Ručení příjemce za dovozné podle §u 76/4 železničního řádu dopravního. K žalobě československého eráru uznal okresní soud žalovaného J. Š. povinným, aby zaplatil 309 Kč 20 hal. s přísl., z těchto důvodů: Podle přednesení žalující strany obdržel žalovaný v březnu 1923 vagon struskových cihel. Ač si odesilatel vyplacení zásilky nepřál, vypravila odesílací stanice zásilku tu omylem vyplaceně, a vyúčtovala odesílateli v měsíčním úvěru na dopravních poplatcích 309 Kč 20 hal. Odesílatel žádal příjemce, aby jemu tuto zaplacenou částku vrátil, ten však odmítl. K žádosti odesílatelově vrátilo příslušné ředitelství jemu toto zaplacené dovozné, mylně jemu staničním úřadem účtované, a ježto příjemce J. Š. odepřel dovozné to hraditi, navrhl erár odsouzení jeho k zaplacení 309 Kč 20 hal. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítnuv nedostatek passivní legitimace ke sporu, ježto zboží bylo zasláno vyplaceně »Franko Praha« a jen proto bylo žalovaným přijato; že za zásilky odeslané vyplaceně ručí dráze odesílatel, jenž měl býti žalován. Prvý soud žalobě vyhověl, vycházeje z toho, že podle § 69 železničního řádu dopravního ze 13. května 1921 č. 203 Sb. z. a nař. má odesílatel na vůli, chce-li dovozné zaplatiti při podání zboží neb poukázati jeho zaplacení na příjemce. Zde je odesílatel zaslal nevyplacené, a ježto je žalovaný přijal, jest povinen podle § 76 č. 4 žel. dopr. ř. zaplatiti žalujícímu eráru vše, co jest v nákladním listě účtováno. Zjištěno bylo, že dráha zaslala zboží omylem jako vyplacené, ale omyl ten nezakládá povinnost dráhy, nésti následky toho, ježto žalovaný jako příjemce jest povinen nésti náklady s dopravou tou spojené. Odvolání žalovaného bylo vyhověno a žaloba zamítnuta z těchto důvodů: Jest správné, že podle § 69 dopr. ř. žel. má odesilatel na vůli, chce-li dovozné zaplatiti při podání zboží neb poukázati jeho zaplacení na příjemce, a podle § 76 č. 4 přijetím nákladního listu a zboží zavazuje se příjemce zaplatiti železnici vše, co v nákladním listě účtováno. Podle § 61 dopr. ř. žel. jest sjednána smlouva nákladní mezi železnicí a odesílatelem, jakmile výpravna přijala k přepravě zboží a nákladní list. Mezi železnicí a příjemcem vůbec smlouva o dopravě nevzniká, nýbrž ten se pouze zavazuje přijetím nákladního listu zaplatiti dráze to, co jest v nákladním listě účtováno. Smluvní poměr mezi příjemcem a železnicí vzniká teprve odevzdáním a převzetím nákladního listu a zboží. V tomto případě předložila železnice příjemci nákladní list se záznamem, že dopravné jest zaplaceno. Nebylo tudíž železnicí vůči příjemci ničeho účtováno a nenastal zde proto stav rozhodný podle § 76 doprav. ř. žel. K závazku příjemce zboží nestačí prostě skutečnost, že on zboží i nákladní list přijal, nýbrž třeba, aby v onom nákladním listě byly útraty dovozného účtovány. Základem závazku příjemcova jest obsah nákladního listu, na jehož základě vstoupil do smlouvy dopravní, i může dráha požadovati na něm jen to, co bylo v nákladním listě účtováno. Zde však žalovaný musil z nákladního listu vyčísti, že dovozné bylo zaplaceno odesilatelem. Dráha by mohla jen tehdy na příjemci požadovati náhradu dovozného, kdyby po rozumu § 871 a 876 obč. z. omyl dráhy žalovaný sám zavinil, aneb podle okolností o něm patrně musil věděti, aneb, kdyby byl omyl zavčas odkryt a vysvětlen. Žádný z