NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11382.

Nebyla-li v době rozsudku prvého soudu dosud sjednána dohoda o likvidaci právních poměrů spořitelny města Těšína, a spořitelna se domáhala zaplacení v československých korunách, kdežto zástavní právo pro zažalovanou pohledávku bylo vtěleno podle dlužní listiny z roku 1908, nebylo přípustné za účinnosti čl. 40 smlouvy s republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, čís. 56 sb. z. a n., a závěrečného protokolu k její části 5., by soudy rozhodovaly o zažalované pohledávce, zda Těšínské spořitelně přísluší, zda jí přísluší tak, jak jest žádána a zda jest likvidní. (Rozh. ze dne 5. února 1932, Rv 2 538/30.)
Žalující Těšínská spořitelna domáhala se na žalovaných, by jí zaplatili v československých korunách pohledávku, jež byla vtělena na nemovitostí žalovaných na základě dlužní listiny ze dne 12. února 1908. Oba nižší soudy žalobu pro tentokráte zamítly.
Nejvyšší soud zrušil k dovolání žalobkyně rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením z úřadu jako zmatečné a žalobu odmítl.
Důvody: Podle závěrečného protokolu k části 5. smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních čís. 56 z roku 1926 sb. z. a n. má býti zjištěn stav aktiv a pasiv žalující spořitelny města Těšína zvláštní smíšenou komisí československo-polskou, by byf tak připraven základ pro dohodu o likvidaci právních poměrů této spořitelny ve smyslu článku 40 smlouvy. Ježto závěrečný protokol byl prohlášen za podstatnou součást smlouvy čís. 56/ 1926, týká se vyhražená zvláštní dohoda (čl. 40 smlouvy) o likvidaci právních poměrů žalující spořitelny též jejích dlužníků a zažalovaná pohledávka jest nepochybně též částí aktív žalobkyně, ježto v době rozsudku prvého soudu nebyla ještě dohoda o likvidaci právních poměrů žalující spořitelny sjednána a žalující spořitelna se domáhá zaplacení v československých korunách, kdežto zástavní právo jest vtěleno — jak žalobkyně sama udává — podle dlužní listiny ze dne 12. února 1908, nebylo přípustné za účinnosti článku 40 smlouvy a závěrečného protokolu k její části 5., by soudy rozhodovaly o žalobní pohledávce, zda žalobkyni přísluší, zda jí přísluší tak, jak jest žádána, a zda jest likvidní, nýbrž měl žalobu již prvý soud pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti. Napadený rozsudek, rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením jsou tedy zmatečné podle § 477 čís. 6 c. ř. s. a, ježto k nepřípustnosti pořadu práva jest hleděti z úřadu v každém období sporu (§ 240 třetí odstavec c. s. ř.), bylo je dovoíacím soudem z úřadu zrušiti a žalobu odmítnouti (§ 42 druhý odstavec j. n., srov. také sb. n. s. čís. 9878 a neuvéřejněné rozhodnutí č. j. R 2 270/30, která se týkají téže spořitelny.)

Citace:

č. 11382. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 137-138.