Č. 2689

Váleční poškozenci: Kterak jest vypočísti čistý výnos z trafiky, udělené válečnému poškozenci, ve smyslu § 4 zák. č. 142/1920.
(Nález ze dne 24. září 1923 č. 15 451.)
Věc: Adolf L. v Ch. proti ministerstvu sociální péče (rada nejv. soudu v. v. Jer. Bartheldy) o důchod invalidní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:Nař. rozhodnutí min. soc. péče stejně jako nález zemského úřadu pro péči o válečné poškozence zamítlo nárok st-le na přiznání důchodu invalidního ve smyslu zákona z 20. února 1920 č. 142 Sb., ježto výnos z trafiky st-li jako válečnému poškozenci udělené r. 1920 a 1921 činí více, než důchod 2700 K, jenž by mu podle cit. zákona jinak příslušel. Nař. rozhodnutí se opírá o § 4 zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb., podle něhož válečný poškozenec, jemuž byla udělena trafika, má nárok na důchod jen tehdy a potud, když a pokud výnos z trafiky nepřevyšuje důchod, jenž by mu jinak dle tohoto zákona příslušel. Skutkový předpoklad nař. rozhodnutí záleží v tom, že čistý výnos z trafiky st-li udělené činil r. 1920 6445 K a roku 1921 26 219 K 72 h, v obou letech tedy více než činí důchod per 2700 K, jenž by st-li podle §§ 7 a 42 cit. zákona příslušel. Správnost tohoto předpokladu, jak co do čistého výnosu z trafiky, tak co do výše důchodu st-li dle zákona příslušejícího, stížnost nepopírá, tvrdí však, že ze zjištěného čistého výnosu per 26 219 K 72 h, tedy za rok 1921, měly býti sraženy položky za osobní ošetřování žadatele, za režii, nájemné z prodejny a z bytu, otop, správky v krámě a v bytě, uvádí dále, že si musel k provozování trafiky vypůjčiti 10 000 K na 6% úroky, že mu vyhořel krám, že škodu musel nésti sám, ježto nebyl pojištěn, a že v dřívějších letech měl jen 68 zákazníků a pensi ne vyšší než 81 K. Ze spisů vysvítá, že st-l během opravného řízení ve věci podal důchodkovému kontrolnímu úřadu v Chebu výkaz výnosu a zatížení trafiky a že v tomto výkazu ciferně přesně určil řadu srážkových položek a to za nájemné z prodejny, osvětlení, otop, za odběr zboží, za pomocnou sílu v prodejně, za nemocenskou pokladnu, pojištění proti ohni a vloupání a menší výdaje; veškeré tyto položky částkou 3715 K 41 h byly úřadem uznány a z hrubého výnosu trafiky odečteny. Tvrdí-li tedy st-l, že z výtěžku per 26 219 K 72 h, který byl žal. úřadem vzat za čistý výnos, dlužno sraziti položky ve stížnosti uvedené, jest tvrzení toto bez podstaty, poněvadž by byly pak sráženy dvakráte, nač ovšem st-li nárok nepřísluší. St-l namítá dále, že měly býti uznány ještě další srážky, na něž již ve zmíněném výkazu činil nárok, a to za ošetřování st-le 4200 K, zvýšení odměny prodavačce 1800 K, náklad na různé opravy v prodejně 520 K a za úklid v prodejně 240 K. Položky tyto nebyly žal. úřadem sraženy, — avšak nss nemusel se zabývati otázkou, zda se tak stalo právem či neprávem, neboť i kdyby částky ty měly býti uznány za položky srážkové, přece by neklesl čistý výnos zmenšený o tyto částky, jež činí celkem asi 7000 K, pod onu sumu, která by st-li podle zjištění úřadu příslušela jako důchod invalidní, nýbrž by sumu onu ještě z daleka přesahoval. Ježto pak zákon v cit. § 4 předpisuje, že důchod invalidní dlužno přiznati jen 'tehdy, když čistý výnos z trafiky jest nižší, jest nař. rozhodnutí v souhlase se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2689. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 636-637.