Č. 2378.

Státní zaměstnanci: Zastavení výplaty záloh na pensijní požitky býv. rak. stát. zaměstnancům na účet Rumunska.
(Nález ze dne 19. května 1923 č. 8583).
Věc: Jan P. v H. proti ministerstvu financí (min. taj. Dr. Em. Hrbek) o výplatu odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byv jako vrchní oficiál zemského soudu v Černovicích v Bukovině, kde naposledy sloužil, výměrem presidia vrch. zem. soudu ve Lvově (oné doby v Olomouci) z 8. dubna 1916 pensionován, bydlel jako již od listopadu 1914 i napotom v Hranicích na Moravě, a po převratu byly mu vypláceny na jeho žádosti pravidelně podávané buďto přímo ministerstvu financí nebo zem. fin. ředitelství v Brně měsíčně, někdy i za několik měsíců najednou zálohy na pensijní požitky.
Dne 3. července 1922 sdělila účtárna zem. fin. ředitelství v Brně st-li, že dle výnosu min. fin. z 3. června 1922 požádala rumunská legace v Praze ministerstvo financí, aby učiněno bylo opatření, kterým by dnem 30. června 1922 zastaveno bylo vyplácení veškerých požitků na účet státu rumunského. Dále bylo sděleno, že žádá rumunská legace v Praze, aby bylo interesentům sděleno, že rumunští pensisté budou se musiti od 1. července 1922 vrátiti do jejich území, poněvadž pense bude vyplácena v Rumunsku a v leich. Min. financí svolilo, aby výplata záloh teprve koncem srpna 1922 byla zastavena. Další vyplácení požitků bude prováděti stát rumunský, na který se st-1 svojí řádně doloženou žádostí má obrátiti.
O stížnosti proti tomuto výnosu min. fin. podané uvažoval nss:
Nař. výnos jeví se jako generelní poukaz žal. úřadu o tom, aby rumunským pensistům nebyly nadále vypláceny zálohy na účet státu rumunského, a dále sdělení, že jim jejich pensijní požitky nadále budou vypláceny v Rumunsku. Účelem výnosu toho bylo, aby doručen byl všem těm osobám, které braly zálohy na pensijní požitky na účet státu rumunského.
Výnos tento doručen byl mimo jiné také st-li, o kterém úřad měl za to, že jest rumunským pensistou. Pro předpoklad tento pak poskytovaly spisy dostatečný podklad, neboť st-1 sám po celou dobu od měsíce května 1919 za povolení záloh na pensi pravidelně žádal a žal. úřad mu toliko zálohy na pensijní požitky vyplácel.
Ve svém podání ze dne 29. dubna 1920 pak st-1 výslovně žádal, aby mu vyplácena byla záloha v plné míře pense i s drahotním přídavkem, jakého požívají státní úředníci IX. hodn. tř. na odpočinku v Bukovině, ke kterým i st-1, jak z jeho pensijního dekretu vyplývá, prý přináleží.
Žal. úřad vycházel tedy právem z předpokladu, že st-1 jest rumunským pensistou.
Ve stížnosti namítá se nezákonost z toho důvodu, že st-1 po převratu nežádal za udělení státního občanství v Rumunsku ani pro občanství takové neoptoval a že tedy, jsa od narození příslušným do N. na Moravě, jest příslušníkem republiky čsl.
Leč podobný petit v řízení administrativním vznesen nebyl a úřady také neměly dosud příležitosti o státní příslušnosti st-lově rozhodovati. Obrací se tedy stížnost proti něčemu, co předmětem úředního rozhodování vůbec nebylo.
Stížnost jeví se tedy v celém svém obsahu bezdůvodnou.

Citace:

č. 2378. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 87-88.