NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Č. 12796.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní:* Dozorčí pravomoci podle § 102 čes. obec. zř. jsou podrobena i taková usnesení obecního zastupitelstva, kterými se rozhoduje o nárocích obecních úředníků podle § 40 zákona č. 443/ 1919 Sb.
(Nález z 24. února 1937 č. 11222/37.) Věc: Rudolf R. v Praze a obec města Kralup nad Vltavou (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 21. června 1934 o odpočivných platech a zastavení usnesení městského zastupitelstva ve věci odpočivných požitků Rudolfa Ř.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Usneseními městského zastupitelstva v Kralupech n. Vlt. z 18. prosince 1926 a 1. října 1927 byl pro trvale ustanovené zaměstnance obce Kralup n. Vlt. zaveden platový systém zákona č. 103/ 1926 Sb. s účinností od 1. ledna 1926. Těmito usneseními proveden byl převod služebních požitků správce městského důchodu Rudolfa Ř. s výsledkem přiznávajícím mu služební požitky služ. tř. 1. b), 4. plat. stupnice stupně d), což později opraveno bylo zařazením ve služební třídě 2., odpovídající předběžnému vzdělání jmenovaného. Na základě tohoto převodu byly usneseními městského zastupitelstva v Kralupech n. Vlt. z 12. ledna 1929 Rudolfu Ř. od 1. února 1929 vyměřeny odpočivné požitky v částce ročních 39000 Kč.
Na základě ustanovení § 102 čes. obec. zř. zakázal okr. úřad v Kralupech n. Vlt. výměrem ze 16. února 1933 výkon veškerých těchto usnesení městského zastupitelstva, pokud jimi stanovena byla individuální úprava služebních a odpočivných požitků Rudolfa R., pro nezákonnost, a to v podstatě proto, že převod požitků Rudolfa R. na platový systém státní podle zákona č. 103/1926 Sb. odporuje ustanovení § 169 tohoto zákona a je tudíž v rozporu s ustanovením § 212 téhož zákona, neboť převodem tím se dostalo Rudolfu R. výhod, které značně přesahují míru platových a služebních práv státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů služebních.
V dalším obsahu výměru vysloven s účinností od 1. ledna 1926 zákaz výkonu usnesení správní komise z 30. srpna 1923, pokud se jím obec Kralupy n. Vlt. zavázala platili za Rudolfa R. pensijní příspěvek, daň důchodovou a pojištění nemocenské, ježto usnesení to je od zavedení plat. systému zákonem č. 103/1926 Sb. pro zaměstnance obce v odporu s ustanovením § 212 plat. zákona.
Z tohoto výměru podali odvolání jak Rudolf R., tak i obec města Kralup n. Vlt.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím zamítl obě odvolání jako bezdůvodná.
O stížnostech podaných na toto rozhodnutí jak obcí města Kralup n. Vlt., tak i Rudolfem R. uvážil nss toto:
Na prvém místě se bylo nss zabývati námitkou, že zásah podle § 102 obec. zř. byl v daném případě nepřípustný, poněvadž obecní zastupitelstvo judikovalo podle § 40 zákona o obec. úřednících v daném procesu úřednickém; takovýto výrok soudcovský nelze zbaviti platnosti zásahem dohlédacího úřadu, nýbrž výrok ten, nabyv právní moci, stává se odstranitelným jen za předpokladů obnovy řízení. Žal. úřad v nař. rozhodnutí podobnou námitku, obsaženou v odvolání, uznal za bezdůvodnou, protože st-lem uvedená okolnost nebrání použití dozorčí právomoci podle § 102 čes. obec. zř. Tomuto stanovisku bylo přisvědčiti, neboť, jak nss již opětně vyslovil (sr. Boh. A 1069/21, 1525/22, 8683/30, 11538/34), není uplatnění dozorčího práva podle § 102 obec. zř. omezeno žádnou lhůtou (tudíž ani jedno-, resp. tříletou lhůtou podle § 151 odst. 7 plat. zákona, jak má za to stížnost), jsou mu podrobena i pravoplatná a autonomními úřady dohlédacími schválená usnesení a provádění nezákonných usnesení mohou státní úřady kdykoli zakázati. Sistační pravomoci státních úřadů politických nejsou odňata ani taková usnesení obecního zastupitelstva, jimiž se rozhoduje o úpravách platových a služebních poměrů obecních úředníků ve smyslu zákona č. 35/1908 z. z. čes. a zákona č. 443/1919 Sb., neboť podle všeobecného znění předpisu § 102 obec. zř. jsou sistaci podrobena i taková usnesení obecního zastupitelstva, která obsahují judikátní výroky, a ani cit. zákon o obecních úřednících nestanovil v tom směru výjimky ve příčině usnesení obecního zastupitelstva o úpravách služebních a platových poměrů obecních úředníků. Normování takové výjimky nelze zejména spatřovati ani v té pouhé skutečnosti, že zákon o obecních úřednících v § 43 přiznal dohlédací oprávnění úřadům samosprávným i ve věcech služebních poměrů obecních úředníků, neboť dohlédací právo samosprávných úřadů může existovati i vedle dozoru státního, jak je patrno i ze samého obecního zřízení, kde vedle dozoru státního (§ 102) je postaráno i o dohled se strany úřadů samosprávných (§ 96).
