NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 11137.

Výměr o zrušení vyvlastňovacího nálezu podle § 10 zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n., není veřejnou listinou, na jejímž základě by bylo lze podle § 33 d) knih. zákona u knihovního soudu navrhnouti, by byl obnoven dřívější knihovní stav.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1931, R I 706/31.)
Tři ideelní čtvrtiny pozemku Jana K-a byly vyvlastněny podle zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. Ježto vyvlastnitel neprovedl ve lhůtě stavby, byl vyvlastňovací nález zrušen podle § 10 zák. čís. 45/1922. Na základě tohoto zrušovacího nálezu navrhl Jan K., by byl pro něho obnoven vklad vlastnického práva na vyvlastněných třech čtvrtinách nemovitosti. Knihovní soud návrhu vyhověl, rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: § 10 zákona čís. 45/1922 sice praví, že vyvlastňovací výměr může býti k žádosti vyvlastněného, podanou do čtyř neděl po uplynutí lhůty, zrušen úřadem, jenž výměr vydal, nebude-li stavba provedena, tím však není řečeno, že zrušovací výměr může býti bez dalšího listinou, podle níž by mohlo býti vloženo právo vlastnické pro vyvlastněného. Aby se tak mohlo státi, musila by ona veřejná listina vyhovovati požadavkům knihovního zákona o náležitostech vkladních listin, zejména ustanovení § 33 d) knih. zák., t. j. musila by býti vykonatelná tak, jak to knihovní návrh žádá. Pouhé zrušení vyvlastňovacího nálezu však nevyslovuje, že může býti zase vlastnické právo vyvlastněnému připsáno. § 33 d) knih. zák. požaduje však, by veřejná listina měla ráz soudně vykonatelného výroku. Toho při pouhém zrušení vyvlastňovacího nálezu není. Zřetelně tato nezpůsobilost zrušovacích výměrů, býti vkladní listinou, vynikne z této úvahy. § 33 d) knih. zák. vyžaduje, jak řečeno, ráz soudně vykonatelného výroku. Zrušovací výměry, jichž se navrhovatel dovolává, však podle § 1 ex. ř. nelze považovati za exekuční tituly, neboť jednak soudní vykonatelnost není zákonem stanovena, čl. VI. zák. čís. 130/30 tu užíti nelze, jednak není vůbec žádné plnění nikomu v nich uloženo. Navrhovatel nemohl by tudíž zrušovacích výměrů, jichž se dovolává, použíti jako exekučního titulu, a nemůže jich proto použíti ani pro knihovní žádost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
V souzeném případě byly na základě zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. ve prospěch Bohumila U-a vyvlastněny tři ideelní čtvrtiny pozemku, patřící Janu K-ovi a převod vlastnictví na vyvlastnitele byl knihovně proveden. Napotom byl však podle § 10 citovaného zákona vyvlastňovací nález zrušen, a Jan K. podal na základě zrušovacího nálezu knihovní návrh, — o nějž nyní jde, — by bylo vlastnické právo k oněm třem čtvrtinám zase pro něho vloženo. Navrhovatel se patrně řídí názorem, že může na základě právoplatného rozhodnutí, jímž byl zrušen vyvlastňovací nález, prostě požádati knihovní soud o vklad vlastnického práva pro sebe. Nejvyšší soud nesdílí názor, že zrušovací nález jest veřejnou listinou, na jejímž základě lze podle § 33 d) knih. zákona prostě u knihovního soudu navrhnouti, by byl obnoven dřívější knihovní stav. Podle § 33 d) knih. zák. lze vykonati vklady podle listin, majících povahu výroku veřejného úřadu, jenž může býti soudem vykonán. Kdy může takový výrok býti vykonán soudem, není v cit. § stanoveno, a proto jest odkázati na § 7 ex. ř., podle něhož smí býti exekuce jen tehdy povolena, lze-li z exekučního titulu seznati mimo osobu oprávněného a povinného i předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění neb opomenutí. Listiny v souzeném případě předložené nemají tyto náležitosti, ježto není z nich patrno, co, jak a kdy jest plniti. Mimo to jest uvážiti, na jakém podkladu dochází ke vkladu vlastnického práva pro vyvlastnitele a jakého naproti tomu rozsahu jest řízení v případě § 10 zákona o stav. ruchu. Vyvlastňovací nález obsahuje mimo jiné rozhodnutí o tom, který pozemek se vyvlastňuje a jaká náhrada přísluší odpůrci. Nevykáže-li vlastník, že osoby, pro něž plynou práva z knihovních zápisů, souhlasí, by mu náhrada byla přímo vyplacena, jest ji podle § 7 odstavec prvý cit. zák. složiti u knihovního soudu a rozvrhnouti ji v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Teprve, až vyvlastňovací nález nabude mocí práva a náhrada bude zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) bude u knihovního soudu složena, odevzdá úřad vyvlastněný pozemek, v držení vyvlastňovateli (§ 7 druhý odstavec cit. zák.). Do pozemkových knih lze pak vlastnické právo pro vydražitele vložiti, až jest vyvlastňovací nález právoplatný a náhrada za podmínek § 7 zaplacena nebo na soudě složena (srov. rozh. čís. 5402 sb. n. s.). Zrušuje vyvlastňovací nález podle § 10 cit. zák., omezí se správní úřad jen na výrok, že se vyvlastňovací nález zrušuje, a ani správní úřad ani knihovní soud není povolán, by se staral o osud náhrady, jež po případě již jest vydána na základě rozvrhového usnesení těm, pro něž plynou práva z knihovních zápisů, a by vůbec zlikvidoval poměry v mezidobí od provedeného vyvlastnění nebo od uvedení v držbu do zrušení vyvlastňovacích nálezů. Vydáním zrušovacího nálezu ukončuje se tedy činnost, již správní úřad v řízení správním a po případě soud v řízení nesporném vyvíjel na podporu stavebního ruchu, aniž by byly těmito orgány vypořádány všechny poměry a vztahy založené v onom mezidobí. Zákon zmiňuje se v § 10 výslovně jen o nárocích odpůrce vyvlastňovatele na náhradu škody, pravě, že mu zůstává vyhraženo uplatniti náhradu škody pořadem práva. Že by však bylo obnoviti knihovní stav jen na základě zrušovacího nálezu, není v zákoně řečeno. Vyvlastniteli musí býti poskytnuta možnost, by proti kterýmkoli nárokům, jež odpůrce odvozuje ze zrušení vyvlastňovacího nálezu, mohl uplatniti své hmotněprávní námitky, jež nebyly ve zrušovacím nálezu řešeny. Vše to řešiti lze jen sporem. Nelze proto zrušovacímu nálezu přiznati náležitost listiny míněné v § 33 d) knih. zákona a právem rekursní soud zamítl pouhý podle zásad knihovního zákona učiněný návrh odpůrce vyvlastňovatelova na vklad práva vlastnického pro něho.

Citace:

Č. 11137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 430-432.