NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2449.

Novela o právu manželském (§ 16).
Manželství lze k žádosti manžela prohlásiti dle §u 16 rozl. zák. rozloučeným, třebas byla druhým manželem podána žaloba o neplatnost
manželství, o níž dosud nebylo právoplatně rozhodnuto.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, R I 285/23.)
K žádosti manželky prohlásil soud prvé stolice manželství
podle §u 16 rozl. zák. rozloučeným. Důvody: Zjištěno, že manželství
bylo před 13. červnem 1919, totiž dnem 11. dubna 1900 právoplatně
rozvedeno. Od rozvodu uplynulo již více než tři léta, aniž strany manželské spolužití obnovily. Manžel sice prohlásil, že s rozlukou nesouhlasí, poněvadž podal žalobu o neplatnost manželství, však vzhledem k tomu, že v tomto případě jedná se o manželství, od jehož rozvodu
uplynulo již více než tři léta, není k rozluce souhlasu druhého manžela
třeba a nebylo k onomu prohlášení přihlédáno (§ 16 odstavec druhý rozl. zák.) a okolnost, že se vede spor o neplatnost manželství vzhledem k tomu, že usnesení o rozvodu stalo se právoplatným, jest zcela
nerozhodnou při rozhodování o žádosti za rozluku. Rekursní soud
usnesení potvrdil, dodav k jeho odůvodnění, Okolnost, že manžel dne
24. března 1922 podal na manželku žalobu o neplatnost manželství, nemá významu pro rozhodnutí o žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku,
poněvadž zákon takového účinku se žalobou o neplatnost manželství nespojuje a žalobci rozhodnutím o žádosti jeho manželky, všem zákonným
podmínkám vyhovující, není nijak odňata možnost z případného, pro
něho příznivého rozsudku o žalobě na neplatnost manželství vyvoditi
důsledky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Souhlasnými rozhodnutími nižších stolic nebyl zákon porušen, neboť napadené rozhodnutí jak stavu věci tak i zákonu plně vyhovuje.
Jedná se zde o manželství, právoplatně v roce 1896 uzavřené, které
v dubnu 1900 bylo rozvedeno. V důsledcích toho, když od rozvodu manželství více než 3 léta uplynula, muselo návrhu manželky na prohlášení
tohoto rozvedeného manželství rozloučeným dáno býti místo, ať již
manžel s tímto návrhem souhlasil čili nic. Skutečnost, že manžel v březnu 1922 podal žalobu o neplatnost manželství, nemá pro rozhodnutí o návrhu manželky významu předurčujícího, neboť, i když spor o neplatnost manželství byl zahájen, manželství dosud trvá a v důsledcích toho bylo vyhověti návrhu manželky na prohlášení manželství rozloučeným, když
zákonné podmínky v tom byly dány. Soud neměl povinnosti ani práva, aby rozhodnutí své odložil, až spor o neplatnost manželství bude rozhodnut, nýbrž musel za podklad položiti stav věci, jaký tu byl v době rozhodování a to ještě manželství bylo manželstvím platným, které rozloučiti mohl.

Citace:

č. 8695. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 209-209.