Stížnostem nelze přisvědčiti ani v tom, dovozují-li nepřípustnost sporné sistace také poukazem na to, že instančním aktem okr. úřadu by byla zasažena nejen usnesení městského zastupitelstva, nýbrž i schvalovací akty okr. správní komise, jež tvoří s usneseními městského zastupitelstva nerozlučný celek. Akt schvalovací ovšem předpokládá podle své povahy akt schvalovaný, k němuž přistupuje jako actum posterius, aby se tím akt schválený stal perfektním a byla mu propůjčena plná právní účinnost (srv. Boh. A 4279/24). Z toho však neplyne, že akt schvalovací splyne s aktem schvalovanými do té míry, že by nutně sdílely společně všechny právní osudy, nýbrž jde o dva správní akty formálně samostatné, které se jen co do právních svých účinků navzájem doplňují, takže zánik existence jednoho z nich působí toliko na právní účinnost aktu druhého, nemá však v zápětí také ztrátu samé právní existence tohoto aktu druhého. Tak zanikne-li akt schválený, neruší se tím zároveň také akt schvalovací, tento se stane toliko právně neúčinným, stejně jako zruší-li se akt schvalovací, neztrácí již proto svou právní existenci také akt schválený, nýbrž z aktu schváleného se stane toliko akt neschválený, tedy akt, který není dosud perfektní.
Není důvodnou ani další námitka stížnosti Rudolfa Ř., uplatňující, že odporuje spisům tvrzení žal. úřadu, že okr. úřad nezakázal vůbec vyplácení požitků, takže materiálním důsledkem instančního aktu okr. úřadu jest, že Rudolf R. nemá vůbec žádných požitků z titulu služebního poměru u obce. Žal. úřad k podobné námitce obsažené v odvolání Rudolfa Ř. v nař. rozhodnutí uvedl, že výměr okr. úřadu neobsahuje zákazu vyplácení vůbec jakýchkoliv pensijních požitků Rudolfu R. Tomuto stanovisku žal. úřadu nelze upříti oprávněnost, neboť okr. úřad výměrem z 16. února 1933 vyslovil toliko zákaz výkonu usnesení z 18. prosince 1926, 1. října 1927, 12. ledna 1929 a 30. srpna 1923 o úpravě služebních příjmů Rudolfa Ř. a o výměře výslužného. Tyto meze nemohl zásah okr. úřadu překročiti, neboť dozorčí oprávnění podle § 102 obec. zř. jest omezeno jen na kasaci usnesení obecního zastupitelstva a neposkytuje dozorčímu úřadu oprávnění, aby usnesení obecního zastupitelstva nějak modifikoval a nahradil úpravu obsaženou v sistovaném usnesení úpravou jinou. Sporný sístační akt tedy znamenal zrušení oněch usnesení obecního zastupitelstva, ale nebylo jím obci nijak zabráněno, aby upravila služební příjmy, resp. výslužné Rudolfa Ř. způsobem jiným, přihlížejíc k právnímu názoru, z něhož vycházel okr. úřad, nebo aby zařídila vyplácení výslužného Rudolfu R. snad ve formě zálohy, dokud nebude otázka oprávněnosti sporné sistace s konečnou platností vyřešena.

Citace:

Č. 12796. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 354-357.