Čís. 16157.

Při rozhodování o palmární pohledávce, jejíž zaplacení se advokát domáhá na klientovi, nelze užíti předpisu § 4, odst. 1, posled. věta, vlád. nař. č. 95/1923 Sb. z. a n., nýbrž je pro výměru advokátovy odměny vzíti za základ hodnotu předmětu sporu podle první věty odst. 1 § 4 řeč. vlád. nař.
Otázka přiměřenosti advokátovy odměny jest otázkou právní, při jejímž řešení není soud vázán posudkem odborných znalců resp. advokátní komory.
(Rozh. ze dne 2. června 1937, Rv I 1837/35.)
Žalující advokát, domáhající se na žalovaném’ zaplacení nedoplatku palmárního účtu 12000 Kč, přednesl, že zastupoval žalovaného ve sporech o náhradu škody, vedených u krajského soudu civilního v P. pod zn. sp. C V 468/28 a C V 471/28. V uvedených sporech šlo o žaloby Boženy K. a Josefy V., požívajících práva chudých. Mezitímními rozsudky byly jejich nároky uznány po právu a konečnými rozsudky bylo přisouzeno prvé žalobkyni 3576 Kč 30 h, druhé žalobkyni 1640 Kč a útraty sporu byly vzájemně zrušeny. Punktum uvedených sporů bylo v jednom případě 166436 Kč s pfísl. a v druhém 89936 Kč s přísl. Žalobce zaslal žalovanému přiměřený palmární účet, znějící na 32846 Kč 95 h. z něhož odpočetl částku 7846 Kč 95 h za domácí telefon, dodaný mu žalovaným, takže částka palmárního účtu činila 25000 Kč. Na tu žalovaný zaplatil před žalobou 3000 Kč a dne 19. ledna 1934 10000 Kč, takže jest dosud dlužen zažalovanou částku. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Advokátní komora podala posudek ze dne 2. října 1934, podle něhož nelze ve sporech Ck V 468/28 a Ok V 471/28 pokládati za punktum sporu částky 166436 Kč a 89936 Kč, jak žalobce tvrdí, nýbrž částky daleko nižší, neboť pro posouzení hodnoty předmětu dotčeného sporu padají na váhu okrouhlé částky 17000 Kč, omezené za sporu na 14000 Kč, a renta v jednom případě 40 Kč a v druhém případě 20 Kč denně. Renta ta se opírá o invaliditu dočasnou a není také zažalována jako renta dožívotní. Není tedy správné hodnotiti ji desateronásobkem ročního důchodu, nýbrž částkou daleko nižší. Poněvadž ze spisů je zřejmé, že jde o rentu krátkodobou, a konečně obě žalobkyně od renty upustily ještě před ukončením sporu, je přiměřené, aby se pro posouzení palmární odměny vzala za základ od zahájení sporu až do omezení žalobního nároku v každém z obou sporů částka 20000 Kč, od omezení pak, kdy renta odpadla, částka omezená, tedy v prvém případě 14336 Kč 30 h a v druhém 14300 Kč. Podle posudku advokátní komory nejsou palmární účet a seznam útrat pojmy přesné, totožné, poněvadž seznam útrat nemůže býti nikdy nižší než účet palmární, ve většině případů však a také v případě, o nějž jde, jsou totožné a liší se pouze nadpisem. Proto seznam útrat předložený žalobcem žalovanému nahrazuje plně žalovaným požadovaný palmární účet a povinnosti žalobcově předložiti straně řádné vyúčtování bylo zcela vyhověno. Co do výše palmárního účtu a jeho přiměřenosti jest podle posudku advokátní komory přiměřená částka ve sporu Boženy K. v prvé i druhé instanci, čítaje v to i hotové výlohy, částka 6743 Kč 30 h a ve sporu Josefy V. 4764 Kč 85 h, k tomu 2% resp. později 3% daně z obratu 258 Kč 65 h, celkem tedy 11766 Kč 80 h. Soud se připojil k uvedenému posudku advokátní komory. Ježto však žalovaný, jak v žalobní odpovědi uvádí, uznal za přiměřenou částku 15000 Kč, má soud za to, že tato částka 15000 Kč, žalovaným uznaná, jest co do výše přiměřená za práce žalobcem pro něho konané. Na řečenou pohledávku žalobcovu žalovaný plnil; dodaný domácí telefon v částce 7846 Kč 95 h, dále částku 3000 Kč placenou hotově, jak v žalobě uvedeno a konečně dne 19. ledna 1934 po podání žaloby 10000 Kč. Zaplatil tedy žalovaný před podáním žaloby 10846 Kč 95 h, tudíž dvě třetiny, a zbytek teprve po podáni žaloby, t. j. 19. ledna 1934, kdy byla pohledávka žalobcova vyrovnána. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice. Důvody: Pro spor jest rozhodující posouzení otázky, podle jakého základu, jest určití i jednotlivé položky žalobcem účtované, tedy právní posouzení. K tomu ovšem nebylo třeba znaleckého posudku advokátní komory, neboť právní znalosti soudu musí zajisté postačiti i na určení útrat právního zastupování. O zjištění skutkových okolností, k němuž by bylo zapotřebi jiných znalostí odborných než právních, ve sporu nejde. Ve sporech zastupovaných žalobcem jde o náhradu škody za úraz automobilem jednak zaplacením určité peněžní částky, jednak placením renty. V řízení sporném se hodnota, jež jest rozhodující pro použití určité položky sazby, počítá podle hodnoty předmětu sporu (§ 3 vlád. nař. ze dne 3. května 1923, č. 95 Sb. z. a n.), oceněné podle zásad vyjádřených blíže v § 4 řeč. nař., jež