Čís. 14461.
Smlouva, podle které poskytuje hostinský byt a stravu třetí osobě, může býti neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.
(Rozh. ze dne 19. června 1935, Rv I 1465/33.)
Žalobce — hostinský — poskytoval na příkaz žalovaného Zdence S., s níž žalovaný udržoval cizoložné styky, byt a stravu. Žalobu o nájemné a náhradu za stravu prvý soud zamítl z toho důvodu, že smlouva, o níž se žaloba opírá, příčí se dobrým mravům, umožňujíc cizoložství žalovaného se Zdeňkou S., a je proto nicotná. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Smlouva, jak byla uzavřena, neodporuje dobrým mravům; neboť jejím obsahem je pouze poskytování stravy a bytu Zdence S., tedy třetí osobě, takže se jedná o smlouvu ve prospěch třetího (§ 881 všeob. obč., zák.). Jaká pohnutka byla směrodatnou pro žalovaného při uzavření této smlouvy, nepřichází v úvahu; rovněž ani ne okolnost, pokud měl žalobce vědomost, o cizoložném poměru žalovaného se Zdeňkou S. I když je správné, že žalobci musilo napadnouti, že žalovaný dal příkaz ohledně stravováni a ubytování Zdeňky S., z části dluh zaplatil a Zdeňku S. v jeho hostinci navštěvoval, nestačí to vše, aby se mohlo říci, že tato smlouva mezi stranami má nemravný základ a je proto nicotnou. Nelze přehlédnouti, že žalobce je hostinským a že při uzavření smluv, jak jeho obchod to samo sebou přináší, nemůže přezkoumati soukromé poměry svého smluvníka.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Smlouva, podle níž žalobce k příkazu a na účet žalovaného poskytoval Zdeňce S. ve svém hostinci byt a stravu, sama o sobě neodporuje ani právnímu ani mravnímu řádu. Také pohnutka, proč strana jednala, a účel, k němuž smlouva měla sloužili, jest pravidelně bez významu, a nemusí k ní soudce, pro nějž jest rozhodující jedině obsah smlouvy, přihlížeti. Jinak má se věc, jde-li o smlouvu, jejíž platnost jest přezkoumati s hlediska § 879 obč. zák. Také smlouva, která jest sama o sobě dovolena, může se státi nedovolenou, když její oběma stranami poznatelný účel směřuje k tomu, aby něco nedovoleného, dobrým mravům se příčícího, bylo podporováno. O takovou smlouvu v souzeném případě jde. Nelze zajisté na každém hostinském požadovali, aby se staral o osobní poměry hostů, které přijímá na byt a stravu. Leč žalobce je hostinským v J., v obci, která čítá asi 1500 obyvatel, jest rodákem této obce a byl v hostinci, ve kterém nyní provozuje jako pachtýř hostinskou živnost, zaměstnán již před tím, než hostinec pachtoval. Za tohoto stavu věci lze u něho předpokládati podrobnou znalost místních poměrů a událostí, zejména znalost rodinných poměrů obyvatelů obce. V době, kdy dojednal zmíněnou smlouvu se žalovaným, byl mu poměr žalovaného ku Zdeňce S. potud znám, že tato byla již jednou, a to v době, když žalobce byl v hostinci již zaměstnán, na útraty žalovaného v hostinci ubytována a stravována. Ježto žalovaný jest ženatým mužem, musel si býti žalobce vědom, že mezi žalovaným a Zdeňkou S. jde o poměr příčící se zásadám mravnosti a že tím, že k žádosti a na účet žalovaného jmenovanou ve svém hostinci ubytuje, tento poměr podporuje a poskytuje možnost k smilstvu. Na tuto vědomost žalobcovu lze usuzovati i ze zjištění, že žalobce věděl, že žalovaný S. navštěvoval za účelem pohlavního styku v pokoji u žalobce jí přikázaném a že poměr žalovaného k S. vzbuzoval v J. všeobecné pohoršení, což je patrno z toho, že obyvatelstvo schvalovalo, když syn žalovaného S. pro její poměr k jeho otci zbil. Jde tudíž o smlouvu neplatnou podle § 879 odst. 1 obč. zák.