NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9707.

Živnostenské právo: * Podle § 57 odst. 2 živn. řádu lze odníti koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické i tenkráte, když se živnost ta provozuje v místnostech jiných, než pro které byla koncese udělena. (Nález ze dne 25. února 1932 č. 2877.)
Věc: Čeněk Š. v P. proti zemskému úřadu v Praze o odnětí koncese hostinské a výčepnické.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okresního úřadu v Semilech z 27. března 1929 byla odňata na základě ustanovení § 57 odst. 2 živn. řádu koncese hostinská a výčepnická, která mu byla udělena výměrem okresního hejtmanství v Semilech z 10. února 1910 s oprávněním čepovati víno v domě čp.... v P., a to v místnostech zevrubně označených. Opatření toto bylo odůvodněno tím, že st-l neprovozuje tuto živnost od roku 1915 ve schválených místnostech a neprovedl větší část úprav hostinských místností a jejich příslušenství, jak mu to bylo v koncesním dekretu uloženo, ač tu nebylo takových okolností, které by mu proti jeho vůli na čas znemožňovaly další provozování živnosti. Jako další důvod pro toto opatření uvedl úřad, že nelze očekávati, že st-l započne v dozírné době provozovati živnost a že trváním na svém oprávnění překáží, aby totéž oprávnění bylo uděleno osobě jiné. Dodáno bylo, že odnětí této živnosti nemůže býti na závadu, že st-l podle svého udání provozoval výčep vína v omezeném rozsahu ve svém cukrářském krámě bez povolení a že platil z výčepu vína příslušné daně.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno a v odpor vzatý výměr byl potvrzen z důvodů v něm uvedených.
Ve stížnosti namítá st-l v podstatě, že důvodem k odnětí koncese podle § 57 odst. 2 živn. ř. nemůže býti okolnost, že provozoval výčep vína v omezeném rozsahu a v neschválené místnosti. Vadu řízení pak spatřuje v tom, že živnostenské úřady nezjistily, jaké množství vína za rok vyčepoval. — O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 57 odst. 2 živn. řádu může koncese k provozování určitých tam taxativně vypočtených živností, mezi něž patří také živnost hostinská a výčepnická, býti odňata tehdy, když její provozování se po dobu 6 měsíců přeruší. Motivem tohoto ustanovení je zejména snaha, aby provoz koncesovaných živností v tomto předpisu vyjmenovaných, jenž v důsledku povahy živností těch dotýká se také zájmů veřejných, nebyl libovolně po případě na újmu skutečné potřeby přerušován, resp. aby živn. úřady mohly v každé době posouditi, je-li a jakou měrou o tu kterou potřebu obyvatelstva postaráno a měly tak bezpečný podklad pro rozhodnutí a opatření vydávaná v mezích kompetence živn. řádem jim přiznané, nejsouce vázány zřetelem na koncese po právu snad trvající, ale ve skutečnosti neprovozované. Zákon chce tedy ony majitele koncese postihnouti, kteří živnost neprovozují, avšak své oprávnění si podržují.
V daném případě je mimo spor, že st-l neprovozoval od roku 1915 výčep vína v místnostech v domě čp.... v P., pro které mu byla udělena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické, nýbrž provozoval tuto živnost v časové a místní spojitosti s vlastní živností cukrářskou v sousední místnosti v témže domě, v níž prodává cukrářské zboží. K přeložení výčepu vína do této místnosti nevyžádal si st-l schválení živn. úřadu. Ačkoli st-l živnost hostinskou a výčepnickou s oprávněním k výčepu vína (§ 16 lit. c) fakticky provozoval, ovšem bez úředního schválení v jiné místnosti, než pro kterou mu byla udělena koncese, potvrdil žal. úřad v pořadí instančním výrok nižší stolice, kterým byla st-li řečená koncese podle ustanovení § 57 odst. 2 živn. řádu odňata pro přerušení provozu této živnosti od roku 1915. Vychází tedy žal. úřad z právního názoru, že přerušení provozu živnosti hostinské a výčepnické jmenované v § 16 lit. c) dlužno na roven klásti přeložení této živnosti do jiných místností a provozování její v těchto místnostech bez úředního schválení. St-1 hájí však názor, že přeložení jeho živnosti hostinské a výčepnické do jiné místnosti, než která byla v koncesní listině vyznačena, nemůže býti důvodem k odnětí koncese podle § 57 odst. 2, byla-li živnost v nové místnosti skutečně provozována i když se tak dálo bez úředního schválení.
