NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 10994.

Učitelstvo: * Učitel veřejné školy národní, pověřený po čas potřeby prozatímní správou školy, nemá právního nároku na naturální byt nebo na příbytečné po rozumu § 15 odst. (2) zák. č. 104/1926 Sb.
(Nález ze dne 11. ledna 1934 č. 90.) Prejudikatura: srov. Boh. A 7727/29, 9467/31.
Věc: Antonín H. v D. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o srážkách za naturální byt.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Řídící učitel při obecné škole v D. Emanuel P. byl přikázán k výpomocné službě okr. škol. inspektoru a byl proto výnosem okr. škol. výboru v Jindř. Hradci z 30. října 1922 pověřen st-l, definitivní učitel při téže škole, pro čas potřeby prozatímní správou školy d-ské a přiznána mu remunerace ve výši 60% zákonného funkčního přídavku.
Výnosem z 23. dubna 1929 poukázal ošv v Jindř. Hradci berní úřad, aby st-li s jeho služebních platů srazil částku 275 Kč v měsíčních splátkách po 50 Kč jako náhradu za naturální byt správce školy ve školní budově, kterého měl právo i možnost st-l používati místo Emanuela P. Z tohoto výnosu se st-l odvolal k zšr v Praze, jež odvolání výnosem z 23. října 1929 zamítla z těchto důvodů: Podle ustanovení odst. 2 § 3 zák. z 13. července 1922 č. 251 Sb. a podle odst. 2 § 15 zák. z 24 června 1926 č. 104 Sb. má řídící učitel nárok na naturální byt, avšak odhadní cena tohoto bytu, určená podle místních poměrů, má mu býti odečtena od peněžitých příjmů. St-l vedl v době od 1. května 1924 do 31. ledna 1927 správu školy místo definitivního řídícího učitele Emanuela P., který byl službou přidělen ošv-u v Jindř. Hradci a v D. tudíž nebydlil. Odvolatel měl proto nejen možnost naturálního bytu užívati, ale měl na byt ten právo, neboť funkce řídícího učitele v D. byla mu svěřena v plném rozsahu. Vztahuje se tudíž na něho i výše cit. ustanovení o srážkách odhadní ceny naturálního bytu ze služebních příjmů, na čemž nemůže nic měniti ta okolnost, zdali po své vůli naturálního bytu skutečně používal či nikoliv. Není proto opatření ošv-u v rozporu s ustanovením zákona a je tudíž zamítnutí odvolání odůvodněno.
Další odvolání zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad, převzav důvody rozhodnutí zšr-y, položil svému rozhodnutí za základ tytéž právní předpisy jako zšr, totiž ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 251/22 a § 15 odst. 2 zák. 104/26 Sb. Obou těchto předpisů, ač upravují v podstatě tutéž právní materii, dovolává se žal. úřad zřejmě proto, že jde o srážky za dobu od 1. května 1924 do 31. ledna 1927, tedy za období jednak před účinností, jednak za účinnosti zák. č. 104/26.
V § 3 odst. 2 zák. č. 251/22 se stanoví: Nároky ředitelů a správců škol na naturální byt nebo na příbytečné podle zem. zákonů zůstávají nedotčeny, avšak příslušná částka zákonitého příbytečného neb odhadní cena naturálního bytu určená podle místních poměrů se odečte od peněžitých příjmů. Téměř doslovně stejné ustanovení obsahuje též předpis § 15 odst. 2 zák. č. 104/26. Předpisy tyto mluví o ředitelích a správcích škol. Ježto st-l nebyl na škole v D. dosazen jako skutečný správce školy, nýbrž byl pouze na čas potřeby pověřen prozatímní správou školy, neboť místo definitivního správce školy, obsazené Emanuelem P., nebylo pouhým přikázáním tohoto k výpomocné službě u okr. škol. inspektora uvolněno, bylo nss-u uvážiti, zda obratem »ředitelé« a »správci škol« má zá- kon na mysli všechny osoby, které z úředního pověření fakticky obstarávají správu školy, nebo jen ty, které zaujímají služební místo ředitele (správce) školy, byvše na ně dekretálně dosazeny, čili konkrétně řečeno, zda oním obratem jsou míněny jen osoby, které jsou po stránce právní skutečnými řediteli nebo správci škol, nebo také ony, které jsou jen prozatímně pověřeny správou školy. Žal. úřad přikládá uvedenému obratu »ředitelé« a »správci škol« zřejmě smysl širší, vztahuje-li předpis ten i na st-le, který, jak řečeno, na služební místo správce školy v D. dosazen nebyl. S tímto stanoviskem žal. úřadu nemohl však nss souhlasiti.
