NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2263.

Ke skutkové podstatě přečinu shluknutí podle §u 283 tr. zák. se nevyžaduje, by byl ohrožen veřejný pokoj a pořádek, jest však nezbytno, by v davu, jejž stráž vyzvala k rozchodu, šlo o shromáždění většího počtu lidí, jež je podle své povahy způsobilým, ohroziti veřejný pokoj a pořádek.
V subjektivním směru stačí prosté neuposlechnutí pachateli známého rozkazu k rozchodu; nelze však mluviti o »neuposlechnutí«, je-li situace taková, že se pachatel ( jsa na př. vklíněn mezi dav) nemůže s místa vzdáliti.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1926, Zm II 561/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 1. září 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem shluknutí podle §u 283 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaných uplatňuje číselně zmateční důvody čís. 5 a 9, přesně čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., namítajíc, že skutková podstata přečinu podle §u 283 tr. zák., jímž byli obžalovaní uznáni vinnými, není zjištěným skutkem naplněna, jelikož nebylo zjištěno: 1. že byl ohrožen veřejný pokoj a pořádek a 2. že byla obžalovaným dána možnost opustiti místo, kde v době výzvy četnictva stáli. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Není ovšem správné, že se ke skutkové podstatě přečinu shluknutí podle §u 283 tr. zák. vyžaduje, by byl ohrožen veřejný pokoj a pořádek, konkrétní nebezpečí pro veřejný pokoj a pořádek není ani podle doslovu ani podle smyslu a účelu §u 283 tr. zák. složkou skutkové podstaty přečinu tam vymezeného, ale jest nezbytno, by v davu, jejž stráž vyzvala к rozchodu, šlo o shromáždění většího počtu lidí, jež bylo podle své povahy způsobilým, ohroziti veřejný pokoj a pořádek. V napadeném rozsudku schází v tomto směru zjištění a zrušovacímu soudu není možno, by sám toto zjištění učinil a tak v rozsudku scházející pojmový znak uvedeného přečinu sám ze spisů doplňoval. Výtkou, že nebyla obžalovaným dána možnost, opustiti místo, kde v době výzvy četnictva stáli, naráží stížnost zřejmě na nedostatek zjištění v napadeném rozsudku po stránce subjektivní. Skutkovou podstatu přečinu podle §u 283 tr. zák. zakládá po stránce subjektivní prosté neuposlechnutí pachateli známého rozkazu krozchodu, uděleného úředníkem nebo stráží lidu při shluknutí, předpokládajíc, že pachateli je možno rozkazu tomu vyhověti, neboť neuposlechnutí jest jednáním úmyslným. Jest-li však situace taková, že se pachatel nemůže s místa vzdáliti, poněvadž na př. Je vklíněn v dav, nelze mluviti o tom, že neuposlechl rozkazu k rozchodu (srv. Finger: »Das Strafrecht«, druhý díl, str. 867 a 868). I v tomto směru schází v rozsudku potřebné zjištění. Bylo proto po rozumu ustanovení čís. 3 §u 288 tr. ř. napadený rozsudek v odsuzující části jako zmatečný zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení opětně projednal a rozsoudil.

Citace:

č. 2263. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 89-90.