těchto případů nebyl žalující stranou ani tvrzen, tím méně prokázán. Jest na bíledni, že žalovaný omyl dráhy nezavinil, nýbrž že jej zavinila dráha sama, není také důvodného podkladu pro úsudek, že žalovaný omyl ten patrně musil poznati, když přece bylo drahou na nákladním listě potvrzeno, že dovozné bylo zaplaceno odesilatelkou, a netvrdila ani žalující strana, že by byla zavčas, totiž před přijetím zboží a nákladního listu žalovaného na omyl upozornila. Nelze proto usuzovati na závazek žalovaného ze smlouvy dopravní, avšak ani jinak nelze v občanském zákoníku shledati zákonného podkladu pro závazek takový.Že mylný jest poukaz žalující strany na § 70 želez. doprav. ř., zřejmo jednak z úvahy, že tento předpis má na zřeteli jen chyby početní při vypočítávání dovozného, — o to v tomto sporu neběží, — a ostatně podle druhého odstavce citovaného § 70, nebyl-li nákladní list vyplacen, jak se stalo v tomto případě, zaplatí doplatek odesilatel, kdežto příjemce v některých případech zaň ručí jen tehdy, byl-li nákladní list vyplacen. Nepřípadným jest poukaz na § 1431 obč. zák. když přece dráha žalovanému nic neplatila v omylu, a sotva by lze bylo hledati právní základ v předpisech §§ 1037 až 1042 obč. zák. Bylo proto odvolání vyhověno. — Nejvyšší soud dovolání vyhověl a obnovil rozsudek prvého soudu z těchto důvodů: Odvolací soud zamítl žalobní nárok v podstatě z toho důvodu, že příjemce, davší si vydati nákladní list a zboží, jest po- dle § 76/4 ž. d. ř. povinen, zaplatiti železnici vše, co jest v nákladním listu účtováno, že však v tomto případě bylo dovozné, požadované nyní na žalovaném příjemci, podle nákladního listu zaplaceno již odesilatelem. S rozhodnutím odvolacího soudu nelze souhlasiti. Zásada § 76/4 ž. d. ř., že příjemce jest povinen platiti podle obsahu nákladního listu, jest omezena výslovným poukazem na § 70/2 ž. d. ř., podle něhož příjemce, jenž vyplatil nákladní list, ručí dráze za doplatky, mající svůj původ v chybách při počítání dovozného neb při použití tarifu. Podle tohoto předpisu neručí v našem případě za doplatek odesilatel, neboť nevyplnil výplatní záznam, ručí však žalovaný jako příjemce, neboť vyplatil nákladní list, zaplatil totiž zálohu na zboží 75 Kč a vedlejší poplatek 1 Kč. Nedopatření, přihodivší se dráze, nemůže se sice pokládati za chybu při počítání dovozného, jest však chybou při použití tarifu, neboť tarifem nesmějí se rozuměti pouze tarifní sazby, nýbrž podle § 6 žel. d. ř. soubor všech předpisů o přepravní smlouvě, přepravních cenách a poplatcích, počítajíc v to i předpis § 69 ž. d. ř. a prováděcí ustanovení k tomuto paragrafu. Železnice použila omylně tarifu tím, že proti předpisu § 69 žel. d. ř. a příslušným prováděcím ustanovením předepsala dovozné odesilateli místo příjemci; proto jest žalovaný povinen doplatiti železnici, oč od něho následkem tohoto omylu méně vybrala, než vybrati měla. Tento nárok dráhy promlčuje se podle § 71 ž. d. ř. teprve v jednom roce; do této doby musí každý příjemce počítati s tím, že po případě bude dopláceti železnici; proto jest bezpodstatná námitka žalovaného, že, kdyby byl věděl, že se bude od něho dodatečně požadovati dovozné, nebyl by zásilky přijal. Proto dovolání eráru musilo býti vyhověno a rozsudek prvého soudu obnoven. — Rozhodnutí nejvyššího soudu z 1. dubna 1925 č. j. Rv I 321/25-1. —t.