Č. 3933.

Obecní rozpočet: I. Určitý výdaj nepatří již proto do mimořádného rozpočtu, že se opakuje jen vždy po několika letech. — II. Do obecního rozpočtu jest pojmouti aktivní a pasivní nedoplatky z minulých let. — III. Podle které daňové základny jest vyměřiti potřebnou výši obec. přirážek?
(Nález ze dne 22. září 1924 č. 16084).
Prejudikatura: Boh. 2482 a 2499 adm.
Věc: Městská obec Ú. (adv. Dr. Heller z Teplic-Šanova) proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká zařazení položky na úpravu břehů do mimořádného rozpočtu, zrušuj ese pronezákonnost; jinak se stížnost z amítájako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zast. v Ú. schválilo dne 13. července 1922 obecní rozpočet na rok 1922 a usneslo se k úhradě schodku v řádném rozpočtu v částce 9967904 K vybírati 63%ní přirážku k dani činžovní (s výjimkou 5%ní daně z domů od daně činžovní osvobozených) a 328%ní obecní přirážku k dani pozemkové, všeob. a zvláštní dani výdělkové, jakož i k dani důchodové, dále k úhradě schodku v rozpočtu školní obce 0. v částce 3750051 K školní přirážku ve výši 17% k dani činžovní (s výjimkou 5%ní daně z domů od daně osvobozených) a 132% k dani pozemkové, všeob. a zvláštní dani výdělkové, jakož i k dani důchodové. Schodek mimořádného rozpočtu ve výši 6793675 K měl býti hrazen zápůjčkami.
Odvolání podané z tohoto usnesení Drem M. v O. bylo osk-í zamítnuto.
K dalšímu odvolání Dra M. uložil zsv v Praze nař. rozhodnutím obci, by provedla znovu rozpočtové řízení na podkladě těchto připomínek:
1. Výši přirážek jest vypočísti na základě přirážkové základny na r. 1922.
2. Do rozpočtu jest zařaditi pasivní nedoplatky (nezaplacené obecní výdaje řádné) z minulého roku jako řádnou potřebu a aktivní nedoplatky (požadavky obce z minulých let) a hotovost z minulého roku jako řádnou úhradu.
3. Položka na úpravu břehu per 140674 Kč budiž zařazena do mimořádného rozpočtu.
O tomto rozhodnutí byl rekurent Dr. M. zpraven.
O stížnosti podané městskou obcí Ú. uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že žal. úřad vyslovil neprávem, že položka na úpravu břehu patří do rozpočtu mimořádného. Soud uznal tuto námitku důvodnou.
Podle spisů vytýkal rekurent Dr. M. v odvolání k osk nesprávnost zařazení této položky jen z toho důvodu, že tato položka se obievuje toliko každých 7 let a jest ji proto zařaditi do rozpočtu mimořádného. Osk poukazovala ve zprávě, kterou předkládala zsv-u rekurs a spisy jednací, také na rozpočet obce současně předložený a uváděla, že jde v daném případě o vydání obce, které se sice opakuje každých 7 let, které však slouží účelu zachovati výnosnost součástky obecního jmění, takže jde o položku, která nemá za předmět rozmnožení obecního jmění, nýbrž pouze jeho zachování. Zsv neudal ve vyřízení obci vydaném prc svůj příkaz, vložiti tuto položku do mimořádného rozpočtu, žádného důvodu. Spisy neposkytují žádného podkladu, ze kterého by bylo souditi, že by zsv při svém příkazu byl mohl vycházeti z jiného skutkového předpokladu, nežli který osk položila za základ své předkládací zprávě. Když zsv při této skutkové podstatě, která jest nespornou, přece nařídil zařazení položky pro úpravu břehu do mimořádného rozpočtu, mohl ho následkem toho podle názoru soudu k tomuto kroku přiměti jen právní názor, že vydání patří proto do mimořádného rozpočtu, že se podniká teprve každých 7 let, tedy neuskutečňuje se každoročně.
Tento právní názor, který nutno pokládati za právní podklad nař. rozhodnutí, jeví se však podle názoru soudu býti mylným, jsa v rozporu s ustanovením odst. 1. § 4 fin. novely, který předpisuje všeobecně, že k výdajům řádného rozpočtu patří ty, které se pravidelně opakují a jichž třeba k zachování obecního jmění, aniž žádá, že se musí opakovati každoročně.
