Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 64 (1925). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:

Čís. 15333.


Rozvrhl-li soud složenou požární náhradu v řízení nesporném místo podle zásad §§ 283 až 287 ex. ř., jest řízení zmatečné a jest postupovati podle § 43, odst 2 zák. čís. 100/31 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 26. června 1936, R I 714/36.) Prvý soud rozdělil k návrhu jednoho z věřitelů požární náhradu, již k němu složila pojišťovna podle § 1425 o. z. v řízení nesporném, ač náhrada ta byla exekučně zabavena. Rekursní soud návrh na rozdělení požární náhrady zamítl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů pro zmatečnost a uložil prvému soudu, by o návrhu znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Pojišťovna sice složila požární náhradu s výslovným poukazem na § 1425 obč. zák., avšak z obsahu podání a spisu je patrno nejen, že si na ni činí nárok i jiné osoby, nýbrž že je také požární náhrada exekučně zabavena. Složenou náhradu bylo proto rozvrhnouti podle zásad §§ 283 až 287 ex. ř. (viz rozh. čís. 5042, 5051, 5091, 13219 Sb. n. s.). To se však v projednávaném případě nestalo, neboť prvý soud prováděl rozdělení v řízení nesporném, a tím překročil meze své působnosti jako nesporný soudce. Řízení to jest zmatečné (§ 41, odst. 2 d) zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 Sb. z. a n.) a bylo je proto zrušiti (§ 43, odst. 2). Rekursní soud vycházel sice správně z názoru, že se rozdělení v projednávaném případě nemělo státi v řízení nesporném, avšak vyvodil z toho mylný závěr, zamítnuv návrh na rozdělení. Na místě bylo učiniti opatření, aby příslušný soud exekuční provedl rozvrh podle pravidel shora naznačených. Poněvadž pak jde o týž soud, neboť příslušnost okresního soudu ve Z. jako exekučního soudu tkví v § 18 čís, 3 ex. ř., bude na tomto soudě jako exekučním, aby rozvrhové řízení znova provedl se všemi účastníky podle zásad shora naznačených, a přihlížeje ovšem k obsahu pojišťovacích podmínek, zejména pokud se týče otázky, zda některá částka ze složené požární náhrady připadá na nemovitosti, k jichž znovuzřízení nedošlo.
Citace:
č. 15333. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 736-737.