NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 12029.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Výměr, kterým stpú podle § 8 zák. č. 93/1931 Sb. vyřizuje rozklady podané do jeho plat. rozkazů na přídělovou cenu, je rozhodnutím správního úřadu o soukromoprávních nárocích státu proti přidělcům; proti výměru takovému není stížnost na nss přípustná.
(Nález ze dne 14. září 1935 č. 17816/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3610/24, 9825/32, 11301/34.
Věc: Josef a Josefa K. a spol. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o nedoplatek přídělové ceny.
Výrok: Stížnosti se odmítají pro nepřípustnost.
Důvody: Platebními rozkazy z 30. prosince 1932, resp. z 10. prosince 1932 přikázal stpú manželům 1. Josefu a Josefě K., 2. Josefu a Marii M., 3. Josefu a Marii Š. a 4. Janu a Anně V. podle § 8 zák. z 27. května 1931 č. 93 Sb., aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili pod exekucí přídělovou cenu v jejím zbytku 244 Kč, 371 Kč, 162 Kč, resp. 258 Kč do 30 dnů ode dne doručení těchto platebních rozkazů, a nezaplatí-li v určené lhůtě, kromě toho z této částky ode dne 1. února 1933 6%ní úrok z prodlení. Uvedeno dále, že stpú vyměřil podle § 23 zák. příd. a § 77 zák. náhr. cenu za přidělené nemovitosti (velkostatek H., kat. území M., příděl z roku 1925) částkou ad 1. 1615 Kč, ad 2. 2405 Kč, ad 3. 1065 Kč, ad 4. 1680 Kč, která s přibylými 5% úroky od 1. listopadu 1931 se 4% úroky od 1. října 1925 do 31. ledna 1933 ve výši ad 1. 244 Kč, ad 2. 371 Kč, ad 3. 162 Kč, ad 4. 258 Kč činí celkem ad 1. 1859 Kč, ad 2. 2776 Kč, ad 3. 1227 Kč, ad 4. 1938 Kč. Na tuto přídělovou cenu bylo splaceno: ad 1. 1615 Kč, ad 2. 2405 Kč, ad 3. 1065 Kč, ad 4. 1680 Kč.
Nař. rozhodnutími zamítl stpú podané rozklady z těchto důvodů: »Při převzetí přídělu podepsali přídělci vlastnoručně jednak protokol o převzetí přídělu, jednak tak zvaný souhlas nabyvatelů, t. j. prohlášení, kterým se zavazují plnit i podmínky přídělové, jimiž byl příděl zatížen ve smyslu § 23 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. Mezi podmínkami přídělu, přídělci podpisem tohoto »souhlasu; nabyvatelů« převzatými, je v prvé řadě podmínka, že přídělci jsou povinni zaplatiti cenu přídělovou tak, jak bude stpú-em stanovena i s 5%ními úroky ode dne převzetí přídělu, za kterýžto den byl v daných případech stanoven den 1. října 1925; přídělovou cenu i s úroky zavázali se přídělci platiti v zálohách, jak jim tyto budou stpú-em k placení předepsány. Cena přídělová byla stanovena přesně a definitivně ve smyslu ustanovení § 77 zák. č. 329/20 Sb. ve znění zák. č. 220/22 Sb. teprve shora cit. platebními rozkazy. Teprve těmito platebními rozkazy byla tedy cena tato předepsána i s úroky a vyúčtovány zálohy placené v roce 1928. Teprve od vydání tohoto plat. rozkazu počíná tedy běžeti promlčecí lhůta pro promlčení úroků z přídělové ceny, jakož i přídělové ceny samé. Nemá proto námitka, pokud namítá promlčení úroků, místa. Nedoplatek byl tedy předepsán právem.«
Rozhoduje o podaných stížnostech, musel se nss především z moci úřední zabývati otázkou své vlastní kompetence.
V daných případech jde o zaplacení určité částky přídělové ceny. Podle stálé judikatury (srov. Boh. A 3610/24, 9825/32 a usnesení Boh. A CCI/24) uskutečňuje se příděl jedině dohodou mezi stpú-em a přídělcem o všech modalitách přídělu; dohoda taková může se státi buď ve formě smlouvy, nebo přijetím nabídky úřadem nebo uchazečem učiněné. Obsahem této dohody určena jsou pak práva i povinnosti obou smluvních stran. Vystupuje tedy ve věcech přídělu, jak v cit. nálezech vysloveno, stpú nikoliv ve funkci úřadu judikujícího, nýbrž jménem státu jako strany, která půdu získanou k účelům, jež zákony o pozemkové reformě sledují, přídělci jako druhé straně přenechává. Jde tudíž při přídělu o poměr soukromoprávní mezi stpú-em a přídělcem, onou dohodou založený, jenž jest i základem a východiskem pro řešení všech sporných otázek, majících v něm svůj původ, a bylo by proto na výroky a opatření stpú-u, týkající se tohoto poměru, zásadně hleděti jako na prohlášení zmíněného úřadu jako strany, nebylo by však lze v nich spatřovati rozhodnutí nebo opatření ve smyslu § 2 zák. o ss. Toto stanovisko také nss důsledně zastával.
V tomto stavu věci nastala určitá změna vydáním zák. z 27. května 1931 č. 93 Sb., jenž v § 8, podle něhož také nař. rozhodnutí byla vydána, stanoví toto: »Stpú může uložiti platebními příkazy povinným osobám zaplacení nedoplatků přídělových cen ... do třiceti dnů ode dne doručení platebního příkazu. Byl-li v této lhůtě podán stpú-u písemný rozklad do platebního příkazu, nemohou býti předepsané částky vymáhány. Nebyl-li podán ve stanovené lhůtě rozklad a nebo byl-li zamítnut, jsou platební příkazy exekučními tituly pro soudní exekuci a nepotřebují potvrzení vykonatelnosti.«
Z dikce tohoto předpisu plyne, že stpú v případech v předchozím odstavci uvedených nevystupuje již nadále jako druhá smluvní strana, nýbrž jako úřad judikující a že výroky jeho v této realci vydané a zejména vyřízení rozkladu nutno kvalifikovati jako rozhodnutí správního úřadu a sice jako rozhodnutí o povinnosti přídělce k zaplacení nedoplatků přídělových cen. Ježto však povinnost přídělce k zaplacení přídělové ceny jest podle shora řečeného rázu soukromoprávního, plyne z toho důsledně, že stpú, rozhoduje na podkladě cit. § 8 o povinnosti k zaplacení nedoplatků přídělových cen, rozhoduje tím o soukromoprávních nárocích státu vůči přídělcům.
Ježto pak v takovýchto případech jest podle ustanovení § 105 úst. listiny a zák. č. 217/1925 Sb. straně dáno na vůli, aby se dovolávala nápravy pořadem práva, jest kompetence nss-u podle § 3 lit. a) zák. o ss vyloučena (srov. Boh. A 11301/34).

Citace:

Č. 12029. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 212-214.