Čís. 1769.
Povolení exekuce pro nárok, předpokládající plnění z ruky do ruky, nezávisí na tom, by bylo prokázáno, že vzájemné plnění bylo již uskutečněno nebo zajištěno. Okolnost ta přichází v úvahu teprve při výkonu exekuce, pokud se týče při vyřízení návrhu podle § 42 čís. 4 ex. ř.
(Rozh. ze dne 11. července 1922, R I 792/22.)
Na základě rozsudku, jímž byl žalovaný uznán povinným, zaplatiti eráru 9000 K proti vydání devíti tisícikorunových bankovek, určitě poznačených, vedl erár exekuci, přiloživ potvrzení o zabavení oněch devíti bankovek s tím, by bylo dlužníku vydáno, zaplatí-li vymáhanou pohledávku. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. — Důvody: Dle § 8 ex. ř. povolení exekuce pro nárok, jejž má dlužník splniti proti vzájemnému plnění z ruky do ruky, není sice závislým na průkazu, že vzájemné plnění bylo již uskutečněno, nebo zajištěno; musíť býti věřiteli vzájemné plnění ponecháno až do dlužníkova plnění. Avšak v tomto případě má dlužník dle exekučního titulu plniti pouze tehdy, vydá-li mu vymáhající věřitel 9 tisícikorunových bankovek. Tím, že připojil k návrhu pouze potvrzení o zabavení bankovek, nevyhověl erár své povinnosti, ježto z potvrzení nevyplývá, že bankovky byly zabaveny dlužníku, nýbrž poštovnímu úřadu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Právem vytýkáno v dovolacím rekursu, že usnesení soudu rekursního odporuje jasnému doslovu § 8 ex. ř., dle něhož povolení exekuce pro nárok, jejž má povinný splniti jen proti tomu, že mu bude poskytnuto vzájemné plnění z ruky do ruky, nezávisí na tom, že bylo prokázáno, že vzájemné plnění bylo již vykonáno nebo že jeho splnění alespoň jest zajištěno. Proti povolení exekuce, navrhované v tomto případě, nebylo tedy překážky; veškeré otázky, nadhozené v rekursu povinné a v usnesení rekursního soudu, přijdou v úvahu teprve při výkonu povolené exekuce (§ 25 odstavec druhý ex. ř.), po případě kdyby snad povinná navrhla odklad exekuce dle § 42 čís. 4 ex. ř. při rozhodování o tomto návrhu.
Citace:
č. 12037. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 404-406.