Pokud zsv uložil obci, by do obecního rozpočtu za rok 1922 vložila aktivní a pasivní nedoplatky z minulých let a pokladniční hotovost z roku předchozího, vytýká stížnost, že takové aktivní a pasivní nedoplatky sice zde byly, že však v době, kdy rozpočet byl sdělán, účet za rok 1921 nebyl zhotoven a že nelze identifikovati ciferní výsledky s výsledky skutečnými.
§ 1 obecní fin. novely předpisuje, že rozpočet má obsahovati všecky příjmy a veškeré výdaje obce pro nejbližší správní rok. Zákon nerozlišuje, ze kterých titulů tyto příjmy plynou a tyto výdaje se konají, žádá jen, by všechny příjmy a všechna vydání, které pravděpodobně se stanou v dotčeném správním roce, byly v rozpočtu vyznačeny. Zákon nenařizuje, že by příjmy a výdaje, které v rozpočtovém roce asi budou provedeny, neměly snad býti předmětem rozpočtu, protože spočívají na právním titulu, který byl již v předchozím správním roce existentním, avšak v tomto roce nedospěl ještě k skutečnému plnění. Nutno proto také při sdělání rozpočtu přihlížeti ke všem příjmům a výdajům, které při řádném hospodaření v rozpočtovém roce budou asi provedeny, byť i titul jich byl vznikl již v roce předchozím.
Aktivní nedoplatky tvoří nesporně pohledávky obce, pasivní nedoplatky jsou dluhy obce, pokladniční hotovost tvoří příjem pro rok následující, a bylo je proto, pokud budou v rozpočtovém roce pravděpodobně vybrány, resp. vyplaceny, do rozpočtu zařaditi.
Námitka stížnosti, že v době, kdy rozpočet byl sdělán, účetní uzávěrka za r. 1921 nebyla ještě zhotovena, a proto nebyly známy výsledky roku 1921, nemohla býti shledána důvodnou, když v době sdělání rozpočtu byla jistá částka pasivních a aktivních nedoplatků známa a mohla tedy býti obcí v této době do rozpočtu zařazena v pravděpodobných cifrách a rovněž musela býti již známa pokladniční hotovost k 31. prosince 1921.
Ustanovení § 21 ob. fin. novely, na které se zástupce st-lky odvolal při ústním líčení, nemůže přijíti pro tento případ v úvahu, ježto tam nejde o aktivní nedoplatky z přirážek, nýbrž o přebytky z výtěžku obecního jmění.
Nemohla proto tato námitka býti shledána důvodnou.
Pokud se stížnost obrací proti příkazu, by výše přirážek byla vypočtena na základě daňové základny pro rok 1922, uvážil soud toto:
Ideální stav by byl ten, když by obec určujíc přirážkové procento, které má sloužiti k uhrazení schodku obecního rozpočtu, vzhledem k tomu, že přirážky mají býti vybírány z daní, které v rozpočtovém roku budou v obci předepsány, při sdělání rozpočtu mohla již počítati se skutečným předpisem, jak se bude jeviti v rozpočtovém roce. Tohoto ideálního stavu nelze však vzhledem k § 6 ob. fin. novely normálně dosíci. Tím není však řečeno, že by obec, když se usnáší o rozpočtu a o úhradě v době pozdější, než jest stanovena v § 6 ob. fin. novely, nebyla povinna přihlížeti k pozdějším v tuto dobu již známým změnám daňového předpisu a hleděti, by se při zjišťování daňové základny přihlíželo k dani,jak bude asi v rozpočtovém roku předepsána. V tomto smyslu dal nss v rozhodnutích Boh. 2482 a 2499 adm. výraz svému právnímu názoru, vyslovuje, že ob. zast. jest sice oprávněno určiti přirážkové procento na základě daní z předchozích let, jest však při tom zavázáno hleděti ke změnám poměrů daňových a hospodářských v obci, pokud mohou míti vliv na předpis té které daně v rozpočtovém roce.
Když v daném případě zsv v instanční cestě zrušil usnesení obce o rozpočtu pro rok 1922 a obci uložil nové rozhodování o rozpočtu pro tento rok, při čemž jí uložil, by při určení přirážkového procenta vzala za základ skutečný daňový předpis za rok 1922, nyní již známý, nemohla v tom vzhledem k vylíčené zásadě shledána býti nezákonnost.
Z těchto důvodů dospěl soud, pokud nař. rozhodnutí vyslovilo zařazení položky pro upravení břehu do mimořádného rozpočtu, k jeho zrušení podle § 7 zák. o ss. kdežto jinak bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3933. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 423-425.