NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15738.

V § 32, odst. 3, zák. o poj. smlouvě č. 501/1917 ř. z. není stanovena průpadná lhůta k uplatnění nároku z porušení povinnosti vzniklé po dostavení se pojistné příhody.
Pojistitel jest oprávněn domáhati se vrácení pojistné náhrady vyplacené pojistníkovu postupníkovi jen tehdy, když byl postupník nepoctivým příjemcem postoupené pohledávky v době postupu a v době vyplacení této pohledávky.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1937, Rv I 549/35.)
Žalující pojišťovna sjednala s pojistníkem, jenž byl u ní pojištěn proti požáru, po dostavení se pojistné příhody smír, podle něhož se mu zavázala vyplatiti částku v zažalované výši. Při stanovení výše této částky byl vzat zřetel na výši škody, jak ji udal pojistník. Pojistník poté postoupil svoji pohledávku ze smíru žalovanému, jemuž byla také skutečně žalující pojišťovnou vyplacena. Poněvadž pojistník uvedl při zjištění škody žalující pojišťovnu v omyl nesprávnými údaji o předmětech požárem zničených, a to vědomě tím, že tvrdil o různých věcech, které skutečně nezhořely, že byly ohněm zničeny, byl uznán vinným přestupkem podvodu. Bylo prokázáno, že předměty, o nichž pojistník neprávem udával, že zhořely, mají cenu 671 Kč. Dovolávajíc se průpadní doložky stanovené čl. 19 všeob. poj. podmínek a tvrdíc, že mu platila indebite, poněvadž pojistník, ztrativ na základě průpadní doložky jakýkoliv nárok z pojistné smlouvy, nemohl jej postoupiti žalovanému, domáhá se žalující pojišťovna na žalovaném vracení vyplacené částky. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
2* Důvody:
Ustanovení § 32 zákona o pojišťovací smlouvě č. 501/1917 ř. z. jedná o průpadních doložkách, nikoli o promlčení a v něm uvedené lhůty k uplatnění nároků pojišťovny jsou lhůty průpadné (§ 1449, prvá věta obč. zák.). Otázkou promlčení nelze se proto zabývati na podkladě § 32 uvedeného zákona, nýbrž jest řešiti jen otázku, zda žalobkyně pozbyla zažalovaného nároku proto, že jej uplatnila v průpadné lhůtě jednoho měsíce, uvedené v § 32, odstavec 1, zákona č. 501/1917 ř. z. Ustanovení § 32, odst. 1 a 2, jedná o následcích porušení závaznosti, kterou měl splniti pojistník před dostavením se pojistné příhody, kdežto ustanovení odst. 3 § 32 se týká následků porušení závaznosti, kterou byl povinen pojistník splniti po dostavení se pojistné příhody. V souzeném případě jde o porušení závaznosti vzniklé po dostavení se pojistné příhody, jde tedy o případ odstavce 3 § 32 a odvolací soud důvodně vyslovil, že v tomto případě není stanovena žádná průpadná lhůta k uplatnění zažalovaného nároku. Dovolatel se mýlí, odůvodňuje-li svůj opačný názor poukazem na str. 117 komentáře Dr. Ehrenzweiga »Die Rechtsordnung der Vertragsversicherung« z roku 1929, poněvadž výklady tam uvedené se týkají odstavců 1 a 2 § 32 uvedeného zákona, o něž však v souzeném případě nejde.
Než přes to není nárok žalobkyně důvodný. K průkazu zažalovaného nároku opřeného o ustanovení § 1431 obč. zák. musila by žalobkyně tvrditi a dokázati předpoklady tohoto ustanovení, že totiž omylem plnila něco, na co neměl žalovaný jako postupník pojistného práva. Uznala-li pohledávku vůči žalovanému za správnou tím, že mu ji zaplatila, bylo na ní, aby dokázala, že žalovaný byl nepoctivým přejímatelem pohledávky a že mu proto nevznikla pohledávka ani podle § 1396, druhá věta, obč. zák. (srv. obdobná rozhodnutí č. 6689 a 12726 Sb. n. s.). Z výsledků průvodního řízení nelze dospěti k nepochybnému závěru, že žalovaný v době, kdy mu pohledávka byla postoupena a kdy mu žalobkyně pojistnou hodnotu vyplatila a tím správnost jeho pohledávky uznala, byl nepoctivým přejímatelem pohledávky. Neboť, i když byly nalezeny při domovní prohlídce u žalovaného některé věci důkladně ukryté pod senem a pod podlahou seníku, není přece nijakého důvodu pro předpoklad, že žalovaný o nich věděl anebo při průměrné opatrnosti věděti musil v době postupu pohledávky a v době, kdy pojišťovna vůči žalovanému uznala jeho pohledávku tím, že mu ji dne 20. ledna 1932 zaplatila, neboť jen tato doba je rozhodující (srv. rozh. č. 5588 Sb. n. s.). První trestní oznámení (T 368/32) došlo okresního soudu v Ž. dne 12. prosince 1931, avšak obsahovalo pouze oznámení o požáru a nenásledoval žádný soudní úkon až do 13. března 1932, kdy byli slyšeni jako obvinění pojistník a Marie Z. (manželka žalovaného), kteří byli zatčeni dne 12. března 1932. Ze zprávy o zatčení ze dne 13. března 1932 není zřejmé, kdy bylo konáno četnické šetření u manželů Z. a kdy byla u nich provedena domovní prohlídka. Neplyne tedy z toho, že žalovaný mohl dne 20. ledna nebo dříve míti podezření o nekalém úmyslu pojistníkově, a nejde tu tedy o žádné skutečnosti, z nichž by byl mohl žalovaný do doby vyplacení pojistné hodnoty podle §§ 326 a 363 obč. zák. čerpati podezření, že pojistník uschoval u žalovaného věci, o nichž uvedl pojišťovně, že zhořely.
Že žalovaný měl za pojistníkem pohledávku 10500 Kč, bylo nižšími soudy zjištěno, postup pohledávky byl proveden v advokátní kanceláři Dr. K. a ten převzal i pojistnou hodnotu. Jediné to, že pojistná hodnota byla vyšší nežli pohledávka žalovaného, nevzbuzuje ještě podezření nepoctivosti žalovaného, když nebyly jinak zjištěny skutečnosti, jež by odůvodňovaly závěr, že žalovaný jednal v dorozumění s pojistníkem aneb že o jeho jednání věděti mohl a že mu chtěl takovým způsobem dopomoci aspoň k onomu rozdílu obou pohledávek. Podle zásady vyslovené v § 328, druhá věta obč. zák. platí v pochybnosti domněnka o poctivosti držitele a nelze proto na podkladě zjištěného skutkového stavu pokládati žalovaného za nepoctivého přejímatele pohledávky, jest proto dovolání s hlediska dovolacího důvodu podle § 503 č. 4 c. ř. s. důvodné.

Citace:

Čís. 15738.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 51-53.