Mluvě v § 57 odst. 2 o provozování živnosti, má živn. řád na mysli legální provozování živnosti a nezahrnuje pod pojem ten i pouhé faktické provozování živnosti bez schválení živn. úřadu v jiných místnostech, než pro které byla koncese udělena. Názoru tomuto nasvědčují tyto úvahy:
Podle § 20 není sice k přeložení živností hostinských a výčepnických vyjmenovaných v § 16 lit. c), d), e) živn. řádu a kaváren do jižných místností v téže osadě potřeba nové koncese, avšak je třeba vyžádati si schválení živn. úřadu. Rozhoduje o žádosti, aby přeložení nějaké z řečených živností bylo schváleno, má úřad přihlížeti jednak k tomu, hodí-li se nová místnost k provozování živnosti hostinské a výčepnické, o kterou jde, jednak k silnici, ulici, neb náměstí, kde se místnost nalézá, jednak k tomu, je-li policejní dozor možný, jednak má pozírati k potřebě obyvatelstva. Také v § 18 odst. 3 živn. řádu je živn. úřadu uloženo, aby při rozhodování o žádosti za udělení koncese hostinské a výčepnické k veškerým těmto momentům pozíral. Tyto momenty jsou zajisté rozhodnými jak při udělení koncese hostinské a výčepnické, tak při jejím přenesení do jiných místností v téže osadě. Přenesení živnosti hostinské a výčepnické do jiné místnosti může míti v některých případech za následek změnu individuální povahy dosavadní živnosti. Tato individuální povaha je důležitým momentem při posuzování místní potřeby. Byl-li pro udělení koncese rozhodný s hlediska potřeby obyvatelstva individuální ráz podniku a změní-li se přenesením živnosti do jiné místnosti individuální povaha dosavadní živnosti, pak ovšem provoz takové živnosti neodpovídá předpokladům, za kterých byla koncese udělena, nýbrž jde tu o provoz živnosti lišící se podstatně od živnosti, pro kterou byla udělena koncese se zřetelem k potřebě určitých vrstev obyvatelstva. Je evidentní, že výčep vína, který se provozuje beze spojitosti s nějakou živností, má jiný ráz a slouží potřebám jiných vrstev než výčep, který se provozuje v časové a místní spojitosti s živností cukrářskou. Vyžaduje-li se k přenesení živnosti hostinské a výčepnické do jiné místnosti úřední schválení, pak ovšem provozování takové živnosti beze schválení živn. úřadu v jiné místnosti, než pro kterou byla koncese udělena, nejeví se legálním provozováním udělené koncese.
I když k přenesení koncese hostinské a výčepnické do jiné místnosti není potřeba nové koncese, nýbrž jen schválení živn. úřadu, odporoval by intencím ustanovení § 57 odst. 2 živn. ř., jak byly svrchu uvedeny, výklad, že pojmem provozování živnosti dlužno rozuměti nejen provozování živnosti hostinské a výčepnické ve schválené místnosti, nýbrž také pouhé faktické provozování její v místnosti živn. úřadem neschválené. Kdyby byl měl zákon na mysli i provozování živnosti v místnosti neschválené, byl by to musil nějakým způsobem vyznačiti. Z pouhé okolnosti, že k přenesení živnosti hostinské a výčepnické do jiné místnosti není potřeba nové koncese, to neplyne, je-li k tomu potřeba úředního schválení a je-li úřad povinen před udělením tohoto schválení pozírati k týmž svrchu uvedeným momentům jako při udělení koncese nové.
Ježto je mimo spor, že st-1 neprovozoval od roku 1915 výčep vína ve schválené místnosti, nýbrž přenesl jej, nevyžádav si úředního schválení, do jiné místnosti v téže osadě, nedopustil se žal. úřad nezákonnosti, když st-li odňal koncesi podle ustanovení § 57 odst. 2 živn. ř.

Citace:

č. 9707. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 469-472.