Čís. 1138.

Ustanovení §u 222 tr. ř. nevylučuje, by napotom nebyly podány nové průvodní návrhy.
Pokud víže stranu výslovně nebo konkludentním činem projevený souhlas se čtením svědeckých výpovědí.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, Kr I 52/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném sezení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku trestního jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 14. prosince 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
V obžalovacím spisu bylo navrženo, by byla za svědkyní ku hlavnímu přelíčení předvolána Božena Ž-ová, a aby čteny byly osobní výkazy obviněného, tresní oznámení a nález soudního lékaře, svolí-li obžalovaný, též posudek soudního lékaře a protokoly svědků F. H-a, V. Č-a, St. A-а a P. Ž-a, jinak by svědkové ti byli předvoláni. Obžalovaný podal proti obžalovacímu spisy námitky, ve kterých dovozoval, že obžaloba není odůvodněna v události, které se sama dovolává; v námitkách těch neprohlásil obžalovaný, že nesouhlasí se čtením shora naznačených spisů řízení přípravného; také konečný návrh námitek zněl jen v ten smysl, aby vrchní zemský soud obžalobu zamítl, jí nevyhověl a řízení zastavil. Vrchní zemský soud dal obžalobě místo a uvedl v důvodech svého nálezu, že, popírá-li obžalovaný vinu a namítá-li svědkům nevěrohodnost, přísluší soudu nalézacímu, by dotyčné okolnosti vzal v úvahu. Návrhů ve smyslu §u 222 tr. ř. obžalovaný před hlavním přelíčením nepodal. Při hlavním přelíčení obhájce obžalovaného, ohradiv se proti čtení protokolů, trval na osobním výslechu svědků, navrhl slyšení svědků Bedřicha a Aloisa (Rudolfa) С-a о tom, že svědkyně Ž-ová sama upadla na zemi a že ji neuhodil obžalovaný, a navrhl předvolání znalce, který by se vyjádřil o druhu poranění Ž-ové. Návrh byl zamítnut mezitímním usnesením nalézacího soudu s odůvodněním, že návrh na osobní slyšení svědků měl býti učiněn dříve a nikoli teprve při hlavním přelíčení, dále, že svědci, jichž protokoly nejsou v obžalobě navrženy ku čtení, mají býti slyšeni o negativním výsledku, což však soud dostatečně zjistil průvodním řízením, a konečně že svědkyně byla prohlédnuta soudním lékařem, o jehož nálezu a posudku není tvrzeno, že obsahuje odpor, takže zde není důvodu, by byla znovu znalcem prohlédnuta. Pro zamítnutí onoho návrhu uplatňuje zmateční stížnost důvod zmatečnosti dle čís. 4 §u 281 tr. ř. Vývody stížnosti nejsou vlastně provedením uvedené výtky, nedoličujíce nesprávnost stanovisek zaujatých soudem nalézacím v napadeném nálezu. Nehledě však ani k tomu, není odpor zmateční stížnosti proti mezitímnímu nálezu ani věcně odůvodněn. Nelze sice souhlasiti s odůvodněním mezitímního nálezu, pokud v něm zdá se pronikati náhled, že návrh na osobní slyšení svědků byl opožděn a z tohoto důvodu nepřípustným. Byť předpisoval § 222 tr. ř., aby bylo předsedovi v čas ohlášeno, chce-li některá ze stran navrhnouti obeslání svědků nebo znalců, kteří nemají býti předvoláni již podle obžalovacího spisu nebo podle vyřízení námitek proti němu, při čemž je patrno z druhého odstavce tohoto §u, že návrh má býti ohlášen v takové době, by bylo předsedovi možno zachovati lhůtu v této stati zákona uvedenou, je přece účelem tohoto předpisu pouze zabrániti, by ta neb ona ze stran nepřekvapila odpůrce při hlavním přelíčení novými průvodními prostředky a nezbavila ho tak možnosti, připraviti se na svou účast při provádění důkazů. Zásada ústnosti a bezprostřednosti však předpisem §u 222 tr. ř. omezení nedoznala, tím méně možno mluviti o vyloučení strany s průvodními nebo vývodními návrhy, neohlášenými ve lhůtě §u 222. To je jasně patrno z druhého odstavce §u 225 tr. ř., dle něhož mohou návrhy býti při hlavním přelíčení obnoveny, i když návrh, před hlavním přelíčením podaný, byl radní komorou zamítnut. Tím méně může tedy býti v pochybnost brána formelní přípustnost nových návrhů průvodních při hlavním přelíčení. Pokud tudíž mezitímní nález pokládá vývodní návrh na osobní předvolání průvodních svědků (H-a, Č-a a A-а) za opožděný, arci by neobstál. Než věcně je nález ve shodě se zákonem a neporušuje tudíž zásady §u 3 tr. ř. Shora již bylo uvedeno, že žalovaný, jenž ze spisu obžalovacího zvěděl, že státní zástupce navrhuje, by protokoly svědků právě jmenovaných jakož i posudek soudního lékaře byly přečteny, svolí-li obžalovaný, jinak aby byli předvoláni, v této příčině proti spisu obžalovacímu a jeho návrhům se neohradil a že do hlavního přelíčení neprojevil, že nesvoluje ku přečtení svědeckých protokolů a lékařského posudku. Toto chování se obžalovaného nemůže býti vykládáno jinak než jako mlčky projevený souhlas s tím, by ku hlavnímu přelíčení svědkové H., A. a Č. a soudní znalec voláni nebyli, nýbrž aby při něm přečteny byly pouze protokoly o jejich výpověděch. Vzešly tu tedy zákonné předpoklady čísla 4 §u 252 tr. ř. Arci nedalo by se se zásadami, ovládajícími trestní řízení, srovnati stanovisko, že souhlas s přečtením protokolu, ať výslovně ať konkludentně projevený, víže stranu za všech okolností a neodvolatelně. S druhé strany nutí však zřetel k požadavkům procesní hospodárnosti a v řádě trestním zřejmě projevená snaha po udržení souvislosti zahájeného jíž hlavního přelíčení (§ 273 a násl.) k omezení práva strany, odvolati onen souhlas na případy, kdy výsledky jednání pří hlavním přelíčení vyvolaly potřebu přesnějšího vyšetření pravdy materielní, než je možná na základě pouhých protokolů, kdy tedy při návrhu na osobní slyšení svědků již vyslechnutých jde v podstatě spíše o výsledky řízení vyvolaný další návrh průvodní nebo vývodní. A takové podmínky tu právě nebylo. Návrh na osobní slyšení svědků H-a, Č-a a A-а nebyl při hlavním přelíčení navrhovatelem vůbec ničím odůvodněn a výsledky jednání při hlavním přelíčení nevynesly až do podání návrhu na jevo nic nového, co by bylo mohlo ospravedlnili na straně navrhovatelově odvolání vysloveného souhlasu s přečtením protokolů.

Citace:

č. 1138. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 140-142.