly o věci, o níž mělo podle zákona býti rozhodnuto sporným řízením. Jde tudíž o zmatečnost ve smyslu § 41, písm. d), zák. č. 100/1931 Sb. z. a n., jíž jest dbáti z moci úřední (§ 41, odst. 4, a § 46, odst. 3, téhož zákona) a bylo se usnésti, jak se stalo (§ 43, odst. 2, a § 46, odst. 3 řeč. zák.). Na pozůstalostním soudu bude, aby pokračoval v řízení, avšak toliko v mezích vytčených předpisy §§ 49, 92 a 162 nesp. pat. a aby znovu rozhodl o návrzích na odevzdání pozůstalosti.

Citace:

Čís. 16006.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 461-462.