Čís. 1438.
Za újmu ve smyslu § 830 obč. zák. nelze pokládati skutečnost, že spoluvlastník ztratí snad určité osobní výhody, vyplývající dosud ze společného vlastnictví (bezplatné užívání místností ve společném domě).
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, Rv I 826/21.)
Proti žalobě na zrušení společenství ohledně domu namítla žalovaná spoluvlastnice jednak, že prodej domu stal by se nyní v »nevčas« vzhledem ku kolísající měně, jednak, že by jí způsobena byla škoda, ježto má ve společném domě krám. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, vyvrátiv sice námitku žalované, že by prodej byl v »nevčas«, připojil se však k názoru žalované, že by jí prodejem domu byla způsobena újma. Odvolací soud žalobě vyhověl Důvody: Odvolání třeba přiznati důvodnost. Právo vlastnické jest dle § 354 obč. zák. právo, vládnouti podstatou i užitky věci a vyloučiti každého jiného z něho a dle § 362 může vlastník věc dle své vůle zcela nebo částečně zciziti. § 830 obč. zák. dává proto každému účastníku věci společné právo, žádati, aby se společenství zrušilo a to dle § 843 obč. zák. soudní dražbou, jen se to nesmí státi v nevčas nebo na újmu ostatních účastníků. Námitku, že by dražba byla v nevčas, uznal soud stolice první za bezdůvodnou. Soud
odvolací se připojuje k tomuto právnímu názoru, ježto rozhodny jsou jen takové okolnosti, které se dotýkají podstaty věci samé a nikoliv poměry subjektivní, jež se dotýkají jen osoby některého spoluvlastníka (rozh. ze dne 26. března 1919, Rv II 69/19, sbírka 101). Naproti tomu poukazují již slova »na újmu ostatních účastníků« k tomu, že se tu hleděti musí také na osobní újmy. Ohledně námitky žalovanou v tom směru vznesené nelze však přehlédnouti, že se obě strany dle předložených dopisů domáhají již od roku 1915 zrušení společenství, pokud se týče nabytí druhé polovice, že žalovaná uvedla, že Dr. K. jako zástupce žalobkyně již před několika lety řekl jejímu muži, že dům bude po uzavření míru společně prodán a že se její muž tehdy s tím spokojil; že žaloba byla podána již 23. ledna 1918, že se obě strany dne 2. března 1918 dohodly, že ponechají spor v klidu, že to byla žalovaná a ne žalobkyně, jež žádala za obnovení řízení a tím dala na jevo, že jest nyní pravý čas ke zrušení společenství. Jest arciť možno, že žalovaná při nyní panující nouzi o byty jen ztěžka nalezne jiný byt. Žalobkyně však právem namítá, že jest žalované, která jí již dříve v dopise nabídla, že koupí její polovici, volno, by nyní při dražbě nabyla vlastnictví druhé polovice, anebo si najala byt od vydražitele a že není vyloučeno, že jí úřad bytový přikáže nynější její byt, ježto již dlouho bydlí v bytě tom, a že v každém případě je nařízením ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. tak dlouho chráněna před nuceným vyklizením z bytu, pokud se jí přes její námahu nepodaří, by si našla jiný byt. Při tom nelze také přehlédnouti, že bylo zjištěno, že se strany nemohou dohodnouti o správě domu a že se proto již z toho důvodu odporučuje, by poměry vlastnické co nejdříve byly upraveny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolacímu důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze přiznati oprávněnosti. Že by bylo zrušení společného vlastnictví nyní v nevčas a na újmu žalované, odůvodňuje tato tím, že při nynější všeobecné snaze po nemovitostech vůbec, a se zřetelem na místní poměry v L. zvlášť, nemohla by vydražiti dům, a kdyby někdo jiný stal se jeho vlastníkem, ocitla by se v nebezpečí, že pozbude místností, užívaných dosud ve společném domě. Že námitka nevčasnosti není opodstatněna, správně vyložily oba nižší soudy. Právem však vyloučil soud odvolací i druhou překážku § 830 obč. zák. Neboť za újmu ve smyslu § 830 obč. zák. ospravedlňující odklad dle okolností přiměřený, jemuž nelze se snadno vyhnouti, nemožno pokládati skutečnost, že žalovaná snad ztratí určité osobní výhody, vyplývající dosud ze společného vlastnictví, zejména dosavadní bezplatné užívání místností ve společném domě, když tato nevýhoda může stihati žalovanou ne jen tentokráte, nýbrž vždy, kdykoli se dům prodá, a kdyby se mělo hleděti k teto — nikoliv pomíjející, nýbrž trvalé — nevýhodě, byla by žalující straně vůbec odňata možnost, použíti práva, propůjčeného jí v § 830 obč. zák. Dovolání vrcholí vlastně v tvrzení, že žalující strana, chce-li zrušiti společné vlastnictví, má prodati svou polovici žalované z volné ruky. Než žalující straně přísluší dle § 843 obč. zák. právo, žádati za prodej soudní dražbou, a nezáleží nikterak na tom, proč nechtěla a nechce prodati svou polovici domu žalované z volné ruky. Zejména jest beze všeho významu, zda ji vedou ohledy národnostní, kteréž, jak žalovaná sama v dovolacím spise připouští, s právního stanoviska v tomto sporu vůbec nepřicházejí v úvahu.