Čís. 11134.


Bylo-li skutkovým přednesem žaloby, jíž bylo vyhověno rozsudkem pro zmeškání žalovaného, že žalovaný byl odsouzen trestním rozsudkem pro trestný čin, spáchaný na žalobci, že trestní soud přiřkl mu jako soukromému účastníku určité částky a s dalšími ho poukázal na pořad práva a proto že jest žalováno o zaplacení těchto částek, jest důvod k obnově podle § 530 čís. 5 c. ř. s. spatřovati v tom, že byl odsuzující trestní rozsudek napotom zrušen právoplatným osvobozujícím rozsudkem.

(Rozh. ze dne 31. října 1931, Rv II 828/30.)
Žalobě nezl. Františka M-a (pokud se týče jeho otce) proti Aloisu M-ovi o zaplacení 800 Kč bylo rozsudkem pro zmeškání vyhověno. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Alois M. proti nezl. Františku M-ovi obnovy řízení o žalobě nezl. Františka M-a. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě o obnovu, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze odepříti oprávněnost. Dovolatel žaluje o obnovu řízení z důvodu § 529 (správně 530) čís. 5 c. ř. s., tedy z důvodu, že nález trestního soudu, na němž se rozsudek zakládá, byl zrušen jiným rozsudkem v právní moc vešlým. Ve sporu, o jehož obnovu jest žalováno (C II 678/28), byl rozsudkem pro zmeškání podle § 396 c. ř. s. pro nedostavení se žalovaného žalovaný uznán povinným, by zaplatil žalobci jako náhradu škody z pobití nezl. Františka M-a 800 Kč s přísl. Přihlédnouti jest k doslovu žaloby, na jejímž základě byl rozsudek pro zmeškání vydán. Tam se tvrdí, že žalovaný byl odsouzen v trestní věci vedené pod značkou T 542/28 pro přestupek podle § 411 tr. zák., spáchaný pobitím nezl. Franitška M-a, ku peněžité pokutě 40 Kč a uznán povinným nahraditi soukromému účastníku nezl. Františku M-ovi určité tam uvedené částky a že s ostatními nároky odkázán byl nezl. František M. na pořad práva civilního. Na těchto soukromoprávních nárocích uplatňuje žalobce bolestné 500 Kč, za lékařskou prohlídku 20 Kč, za pochůzky se synem k lékaři 60 Kč a za svoji účast při třech hlavních přelíčeních 220 Kč, úhrnem 800 Kč, jichž zaplacení jakožto náhradu škody způsobené pobitím nezl. Františka M-a žalobou se dožaduje. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil a byl proto podle § 396 c. ř. s. k návrhu žalobcovu vynesen rozsudek pro zmeškání, jímž bylo žalobě vyhověno. Trestní rozsudek, na nějž se žalobce ve sporu C II 678/28 odvolával, byl změněn, obžalovaný pro onen přestupek § 411 tr. zák. z obžaloby byl osvobozen a osvobození jeho bylo znova vyřčeno i po povolené obnově trestního řízení, a tento poslední osvobozující rozsudek stal se právoplatným. Hledíc k doslovu žaloby C II 678/28, nebylo skutkovým přednesem žalobcovým, že žalovaný pobil syna jeho nezl. Františka M-a a způsobil mu zranění, čímž mu vzešla určitá škoda, jejíž náhrady se domáhá, nýbrž, že žalovaný byl odsouzen trestním rozsudkem pro přestupek § 411 tr. zák., způsobený pobitím jeho syna, že trestní soud přiřkl mu jako soukromému účastníku určité částky a s dalšími že ho poukázal na pořad práva a proto že žaluje o zaplacení těchto dalších částek. Žaloba podaná dne 22. října 1928 C II 678/28 zakládala se tedy na odsouzení žalovaného pro přestupek poškození na těle, na kterýž rozsudek byl civilní soud vázán, a to i tehdy, kdyby se žalovaný byl dostavil a jednal (§ 268 c. ř. s.), takže by k rozsudku pro zmeškání nebylo došlo, ale rozsudek byl býval řešil věc kontradiktorně. Když pak onen trestní rozsudek, na němž byl založen civilní rozsudek pro zmeškání, byl zrušen novým osvobozujícím rozsudkem v právní moc vešlým, jest tu důvod k obnově řízení dle § 530 čís. 5 c. ř. s. a, ana žaloba o obnovu byla podle § 534 čís. 3 c. ř. s. podána v čas, správně prvý soud žalobě vyhověl. Soud odvolací neposoudil spor po stránce právní správně, poněvadž jediné rozhodným jest přednes strany žalující o skutkových okolnostech (§ 396 c. ř. s.) a tento přednes podle znění žaloby jedině zde směrodatného jest, že žalovaný byl trestním rozsudkem odsouzen pro pobití syna tehdejšího žalobce, nikoliv jen že žalovaný pobil jeho syna a tím mu způsobil škodu, o jejíž náhradu žaluje. Žaloba se zakládala na odsuzujícím trestním rozsudku, nikoli přímo na pobití. Padl-li onen trestní rozsudek, musí padnouti i založený na něm rozsudek civilní a civilní soudce musí vyšetřovati a uvažovati (zjišťovati) potom sám, zda pobití se stalo čili nic, a padá-li tehdejšímu žalovanému, jenž je nyní v obnovovacím řízení žalobcem, za vinu čili nic.
Citace:
Č. 11134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 425-427.