NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7718.

Urážka (rekursního) soudu výtkou zbytečného protahování věci a působení zbytečných obtíží a nákladů; jest lhostejno, zda pachatel měl urážlivý úmysl a co mu bylo podnětem k činu; porušení povinné úcty nemusí dosahovati stupně urážky na cti.
Uložil-li pořádkovou pokutu soud rekursní, jde další pořad na nejvyšší soud, nikoliv na vrchní zemský soud.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1928, R I 18/28.)
Rekursní soud uložil právním zástupcům pořádkovou pokutu podle § 86 c. ř. s. Důvody: Poukazy z 28. června 1927, 30. září 1927 nařídil rekursní soud prvému soudu, by v exekuční věci odstranil celou řadu závad v provedeném dražebním řízení, zejména závad v doručení usnesení napadeného stížností, při čemž projevil názor, že jest zmatečným doručení dlužnici přímo na místě jejího právního zástupce, jenž se již dříve vykázal řádnou plnou mocí, a dal dále prvému soudu poukaz k odstranění závad v uspořádání spisů. Na to Dr. В. jako vykázaný plnomocník vymáhající věřitelky a Dr. V. jakožto vykázaný zmocněnec Městské spořitelny v K. učinili, aniž byli k tomu vybídnuti, společné podání, jímž podali zprávu a doklad o splynutí Společenské spořitelny okresu ř-ského s Městskou spořitelnou v K., polemisovali s výtkou rekursního soudu, týkající se zmatečnosti doručení dlužnici, tvrdíce, že doručení straně přímo s obejitím advokáta, vykázavšího se její plnou mocí, jest v »procesu exekučním« úplně správným a zákonným předpisům vyhovujícím, a dodali, že předpokládají, že tímto vysvětlením bude připomínkám rekursního soudu vyhověno a že vzhledem k tomu, že stížnost eráru týká se výhradně zamítnutého přikázání částky z dávky z majetku a nikoli snad nějakých formálních vad v doručování neb neúplného snad uspořádání spisů žádají, by byly spisy co nejdříve předloženy rekursnímu soudu ke konečnému rozhodnutí o stížnosti, by rozvrhové usnesení konečně jednou nabylo právní moci, a aby jim nebyly zbytečným protahováním této věci způsobovány nejen zbytečné potíže a náklady, nýbrž i materielní škoda. Poněvadž v tomto podání v celé jeho souvislosti jeví se zřejmé porušení povinné úcty urážlivými narážkami na obsah poukazů rekursního soudu, byla právním zástupcům, kteří sami citované prohlášení podepsali, uložena pořádková pokuta podle §§ 86 a 220 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursům Dr. В-a a Dr. V-a. Důvody:
Jest přisvědčiti rekursnímu soudu, že stěžovatelé porušili obsahem poslední věty svého podání ze dne 2. listopadu 1927 povinnou úctu k soudu urážlivými narážkami, neboť nelze obsahu této věty ve spojení s předcházející polemikou rozuměti jinak, než že stěžovatelé činí rekursnímu soudu výtku zbytečného protahování věci a působení zbytečných obtíží a nákladů. Jest lhostejno, zda stěžovatelé měli urážlivý úmysl a co jim bylo podnětem k tomuto podání, neboť, domnívali-li se, že jsou tu neodůvodněné průtahy, mohli se domáhati nápravy příslušnou cestou (§ 78 org. zák.) a porušení povinné úcty nemusí dosahovati stupně trestného činu proti bezpečnosti cti. Dodati sluší, že pořádkovou pokutu uložil zemský civilní soud jako soud rekursní, takže další pořad jde podle § 3 j. n. na nejvyšší soud a nikoli na vrchní zemský soud, jak jest uvedeno v rekursu Dra V-a.

Citace:

č. 7718. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 116-117.