se výslovně dovolává ustanovení §§ 54 až 60 j. n. V poslední větě prvního odstavce uvedeného paragrafu se však stanoví, že, vymáhá-li se náhrada škody, je proti odpůrci rozhodující hodnota soudem vyšetřená nebo uznaná. Podle § 3 zák. ze dne 18. února 1921, č. 78 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláři, platí sazby vládou vydané jak v poměru advokáta k jeho straně, tak i pro určení útrat, jichž náhrada se odpůrci ukládá. V uvedených sporech šlo jen o náhradu škody proti nynějšímu žalovanému, a proto jest jejich hodnotu posuzovati podle poslední věty prvého odstavce řeč. vlád. nařízení bez zřetele na to, nač zněla původní žalobní prosba a nač byla za sporu omezena. Neboť rozhodující jest tu hodnota soudem uznaná, tedy v prvém sporu v částce 1640 Kč, v druhém v částce 3576 Kč 30 h. Přiměřená odměna podle uvedených hledisek, určená podle jednotlivých položek, činí v případě prvém 3610 Kč 70 h, v případě druhém pak 3456 Kč 50 h, tedy 7067 Kč 20 h. Pro věc samu nerozhoduje, že žalobní nárok je v podstatě vyjádřen číselně po případě, že možno stanoviti jej číselně, a že jde i o rentu bez určitého časového omezení, neboť právě dotčené ustanovení chce zřejmě vyloučiti určování nákladů při žalobách o náhradu škody podle původního, často přemrštěného žádání. Poněvadž však žalovaný již plnil na svoji povinnost placením částky 3000 Kč a za sporu dne 19. ledna 1934 pak 10000 Kč, jest jeho povinnost vyrovnána, a právem proto byla žaloba zamítnuta. Odvolateli jest dáti za pravdu jediné v tom, že procesní soud jest v rozporu: se spisy, domnívá-li se, že byla také částka 7846 Kč 95 h zaplacena tím, že byl žalobci dodán,dodán domácí telefon. Neboť tu podle nepopřeného žalobního tvrzení nejde o plnění žalovaného, nýbrž o dobrovolnou slevu na účtu poskytnutou proto, že žalovaný dodal žalobci domácí telefon. To však nemá pro rozhodnutí podstatného významu. Co do posouzení právního významu seznamu útrat a poměru jeho k palmárnímu účtu, se poukazuje na právní názor prvého soudu, s nímž souhlasí i soud odvolací. Nemohlo proto býti odvolání vyhověno.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Odvolací soud mylně použil předpisu poslední věty prvního odstavce § 4 vlád. nař. č. 95/1923 Sb. z. a n. Řečené ustanovení lze aplikovati při určení útrat sporu, tudíž v poměru mezi stranami rozepře, nikoli při rozhodování o palmární pohledávce advokátově, tudíž v poměru advokáta k vlastní straně, o kterýžto poměr tu jde. Nutno proto hodnotu předmětu uvedených dvou sporů co do stanovení základu pro výměru žalobcovy odměny za výkony v těchto sporech určití ve smyslu první věty § 4 vlád. nař. 95/1923 Sb. z. a n., totiž podle ustanovení §§ 54 až 60 j. n., zejména v příčině uplatněné renty podle předpisu § 58 j. n. Nelze přisvědčiti názoru, že je třeba dotčenou otázku i otázku přiměřenosti žalobcovy odměny vůbec řešiti na základě posudku odborného znalce resp. advokátní komory. Jdeť o otázku právní, o sazby obsažené v řeč. vlád. nařízení, jejíž aplikace závisí i co do určení hodnoty sporu jediné na řešení otázek právních. Ve smyslu § 58 j. n. jest hodnota nároku na denní rentu 40 Kč, uplatněného ve sporu Ck V 468/ 28, desateronásobek roční dávky, t. j. 144000 Kč, hodnota nároku na denní rentu 20 Kč, uplatněného ve sporu Ck V 471/28, 72000 Kč, ježto podle žalobního důvodu a žalobního žádání jde v obou sporech o právo neurčitého trvání k vybírání opětujících se požitků. Celá hodnota prvního sporu je tedy v době podání žaloby 161000 Kč a po rozšíření žaloby o 4.300 Kč resp. 1136 Kč více, od omezení žaloby dne 20. ledna 1933 jistinná částka, na niž byl žalobní nárok omezen, t. j. 14300, v odvolacím řízení pak jistinná částka soudem prvé stolice přisouzená, t. j. 1640 Kč, ježto odvolání bylo podáno pouze žalovaným. V druhém sporu, je hodnota sporu v době podání žaloby 85636 Kč, po rozšíření žaloby o 4300 Kč více, od omezení žaloby dne 20. ledna 1933 jistinná částka, na níž byl žalobní nárok omezen, t. j. 14336 Kč, v odvolacím řízení pak jistinná částka soudem prvé stolice přisouzená, t. j. 3576 Kč 30 h, ježto odvolání bylo podáno pouze žalovaným. Dovolací soud, vzav za základ uvedené hodnoty, upravil palmární účet žalobce podle sazeb vlád. nař. č. 95/1923 Sb. z. a n. a se zřením na slevu, kterou žalobce žalovanému poskytl, částkou 25000 Kč, z níž třeba odpočítati platbu konanou před podáním žaloby 3000 Kč a platbu po podání žaloby 10000 Kč. Z vyložených důvodů jest žalobní nárok oprávněn do výše 12000 Kč jistiny se zákonnými úroky od splatnosti a bylo proto dovolání vyhověti a tuto jistinu s úroky přisouditi.

Citace:

č. 16157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 754-757.