NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5238.

Policejní řízení trestní: I. * Není nezákonným, provádí-li trestní řízení pro urážku na cti v uzavřeném dopise třetí osobě zaslaném politický úřad toho místa, kde dopis byl odevzdán poštovní dopravě. — II. O skutkové podstatě přestupku podle § 1339 o. z. o. na rozdíl od přestupků podle § 488 a 491 trest. zák.
(Nález ze dne 21. prosince 1925 č. 6634).
Prejudikatura: Boh. 4208 adm. a j.
Věc: Rudolf H. v M. proti ministerstvu vnitra o trestní nález podle § 1339 o. z. o.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Ch. z 3. března 1924 uznán byl st-l vinným přestupkem zlehčení na cti dle § 1339 o. z. o., jehož se dopustil, že zaslal Dru R. uzavřený dopis ddto 14. listopadu 1923, ve kterém vinil žalobce z opovržlivých vlastností a z jednání nečestného, totiž že st-le šikanuje a naň štve, že poukáže na nějaké jeho nesprávnosti a že Dra R. kompromituje, při čemž se mu důkaz pravdy nepodařil, a uložila mu pro tento přestupek na základě min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. peněžitou pokutu 20 K, v případě nedobytnosti vězení v trvání 48 hodin. Nař. rozhodnutím byl k odvolání soukromého žalobce tento nález potvrzen.
Stížnost do tohoto nálezu podaná namítá: 1) že k rozhodování nebyly vůbec administrativní úřady příslušny, nýbrž řádné soudy, 2) že osp v Ch. nebyla místně k rozhodování příslušná, 3) že i kdyby nebylo námitky ad 1), nezakládá jednání st-li za vinu kladené skutkovou podstatu přestupku § 1339 o. z. o. a konečně 4) že řízení jest vadné.
Ad 1. Předmětem přezkoumání jest nález min. vnitra. V nálezu tom konkretisována skutková podstata, kterou žal. úřad má za zjištěnu. Stížnost proti tomuto zjištění mimo výtku ad 4) uvedenou nebrojí. Skutková podstata, na kteréž nař. nález jest založen, nezakládá však trestní čin, o kterém náleží rozhodovati řádnému soudci trestnímu, nezakládá zejména podstatu přestupku ublížení na cti ani dle § 488, ani dle § 491 trest. zák., neboť zjištěnými fakty viní se žalobce z opovržlivých vlastností anebo smýšlení bez uvádění určitých skutků. Jednání takové jest však přestupkem soudně trestným, když bylo spácháno buď veřejně, nebo před více lidmi, v dílech tiskových, rozšířených hanlivých spisech, aneb vyobrazeních. St-l sice namítá, že v přítomném případě dán jest předpoklad »veřejnosti«, žal. úřad však zjistil, že st-l obvinění svá projevil v uzavřeném dopise určeném jen jediné osobě, totiž jeho zaměstnavateli Dru R. a vyloučil tím předpoklad »veřejnosti«; není také sporno, že st-l udání inkriminovaná napsal v uzavřeném dopise adresovaném a dodaném Dru R. a jednání st-le nesvědčí o úmyslu jeho, aby obsah dopisu došel vědomosti více lidem, anebo byl rozšířen. Jest tudíž tato námitka bezdůvodná.
Stejně jest tomu s výtkou ad 2) uvedenou. Jest přiznati, že ke stíhání přestupků přikázaných úřadům správním jest příslušný politický neb státně-policejní úřad I. stolice, v jehož obvodu byly spáchány. Když st-l, jak nesporno, dopis obvinění obsahující uzavřel a podal na poštu pod adresou svého zaměstnavatele, učinil, co bylo v jeho moci a mohl důvodně očekávati, že dopis dojde do rukou adresáta. Za takového stavu věci nelze shledati nezákonnitost, provedla-li trestní řízení osp toho místa, kde inkriminovaný dopis byl odevzdán poštovní dopravě.
Též výtka, že jednání st-le nezakládá přestupku urážky na cti dle § 1339 o. z. o. proto, že urážlivý dopis byl zaslán osobě třetí, není důvodnou, neboť dle § 1339 o. z. o. jsou trestná jako urážky na cti taková jednání, která nenáležejí ku příslušnosti trestního soudce. Již shora bylo provedeno, že čin, kterým st-l byl vinným uznán, přestupek proti bezpečnosti cti dle zákona trestního nezakládá ani tehdy, když urážlivý dopis byl zaslán uzavřený osobě třetí, neboť se má v podstatě věc tak, jako když by st-l svá obvinění přímo této třetí osobě samotné v nepřítomnosti další osoby byl vyprávěl.
Ad 4. Námitka tato odporuje spisům. — — —
Ježto stížnost jeví se ve všech bodech neodůvodněnou, bylo ji zamítnouti.

Citace:

Č. 5238. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 730-731.