Čís. 9897.

Stanovila-li smlouva o zákazu zatížení pozemku souhlas třetí osoby za podmínku jeho zatížení a splnění této podmínky bylo zůstaveno volnému jejímu uvážení, nabyla třetí osoba, třebas nebyla účastna na smlouvě, práva, by podmínku splnila nebo zmařila, a jest i oprávněna ke stížnosti, bylo-li zatížení pozemku povoleno bez jejího souhlasu.
Platnost smluvního zákazu zatížení pozemku není dotčena napotomní smrtí jedné ze smluvních stran. Zákaz zatížení platí, i když třetí osoba nemá zájem, by svým nesouhlasem zatížení překazila, a jest účinným i proti exekučnímu zavazení.
(Rozh. ze dne 8. května 1930, R II 108/30). Soud prvé stolice nařídil výkon vkladu zástavního práva na pozemek pro vykonatelnou pohledávku a pro náklady návrhu. Rekursní soud odepřel k rekursu dlužníka a Marie B-ové (jíž byl vyhražen souhlas k zavazení nemovitosti) výkon vkladu zástavního práva. Důvody: Stížnost je odůvodněna, neboť na nemovitostech, o které jde, jest vložen zákaz zatížení. Jelikož jsou tu předpoklady § 364 c) obč. zák. a zákaz platí, poněvadž by jinak měl prakticky jen nepatrný význam, i v případě vnuceného zástavního práva, měl bytí výkon vkladu zástavního práva prvním soudem odmítnut.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro věcné rozhodnutí souzeného případu jest celkem bez významu otázka, zda Marie B-ová byla aktivně oprávněna k rekursu do usnesení prvého soudu. Podalať rekurs spolu s dlužníkem a oba rekursy byly vyřízeny týmž rozhodnutím rekursního soudu. Rozhodnutí to nebylo, pokud se týká dlužníkova oprávnění k rekursu, napadeno. Zůstalo by tedy, předpokládajíc jeho ostatní správnost, v platnosti, i kdyby Marie B-ová nebyla bývala oprávněna k rekursu. V pravdě však k němu oprávněna byla. Netřeba se v této souvislosti obírati otázkou nadhozenou v dovolacím rekursu, zda Marie B-ová nabyla podle §§ 881 a 882 obč. zák. smlouvou ze dne 2. února 1922 nějakých práv proti slibujícímu dlužníku, neboť jest jisté podle obsahu smlouvy, že stanovila souhlas Marie B-ové za podmínku pro zatížení statků ve smlouvě naznačených a že splnění této podmínky bylo zůstaveno jejímu volnému uvážení, že tedy Marie B-ová nabyla oprávnění, by projevem svého souhlasu nebo jeho odepřením splnění podmínky pro zatížení umožnila anebo znemožnila. Účinnost tohoto stanovení podmínky a z něho plynoucí oprávnění Marie B-ové jsou nezávislé na tom, zda měla účast pa zřízení smlouvy a projevila s ní souhlas. To vidno z toho, že smluvní strany mohly stanoviti jako podmínku i událost na cizí vůli nezávislou, takže by o účasti neb o souhlasu třetích osob nemohlo vůbec býti ani řeči. I tak — bez účasti na smlouvě — nabyla tudíž Marie B-ová práva, by podmínku splnila nebo zmařila. V tomto svém právu mohla se cítiti dotčenou usnesením prvého soudu. Byla proto ke stížnosti proti němu formálně oprávněna (§ 9 nesp. říz., § 88 ex. ř. a rozh. čís. 8667 sb. z. s.). Stížnosti její — a spoludlužníka — vyhověl rekursní soud právem po věcné stránce. Okolností, že jedna ze stran, které sjednaly smlouvu ze dne 2. února 1922, již zemřela, nepozbývá obmezení stanovené smlouvou platnosti (srv. rozh. čís. 8554 sb. n. s.). Mimo to jest tvrzení této okolnosti novotou, ke které v opravném řízení nelze přihlížeti (§ 88 ex. ř. a § 126 druhý odstavec kn. zák.). Tím padá i opora, kterou v ní dovolací rekurs hledá vzhledem k odstavci písm. b) smlouvy. Stejně není odůvodněna výtka, že tu není předpokladů pro použití § 364 c) obč. zák. co do osobních poměrů zúčastněných stran. Dlužník jest prvním vlastníkem, jenž statků v smlouvě naznačených nabyl, jest tedy smluveným zákazem vázán. Zákaz ten působí podle § 364 c) obč. zák. i proti třetím osobám, tudíž i proti nabyvatelově sestře Marii B-ové i proti jeho rozvedené manželce Marii Terezii B-ové, protože byl dán mezi matkou Marií B-ovou st. a jejím synem, dlužníkem Tomášem B-em a byl zapsán ve veřejné knize. Názor dovolacího rekursu, že zákaz neplatí, protože jde o exekuční zatížení a protože Marie B-ová ml. nemá poznatelný zájem, svým nesouhlasem zatížení překaziti, nemůže na věci nic měniti. Marie B-ová st, mohla podmínku zatížení v mezích zákona stanoviti úplně libovolně a nemusila nesouhlas Marie B-ové ml. činiti závislým na jejím zájmu. Názor, že zákaz zatížení jest účinný i proti exekučnímu zavazení, jest v judikatuře i v písemnictví dávno uznán (sr. rozh. čís. 7617, 8554 sb. n. s.). Stejně neprávem se dovolací rekurs opírá o rozh. čís. 4101 sb. n, s., neboť tam jde o jiný kruh osob než ten, jejž má na mysli § 364 c) obč. zák. Vede-li závaznost zákazu zavazení v souzeném případě k újmě některé strany, nelze tím na správném výkladě zákona nic měniti. Rekursní soud zamítl tudíž knihovní žádost vymáhající věřitelky právem.

Citace:

č. 9897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 712-714.