Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 11175.


Do usnesení soudu, jímž zrušil své nařízení, by bylo odděleně jednáno o samostatném útočném (obranném) prostředku, jest rekurs přípustný.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1931, R I 904/31.)
Usnesením ze dne 8. června 1931 zrušil soud prvé stolice své dřívější usnesení, jímž při roku dne 17. února 1930 obmezil jednání na otázku tvrzené nicotnosti smlouvy. Rekursní soud napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs se domáhá toho, by rekursní usnesení bylo zrušeno a by rekurs žalobkyně proti usnesení prvého soudu byl odmítnut jako nepřípustný. Má jej za nepřípustný, protože napadené usnesení prvého soudu nepatří prý k rozhodnutím podle prvého odstavce § 192 c. ř. s., nýbrž jest usnesením vztahujícím se k řízení sporu, jež má na mysli druhý odstavec § 192 c. ř. s., a nemůže podle téhož předpisu býti napadeno opravným prostředkem. Názor ten je mylný. Usnesení prvého soudu, jež rekursní soud zrušil, jest v pravdě usnesením podle prvého odstavce § 192 c. ř. s., neboť prvý soud jím zrušil nařízení, které vydal, by jednání nebo řízení o nicotnosti smlouvy bylo odděleno. Odděliti jed- nání lze totiž nejen, je-li předmětem sporu několik nároku (§ 188 c. ř. s.), nýbrž i tehdy, vyjde-li — jako v souzeném sporu — při odůvodňování nebo popírání téhož nároku najevo několik samostatných sporných článků neb užije-li se vzhledem k témuž nároku několika samostatných útočných neb obranných prostředků (§ 189 c. ř. s.). Takovým samostatným útočným prostředkem bylo v souzeném sporu tvrzení žalobkyně o nicotnosti smlouvy ze dne 26. srpna 1921. První soud usnesením ze dne 17. února 1930 oddělil jednání o tomto tvrzení jako o samostatném předmětu dalšího řízení od celkového ostatního řízení a zrušil toto oddělení zase usnesením ze dne 8. června 1931. Šlo proto zřejmě o zrušovací usnesení podle prvého odstavce § 192. Proti němu jest rekurs dovolen, protože usnesení podle tohoto ustanovení nejsou jmenována v druhém odstavci téhož §, obsahujícím zákaz opravných prostředků. Rekursní soud neměl příčiny, by z tohoto důvodu napadené usnesení prvého soudu nepodrobil věcnému vyřízení. K vývodům, jimiž se dovolací rekurs snaží dolíčiti nesprávnost jeho věcného vyřízení, nelze přihlížeti, protože neodpovídají konečnému jeho návrhu na zrušení napadeného rekursního usnesení a na odmítnutí rekursu jím vyřízeného.
Citace:
č. 714. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 598-599.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).