NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 5234.

Bytová péče. — Administrativní řízení: Uživatel obchodních místností, které byly bez povolení zřízeny z místností obytných, není legitimován k rekursu do rozhodnutí okr. úřadu politického, kterým se vlastníku domu ukládá, aby místnosti ty vrátil účelům obytným.
(Nález ze dne 19. prosince 1925 č. 23185.)
Věc: Firma Jiří M. nást. M. a W. v Praze (adv. Dr. Arn. Schwarz z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. stranu Waltera B. adv. Dr. A. Dušek z Prahy) o vrácení obchodních místností účelům bytovým.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Walter B., majitel domu č. p. ... v Praze, oznámil magistrátu hl. m. Prahy, že firma M. a W. používá v jeho domě 3 kancelářských místností, které byly dříve bytem. Při tom žádal, aby jmenované firmě bylo nařízeno, uvésti tyto místnosti do předešlého stavu. Po konaném šetření vyslovil magistrát, že firma M. a W. užívá v uvedeném domě obytných místností k jiným účelům než k bydlení bez úředního povolení a nařídil proto Waltru B., jako majiteli domu na základě § 4 zákona č. 225/1922, aby během půl roku zjednal stav zákonu vyhovující a vrátil místnosti ty jich původnímu účelu, t. j. bydlení. Proti tomuto rozhodnutí, jež bylo podle spisů doručeno toliko majiteli domu Waltrovi B., podala firma M. a W. odvolání, jež bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, ježto tato firma není legitimována k jeho podání, neboť dle ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 225/1922 jest oprávněn o povolení dle § 4 cit. zákona žádati jen vlastník domu; ježto vlastník domu odvolání nepodal, nabyl výměr magistrátu právní moci.
O stížnosti uvážil nss takto: — — —
Otázku, zda žal. úřad st-lce právem odepřel legitimaci k odvolání, může nss vzhledem k předpisu § 18 zák. o ss řešiti toliko na podkladě stižních bodů ve stížnosti k nss-u uplatňovaných a to výlučně oněch, jež směřují proti výroku nař. rozhodnutí. Po této stránce uplatňuje stížnost, že st-lka jest odepřením legitimace ku stížnosti proti svrchu uvedenému příkazu magistrátu »vydána úplně svévolnému jednání majitele domu, který nejjednodušším způsobem, tím, že udal své zaviněné opomenutí ohlášení přeměny, chce zúmyslně docíliti toho, co se mu cestou práva nepodařilo.« V tom .shledává st-lka zásah do svých subjektivních práv. Neprávem.
Výměrem magistrátu z 30. dubna 1921 bylo uznáno, že místnosti dříve obytné byly přeměněny v místnosti obchodní bez potřebného svolení úřadu a že tudíž musí opět dřívějšímu svému účelu býti navráceny. Výrok ten lze hodnotiti jako příkaz, aby odstraněn byl stav, příčící se předpisu § 4 zákona č. 225/22. Příkaz ten byl dán toliko majiteli domu a mohl se dotýkati jen jeho subj. práv. Stěžující si firmě z příkazu toho žádné povinnosti a závazky nevzešly, neboť pro právní postavení st-lky oproti majiteli domu je rozhodna jedině nájemní smlouva, uzavřená s vlastníkem domu. Okolnost, že příkaz onen může snad vrhnouti reflex na práva, kterých nabyla st-lka z nájemní smlouvy, tedy ze soukromoprávního poměru, a že na zrušení příkazu vydaného vlastníku domu může míti zájem, nedává jí ještě postavení strany v řízení správním. Nemohl proto nss shledati, že by byl úřad st-lce neprávem odepřel legitimaci k odvolání, pročež bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1262. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 738-739.