NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 2615.

Je-li založeno sudiště dle §u 88, odstavec druhý, j. n. proti veřejné společnosti, platí i proti jednotlivým veřejným společníkům.
(Rozh. ze dne 15. května 1923, R I 434/23.)
Žalována byla firma: »Solida, továrna na obuv«, jejímž majitelem byl v době podání žaloby Willy L., převzav firmu »Solida, společnost к prodeji obuvi, B. a spol.«, jejímž byl veřejným společníkem. Žaloba opřela místní příslušnost o fakturu s doložkou sudištní, jež zaslána byvši tehdejší společnosti Solida, nebyla jí pozastavena. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti, maje za to, že sudiště dle §u 88, odstavec druhý, j. n. nepřechází na singulárního nástupce a že nemůže se vztahovati na Willy L-а ani jako na veřejného společníka firmy, ježto jako takový nebyl ještě kupcem. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Není sporu o tom, že Willy L. jest jediným majitelem žalované firmy a že byl osobně ručícím společníkem veřejné společnosti »Solida«, jež fakturu přijala a nepozastavila. Čl. 112 obch. zák. ustanovuje, že společníci ručí za všechny závazky společnosti solidárně a svým celým jměním a čl. 146 obch. zák. praví, že žaloby na společníka z nároků proti společnosti promlčují se v pěti létech. Nelze proto o tom pochybovati, že sudiště §u 88 j. n., opodstatněné pro pohledávku proti veřejné společnosti, platí touž měrou pro tutéž pohledávku i proti společníku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Dle čl. 85 obch. zák. veřejná obchodní společnost není právnickou osobou, rozdílnou od společníků, naopak tito provozují svou obchodní živnost pod společnou firmou (čl. 15 obch. zák.). Faktury se sudištní doložkou zaslány firmě, t. j. jejím společníkům Vilému L-ovi a Maxmiliánu B-ovi. Tyto faktury přijal a si podržel bez námitek tedy též žalovaný Vilém L., jejž jako společníka veřejné obchodní společnosti dlužno považovati za kupce, jak jest zřejmo z ustanovení čl. 4, 6, 16 a 85 obch. zák. (viz sbírku jud. č. 210). Fakturní sudiště dle druhého odstavce §u 88 j. n. bylo tedy mezi žalobcem a žalovaným Vilémem L-em založeno již tím, že tento uvedené faktury bez námitek si podržel. Uváží-li se dále, že žalovaný dle přílohy svého dopisu ze dne 26. října 1921 žalobci prohlásil, že převzal firmu »Solida« a že týž podnik v týchže místnostech pod novou firmou dle dosavadních intencí bude dále provozovati, nelze pochybovati o tom, že žalobce jest oprávněn, uplatniti v této rozepři vůči žalovanému fakturní sudiště.

Citace:

č. 5448. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 507-510.