NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2500.

Byly-li v původním sporu po zpětvzetí žaloby přisouzeny žalovanému právoplatně útraty, nelze se domáhati určovací žalobou, že žalovaný nemá na ně práva, vzdav se jich mimosoudním smírem, následkem něhož byl žaloba zpět vzata.

(Rozh. ze dne 11. dubna 1923, Rv I 1347/22.)
Žalobce předložil pod Cg IIa 252 2121-10 soudu doplněné podání, kterým upustil od žalobního nároku proti tehdy žalovanému Josefu V-ovi na zaplacení ceny krávy 8700 Kč s přísl. a vyhradil si výslovně právo, z mimosoudního narovnáni ze dne 1. ledna 1922, s Josefem V-em a jeho manželkou uzavřeného, na tyto manžely podati žalobu na zaplacení 9500 Kč. Zpětvzetí žaloby bylo procesním soudem dne 10. února vzato na vědomí, strany byly vyrozměny a na žádost žalovaného byly útraty pro zpětvzetí určeny na 1043 Kč 25 h a bylo žalobci uloženo, by útraty ty žalovanému do 14 dnů pod exekucí zaplatil, kteréžto usnesení bylo usnesením rekursního soudu ze dne 8. března 1922 potvrzeno. Určovací žalobou domáhal se žalobce, by bylo zjištěno, že žalovanému Josefu V-ovi nepříslušelo právo, by proti žalobci ve sporu Cg II a) 252/21 mimosoudním smírem vyrovnaném účtoval útraty, že nepřísluší mu právo, by útraty 1043 Kč 25 h na jeho žádost mu přisouzené, na žalobci vymáhal. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: Domáhaje se určení, že žalovanému nepříslušelo proti němu útraty účtovati, žádati a vymáhati, brojí tím žalobce ve skutečnosti žalobou proti usnesením, kterými bylo právoplatně rozhodnuto, že žalobce jest povinen žalovanému útraty zaplatiti. Usnesení to opřeno bylo o výslovný předpis §u 237 c. ř. s., který nařizuje, že jest na žalobu zpět vzatou hleděti tak, jako by nebyla podána, a jako následek zpětvzetí žaloby stanoví, že žalobce jest povinen žalovanému nahraditi všechny útraty. Žalobce vzal tehdejší žalobu bezpodmínečně zpět, tak že bylo na ni hleděti, jako by nebyla podána, a upustil též od žalobního nároku. Neuplatňoval-li tehdy, jako činí nyní, že žalovaný nebyl podle mimosoudního narovnání oprávněn, aby útraty účtoval, nebylo soudu procesnímu lze, by na ujednání vzal zřetel a útraty nepřisoudil v důsledků předpisu §u 237 c. ř. s. Ve sporu Cg II a) 252/21 mohl žalobce proti placení útrat se zajistiti; nemůže však tak učiniti nyní žalobou, neboť neodpovídalo by duchu zákona, by o otázce útrat zahajován byl zvláštní spor, a aby touto cestou bylo lze prohlásiti usnesení, podle zákona řádně vydané, bezúčinným. Pakliže tedy žalobce, bera zpět žalobu, nehájil svého práva z mimosoudního narovnání, nemůže tak činiti nyní žalobou určovací, kterou hodlá zvrátiti použití předpisu §u 237 c. ř. s., která jest v tomto případě nepřípustnou též proto, že žalovaným bylo domnělé právo žalobcovo, že totiž podle mimosoudního narovnání žalovaný nebude útraty účtovati, již porušeno, kdežto záporná žaloba určovací (§ 228 c. ř. s.) předpokládá, že žalovaný si teprve osvojuje neb uplatňuje právo nebo právní poměr, kterým práva žalobcova se dotýká a je ohrožuje. Věc dlužno posouditi jen podle skutkového stavu, obsaženého ve spisu Cg II a) 252/21 a v nově podané a v klidu ponechané věci Cg II a) 20/22, ze kterých jest bezvýhradné zpětvzetí žaloby zřejmo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:

Jest přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že, když ve sporu č. j. Cg II a) 252/21 bylo srovnalými usneseními dvou soudních stolic rozhodnuto, že útraty této rozepře, určené na 1043 Kč 25 h, má žalobce žalovanému do 14 dnů pod dúhonem práva zaplatiti, nabylo rozhodnutí toto právní moci a stalo se ve smyslu §u 1 čís. 1 ex. ř. platným exekučním titulem, dle něhož jest žalovaný oprávněn soudně přiřčené jemu útraty sporu 1043 Kč 25 h exekučně vymáhati. Bylo tedy již právoplatně rozhodnto o otázkách, které žalobce určovací žalobou si přeje míti řešeny, nelze opětovně pořadem práva o nich rozhodovati a právem odvolací soud žalobu jako věcně bezdůvodnou zamítl.

Citace:

Rozhodnutí č. 2500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 639-640.