NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 4815.

Byl-li pojistník agentem pojišťovny uveden v omyl o podstatném bodu smlouvy, jde to na účet pojišťovny, třebas na tiskopisech pojišťovny bylo vytčeno, že agent platí za pojistníkova zmocněnce.
(Rozh. ze dne 17. března 1925, Rv I 174/25.) Proti žalobě pojišťovny o zaplacení pojišťovací premie namítl pojištěnec, že byl při podpisu pojišťovacího návrhu agentem žalobkyně uveden v omyl ohledně podstatné části pojišťovací smlouvy, ježto bylo výslovně ujednáno, že smlouva uzavírá se na 10 let a že pojistné nesmí činiti více než 1 Kč denně, a, kdyby činilo více, že žalovaný jest oprávněn pojistku vrátiti, kdežto dle pojistky žalobkyní žalovanému zaslané a jím vrácené doba pojišťovací činí 20 roků a roční premie 433 Kč 30 h. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud míní dle odůvodnění svého rozsudku, že soud první stolice vychází z protispisového skutkového předpokladu, bera za prokázáno, ba vlastně za nesporno, že mezi stranami uzavřena byla pojišťovací smlouva obsahu v pojistce a v žalobě blíže vytčeného, a lze v této příčině dovolatelce přisvědčiti, že nejde o skutkový předpoklad, nýbrž, že tento názor prvého soudu jest úsudkem právním, jejž tento soud odvozuje z toho, že žalovaná strana, jak nesporno, pojišťovací přihlášku podepsala a žalující pojišťovna, jak nesporno, tuto pojišťovací přihlášku přijala a na jejím základě pojistku vydala. Dovolání není tedy v neprávu, tvrdíc, že prvý soud tím jenom řešil předběžnou právní otázku, zda formelně k pojišťovací smlouvě došlo, a to způsobem nikoli nesprávným, ježto písemní pojišťovací přihláška žalovaného a dle ní vydaná pojistka žalující společnosti vykazují formelně naprostou shodu vzájemných smluvních projevů stran. Správno jest tedy, že jádro sporu jest jedině v tom, zda žalovaná strana jest na smlouvu, takto uskutečněnou, vázána, přes námitku, že projev vůle, obsažený a osvědčený v písemném pojišťovacím návrhu, neshoduje se s její skutečně projevenou vůlí a byl vydán jen z omylu, vzbuzeného agenty žalující společnosti, kteroužto námitkou se soud první stolice po stránce její skutkové správnosti nezabýval, maje za to, že námitka tato jest právně neodůvodněna, poněvadž dle upozornění, otištěného na tiskopisu pojišťovacích návrhů, nelze pokládati za zmocněnce pojišťovny, nýbrž za zástupce jednající z příkazu toho, kdo jim přihlášku ku pojištění činí. Soud odvolací odmítá tento názor vším právem jako nesprávný a dovozuje zcela případně, že přes toto upozornění v tiskopisech jest sprostředkovacího agenta pokládati za zástupce pojišťovny, který jménem jejím jedná, byv od ní zmocněn, aby u stran pro ni pojišťovací návrhy získával, v čemž patrně je obsaženo i zmocnění, by stranám o podmínkách pojištění, výši premie atd. požadované informace a vysvětlení dával. Právem uvádí odvolací soud, že toto sprostředkovací jednání agentovo, jeho vysvětlení, přípovědi, sliby a předstírání přičítati jest na vrub jím zastupované pojišťovny v ten rozum, že, jde-li o oklamání pojištěnce, nelze agenta považovati za osobu třetí dle §u 875 obč. zák., nýbrž že jest je posuzovati tak, jako by bylo vyšlo od pojišťovny samé. Upozornění v tiskopisech, jehož se žalující pojišťovna znovu dovolává, nemohou na věci ničeho měniti, upozornění ta neobsahují, jak dovolání tvrdí, obsahu zmocnění agentu uděleného, nýbrž pokoušejí se jedině poměru tomu dodati jiné povahy, jíž po- měr ten nemá. Dovolává-li se pojišťovna pro svůj názor, že z oklamání agenta jako osoby třetí neručí, na to, že § 47 pojišť. zák. dosud moci zákona nenabyl, není v právu. Z toho, že se tam obsažený předpis ještě platným zákonem nestal, neplyne, že jest správným názor dovolatelky, nikoli názor odvolacího soudu, jejž tento ostatně nevyvozuje z onoho předpisu, nýbrž jedině z povahy věci úsudkem zcela přiléhavým. S tohoto právního hlediska musil se odvolací soud důsledně obírati i skutkovým podkladem této námitky a zhodnotiti v první stolici provedené důkazy o tom, zda a v kterých směrech byl žalovaný nesprávnými údaji agenta v omyl uveden, a jest tento jeho postup s hlediska formelně právního zcela bezvadným. Tímto hodnocením průvodů zjistil odvolací soud, že žalovaný byl inspektorem (agentem) žalující pojišťovny Františkem V-em vzhledem na pojišťovací návrh, který učinil, uveden v omyl o tom, že pojišťovací premie v pojišťov. návrhu uvedená jen vyznačením sazby 2 a) nebude činiti ročně více než 365 Kč. Že výše pojišťovací premie jest při smlouvě pojišťovací jednou z podstatných částí smlouvy, netřeba šíře vykládati a dle uvedeného zjištění není správno, že šlo jen o předběžné (přibližné) určení premie. Míní-li dovolatelka dále, že předepsaná premie 433 Kč 30 h nepřevyšuje značné premie žalovaným předpokládané, lze na to jen odvětiti, že není v moci soudu tento rozdíl schváliti, když žalovaný k tomu sám svého dodatečného srozumění nedal.

Citace:

č. 8307. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 209-210.