Čís. 1149.

Byl-li doručen rozsudek obžalovanému dle §u 427 tr. ř., neprodlužuje se lhůta ku provedení opravných prostředků pozdějším opětovným doručením rozsudku obhájci chudých.
Jest důvodem k navrácení ku předešlému stavu, byl-li liknavostí soudu obhájce chudých zřízen v poslední den lhůty ku provedení opravného prostředku. Navrácení ku předešlému stavu dopouští se nejen pro zmeškání lhůty opovědí, nýbrž i lhůty k nezbytnému provedení opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, Kr I 1365/22.)
Jednaje v neveřejném sezení o opravných prostředcích obžalovaného zamítl Nejvyšší soud jako soud zrušovací stížnost do usnesení zemského trestního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 1922, jímž zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku téhož soudu ze dne 14. října 1922 byla zavržena, vyhověl však žádosti obžalovaného o navrácení v předešlý stav pro opožděné provedení zmateční stížnosti do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 14. října 1922 a povolil navrácení v předešlý stav. V dalším pak vyhověl zmateční stížnosti.
Důvody:
Usnesením nalézacího soudu ze dne 27. listopadu 1922 byla zmateční stížnost, obžalovaným včas ohlášená, zavržena jako opožděná, protože opis rozsudku obžalovanému, při hlavním přelíčení nepřítomnému, byl doručen dle §u 269 tr. ř. již dne 9. listopadu 1922, kdežto zmateční jeho stížnost a odvolání byly téhož dne ohlášeny, ale obhájcem chudých provedeny teprve dne 23. listopadu 1922. Toto opožděné provedení opravných prostředků stalo se patrně proto, že zřízenému obhájci chudých byl opis rozsudku, aniž bylo o to žádáno, opětně doručen dne 17. listopadu 1922. Stížnosti do onoho usnesení nelze vyhověti. Opis rozsudku, dne 14. října 1922 vyneseného, byl obžalovanému po rozumu §§ 269 a 427 tr. ř. doručen dne 9. listopadu 1922 a téhož dne ohlásil obžalovaný zmateční stížnost a odvolání bez udání důvodů zmatečnosti. Lhůta k podání vývodů uplynula proto dne 17. listopadu 1922, do kterého dne vývody nebyly podány. Dle §u 6 tr. ř. v doslovu zákona ze dne 20. července 1912, čís. 142 ř. zák., není lhůta tato prodlužitelna přes to, že obhájci chudých byl opis rozsudku opětně z moci úřední doručen dne 17. listopadu 1922, tedy v poslední den lhůty pro podání vývodů. V zákonné lhůtě dle §u 285 tr. ř. nebyly podány vývody zmateční stížnosti a byla proto zmateční stížnost právem zavržena dle §u 1 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. z. z roku 1878.
Současně se stížností do onoho usnesení nalézacího soudu domáhá se stěžovatel navrácení v předešlý stav pro uplynutí lhůty k podání vývodů zmateční stížností, kteréžto žádosti oprávnění nelze upříti. Nalézací soud, ač v době ohlášení opravných prostředků a zřízení obhájce chudých pro provedení zmateční stížnosti (dne 9. listopadu 1922), musil věděti, že obžalovaný opis rozsudku má již v rukou, nezařídil ničeho, co by sloužilo k urychlenému vyřízení, zejména nenaznačil, že věc jest velmi nutná; opomenutí to mělo v zápětí, že ustanovený obhájce chudých obdržel usnesení advokátní komory teprve dne 17. listopadu 1922, z něhož ani poznati nemohl, že jde o rozsudek, v nepřítomnosti stěžovatele vynesený. Nestalo se tedy jeho vinou (§ 364 tr. ř.), že lhůta k podání vývodů takřka vypršela, když byl zřízen obhájcem chudých, a omyl jeho jest tím omluvitelnějším, ježto mu byl ještě doručen opis rozsudku, což, jak již uvedeno, zákonným předpisům vůbec neodpovídalo. Okolnost, že jde o provedení zmateční stížnosti, a nikoli o její ohlášení (§ 364 tr. ř.), není povolení navrácení v předešlý stav na újmu, protože dle správného výkladu zákona mimořádný tento opravný prostředek se vztahuje také na provedení opožděného opravného prostředku, pakli jeho opověď, jako v tomto případě, nebyla dle zákona úplnou. Odůvodněné žádosti o navrácení v předešlý stav bylo proto vyhověti a dle §u 364 odstavec druhý tr. ř. ve věci samé rozhodnouti.

Citace:

č. 1149. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 161-162.