NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3397.

Na stavbu, zbudovanou na cizí půdě, jest vésti exekuci dle předpisů o exekuci na nemovitosti.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1924, R II 499/23.)
Cihelna, o niž šlo ve sporu, byla vystavěna pachtýřem na spachtovaném pozemku. K vydobytí pohledávky proti pachtýři navrhl vymáhající věřitel exekuci vnucenou dražbou cihelny. Soud prvé stolice zamítl exekuční návrh, poněvadž stavba, o niž jde, není ani nemovitostí ve smyslu zákona, ani nemovitostí, nezapsanou v knize pozemkové, nýbrž stavbou, která dle úmyslu stran neměla se státi příslušenstvím pozemků, na kterých byla zřízena, a proto ve smyslu dotyčných ustanovení zákona se jím také nestala, takže nepřípustnou jest navržená vnucená dražba, která předpokládá věc nemovitou (nemovitost). Podotýká se, že předmětem exekuce může býti jen právo nájemní, příslušející povinnému proti vlastníku pozemku, poněvadž základem pro právní poměr mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby jest pachtovní smlouva, na jejímž základě byla cihelna zřízena. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Přisvědčiti jest právnímu názoru prvého soudce, že stavba, o kterou jde, zřízená na základě pachtovní smlouvy na cizí půdě, tedy ne v tom úmyslu, by povždy na ní zůstala, jest věcí movitou, jakž jde na jevo z §u 297 obč. zák. a z nadpisu v §u 431 obč. zák. a v §§ 436, 451 odstavec druhý obč. zák. Přes to lze takové stavby exekučně zciziti jen vnucenou dražbou. To jde na jevo z povahy věci, z třetí dílčí novely k obecnému zákoníku občanskému, která směřuje k tomu, by s nemovitostmi, jež nejsou zapsány v knihách, a stavbami bylo stejně nakládáno, a z materialií k třetí dílčí novele k obecnímu zákoníku občanskému, ve kterých se výslovně poukazuje na §§ 133, 134 ex. ř. (str. 167), pokud se tkne vnuceného zcizení nemovitostí, v knihách nezapsaných, a staveb na cizí půdě. Nelze též přisvědčiti názoru prvního soudu, že předmětem exekuce může býti jen právo pachtovní, příslušející povinnému proti vlastníku pozemku. Předmětem pachtovní smlouvy jsou pozemky, nikoliv však cihelna, na niž se vede exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Přisvědčiti dlužno rekursnímu soudu, že, ačkoliv cihelna, na niž se vede exekuce, nemůže býti následkem rozeznávání, zavedeného třetí dílčí novelou ku všeobecnému občanskému zákoníku, mezi nemovitostmi, které nejsou zapsány v knihách pozemkových, a stavbami, pokládána za věc nemovitou, přece lze vésti na ni exekuci prodejem jen podle předpisů platných pro nemovitosti (§§ 133 a násl. ex. ř.). I když stavby, provedené na cizí půdě, nemají zůstati podle vůle stran na ní trvale a nemohou býti proto pokládány za její příslušenství podle §u 297 obč. zák., jsou přece hospodářsky vázány na pozemek tím způsobem, že ztratí přenesením na jiné místo pravidelně tolik na ceně, že se to rovná jich částečnému a mnohdy i úplnému znehodnocení. Proto vyžaduje právní obchod s takovými, hospodářsky nepřenositelnými, stavbami jiné úpravy, než se jí dostalo obyčejným věcem movitým. Této hospodářské potřebě vyhověla třetí dílčí novela, prohlásila stavby na cizí půdě za rovny nemovitostem, jež nejsou zapsány v knihách pozemkových a změnila za tím účelem §§ 431—437, 451 a 481 obč. zák. Nové předpisy nejsou povahy výjimečné, jak stěžovatel tvrdí, naopak jsou důsledným vybudováním zásady §u 293 obč. zák., že nemovitostmi jsou věci, jež nemohou býti přenášeny z místa na místo bez porušení své podstaty, a není tedy překážky, by jich nebylo obdobně použito i pro obor práva exekučního. Exekuční řád ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák. obsahuje zvláštní pravidla o vedení exekuce na nemovitosti, v knihách pozemkových nezapsané (§§ 90—95, 134 ex. ř.), a jest důsledno, by tato pravidla platila i pro stavby, jichž ostatní právní poměry byly třetí dílčí novelou stejně upraveny jako u těchto nemovitostí. Podle zprávy komise pro justiční věci, podané o návrhu změn všeob. občanského zákoníka (čís. 78 příloh ku stenografickému protokolu panské sněmovny, XXI. sezení 1912), nebylo nového upravení exekučního práva ohledně staveb na cizí půdě třeba, poněvadž tu §§ 90, 102, 133 a 134 ex. ř. poskytují dostatečnou oporu. Tomu nelze rozuměti jinak, než že již před třetí dílčí novelou exekuce na stavby měla býti prováděna podle zásad platných pro nemovitosti. Po vydání třetí dílčí novely nemůže býti o tom pochybnosti. O tom, zda nepřekážejí navržené exekuci nabytá práva vlastníka půdy a jakým způsobem má býti k nim přihlíženo, bude moci býti uvažováno až po provedení zájemného popsání podle §§ 134, 90 a násl. ex. ř. a při stanovení dražebních podmínek. Pro povolení exekuce jest rozhodným jen přednes a návrh vymáhajícího věřitele a soudu náleží pouze zkoumati, zda vyhovují předpisům §u 133 ex. ř. Jelikož vymáhající věřitel navrhuje výslovně exekuci dražbou budovy (cihelny), nelze ho odkazovati na vedení exekuce zabavením a zpeněžením pachtovních práv, která příslušejí dlužníku proti propachtovateli, neboť volba exekučního prostředku náleží vymáhajícímu věřiteli a zpeněžení pachtovních práv dlužníkových bylo by jiným exekučním prostředkem, než zpeněžení dlužníkovy budovy. Vymáhající věřitel vysvětlil v rekursu proti usnesení prvního soudu, proč exekuci omezuje na zpeněžení budovy; navrhovaná exekuce jest podle zákona přípustná a soudu nezbývá, než říditi se návrhem.

Citace:

č. 3397. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 83-85.