Základní předpis o nároku ředitelů a správců škol v Čechách jest obsažen v § 28 čes. zem. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z., kde se praví: Ředitelé škol měšťanských a správcové obecných škol národních mají právo na byt, skládající se aspoň ze 2 pokojů, kuchyně a potřebných vedlejších místností, který má býti vykázán pokud možno v samé budově školní. Není-li možno vykázati jim takový byt, náleží jim příbytečné.
Po názoru nss-u týká se tento předpis jen ředitelů a správců škol skutečně pro tato místa ustanovených, neboť nelze se domnívati, že by zákon byl chtěl poskytnouti nárok na naturální byt i těm učitelům, kterým je svěřena správa školy za ředitele (správce) školy jen dočasně na výpomoc z toho důvodu, že skutečně ustanovený ředitel (správce) školy nemůže dočasně službu zastávati, neboť, kdyby se cit. předpis vztáhl i na případy jako je právě uvedený, vedlo by to nezřídka k tomu, že by skutečně ustanovený ředitel (správce) školy měl obsazený naturální byt a vedle toho bylo by nutno opatřiti naturální byt v rozsahu v cit. § 28 zák. č. 86/1875 z. z. č. také učiteli výpomocné zastupujícímu ředitele (správce) školy, nebo platiti mu příbytečné. Aby mohla býti uznána existence takovéto konkurence nároků dvou osob na naturální byt, resp. příbytečné, odvozovaných z téhož právního důvodu, bylo by po názoru soudu třeba, aby zákon v tom směru obsahoval jasné ustanovení — takového ustanovení však není.
Názor, že ustanovení § 28 zák. č. 86/1875 z. z. č. má na mysli jen skutečné ředitele (správce) škol, nachází oporu také v obdobném předpisu § 7 mor. zák. zem. z 26 prosince 1904 č. 1 z. z. mor. z r. 1905, pozměněném zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor., kde se výslovné praví, že nárok na naturální byt (náhradu bytného) mají definitivní ředitelé škol měšťanských a definitivní řídící učitelé škol obecných, nikoli učitelé, pověření na výpomoc dočasným řízením obecné nebo měšťanské školy. Pro názor ten mluví i další úvaha, že se v § 3 odst. 2 zák. č. 251/22 i § 15 odst. 2 zák. č. 104/26 užívá stejných termínů »ředitelé škol« a »správcové škol« jako v odst. 1 těchže paragrafů; označení ředitelé škol«, použité v odst. 1 cit. předpisů, vyložil pak nss nál. Boh. A 7727/29 a 9467/31 v ten smysl, že se nevztahuje na osoby učitelské, které nebyvše jmenovány ředitelem, jsou toliko pověřeny zatímní správou školy. Nss neshledává pak příčiny, proč by obratu »ředitelé« a »správcové školy«, použitému v odst. 2 cit. paragrafů mělo se rozuměti jinak, než stejným výrazům obsaženým v odst. 1 těchto paragrafů.
Z těchto úvah plyne, že je nesprávný názor žal. úřadu, že st-l, který nebyl jmenován správcem školy, nýbrž vedl správu školy v D. jen proza- tímně místo definitivního řídícího učitele, měl právní nárok na naturální byt, a že se tudíž na něho vztahuje také předpis o srážkách odhadní ceny naturálního bytu ze služebních příjmů. Pouhá skutečnost, na niž poukazuje zšr, že naturální byt správce školy v D. byl prázdný a že st-l měl snad faktickou možnost do bytu toho o své újmě se nastěhovati, nemůže odůvodniti srážky odhadní ceny onoho naturálního bytu ze služebních příjmů st-lových již proto, že žal. úřad netvrdí a ze správních spisů neplyne, že onen naturální byt byl st-li výslovně dán k disposici a že st-l jej nepřijal, aniž k tomu měl dostatečné příčiny; nss neměl tudíž za tohoto stavu spisů důvodu zkoumati, zda by za splnění těchto předpokladů byly srážky odhadní ceny naturálního bytu ze služebních příjmů st-lových přípustný.
Nař. rozhodnutí vychází tedy z nesprávného výkladu shora cit. zákonných předpisů a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba se zabývati ostatním obsahem stížnosti.

Citace:

Č. 10994. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 271-274.