NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11546.

Pojištění nemocenské: I. Je podstatnou vadou, jestliže úřad, zkoumaje základ pojistné povinnosti podle § 1 zák. č. 117/1926 Sb., omezí se na zkoumání písemné smlouvy, aniž výslechem stran vyšetřil pravý obsah smlouvy mezi stranami uzavřené. — II. Základem nemocenské pojistné povinnosti podle § 1 zák. č. 33/1888 ř. z. jest, aby osoba, o kterou jde, byla ve služebním poměru ve smyslu § 1151 o. z. o., jehož podstatnými pojmovými znaky jsou vázanost a podřízenost zaměstnance rozkazům zaměstnavatele.
(Nález ze dne 16. listopadu 1934 č. 17107/32.)
Prejudikatura: ad II. srv. Boh. A 10084/32 a tam uvedené.
Věc: Alfred B. v P. proti zemskému úřadu v Praze o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Gremiální nemoc. pojišťovna v Praze II. výměrem z 4. července 1931 vyslovila, že Alfred B., zaměstnaný u fy Alex. Sch. a syn v P. jako obchodní zástupce v době od 16. října 1929 do 30. června 1931, podléhal povinnému nemoc. pojištění podle ustanovení § 1 zák. č. 117/1926 Sb., ježto pracoval výhradně pro jmenovanou firmu a tato jeho činnost byla jediným jeho zaměstnáním.
Odvolání firmy magistrát hl. města Prahy výměrem z 6. dubna 1932 nevyhověl, dalšímu odvolání firmy však zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím vyhověl a vyslovil, že Alfred B. v uvedené době povinnému nemoc. pojištění nepodléhal. Rozhodnutí to jest odůvodněno takto:
»Na sporu jest otázka, zda Alfred B. byl v kritické době k firmě ve služebním poměru, jak jej má na mysli § 1 cit. zák. Otázku tu sluší zodpověděti záporně. Ze smlouvy uzavřené mezi odvolatelkou a Alfredem B. jest patrno, že právní poměr jí založený mezi stranami nemá povahy služebního nebo pracovního poměru, nýbrž že jde o smlouvu o dílo, ježto jmenovaný nebyl zavázán k určitým službám nebo pracím a nebyl vůči firmě v žádném poměru podřízenosti. Měl na vůli konati práce pro firmu nebo nikoliv a příslušela mu provise z obchodů jím uzavřených pouze tenkráte, když výsledek práce se dostavil. V uvedené smlouvě není ničeho o tom, že by jmenovaný byl povinen k příkazu jejímu konati určité obchůzky nebo navštěvovati určité osoby, že by mohl nebo směl uzavírati obchody pouze s osobami firmou naznačenými a vůbec že by byl povinen podrobiti se rozkazům firmy. V případě tomto jde sice o poměr smluvní, avšak předmětem tohoto poměru není činnost jmenované osoby, ale jen úspěch této činnosti. Jen za úspěch a nikoli za bezúspěšnou práci příslušela jmenovanému smluvená odměna, t. j. provise. Výhrada firmy, že bude pracovati pouze pro ni, není pak ničím jiným, než vlastně negativním závazkem Alfreda B., že nebude pracovati pro firmy jiné a nezakládá ještě sama o sobě podrobenost positivním rozkazům odvolatelky. Okolnost pak, že zástupce musí hlásiti uzavřené obchody, vyplývá sama sebou z poměru zprostředkovatelského a nelze v ní spatřovati ještě žádné známky poměru služebního. Není-li tedy mezi odvolatelkou a Alfredem B. poměru služebního a pracovního, nemohla vzniknouti ani jeho pojistná povinnost a bylo proto rozhodnouti, jak shora uvedeno.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí vychází, jak z jeho odůvodnění jest patrno, stejně jako stížnost, z téhož právního názoru, jenž jest také ve shodě s ustálenou judikaturou nss-u (srov. na př. Boh. A 10084/32 a starší nálezy v něm citované), že základem nemocenské pojistné povinnosti podle § 1 nemoc. zák. č. 33/1888 ř. z., jehož jest zde vzhledem k předpisu § 1 zák. č. 117/1926 Sb. použíti, jest, aby osoba, o kterou jde, byla ve služebním poměru ve smyslu § 1151 o. z. o., jehož podstatnými pojmovými znaky jsou vázanost a podřízenost zaměstnance rozkazům zaměstnavatele.
Žal. úřad popřel pojistnou povinnost st-lovu z toho důvodu, že na základě písemné smlouvy, uzavřené mezi ním a firmou, dospěl k úsudku, že ve smluvním poměru mezi nimi sjednaném nelze shledati pojmové znaky podřízenosti a vázanosti na rozkazy firmy, které by byly s to, aby tento smluvní poměr bylo lze kvalifikovati jako poměr služební ve smyslu cit. zák. ustanovení.
Stížnost snaží se naproti tomu dovoditi, že st-l k firmě ve služebním poměru byl. Dovolává se sice stejně jako žal. úřad písemné smlouvy, uzavřené mezi st-lem a firmou, tvrdí však, že žal. úřad nevyšetřil pravý obsah této smlouvy, jež z důvodů obcházení předpisů o pensijním a nemocenském pojištění jest sepsána firmou se zřejmou tendencí zakrýti v ní obsaženou smlouvu služební. Dovozuje, vykládajíc ustanovení smlouvy podle významu, který prý skutečně měla, že st-l byl zavázán pracovati pro firmu tak, že se octl vůči ní v poměru podřízenosti zaměstnance k zaměstnavateli; vytyčuje zejména jako znaky této podřízenosti, že byl povinen výhradně věnovati celou svou pracovní sílu jen této firmě, převzav závazek pracovati jen pro tuto firmu, musil denně se dostavovati v určitou hodinu k firmě, aby přijímal informace o cenách, byl povinen větší zakázky okamžitě během dne, jiné denně do 17.30 hodin firmě oznamovati a řádně vyplniti a odevzdati denně v určitou hodinu v kanceláři firmy písemné zakázky, byl vedle provise honorován měsíčně »superprovisi«, jež není ničím jiným nežli pevným platem, kromě toho byl zavázán k provedení inkassa, t. j. k další služební povinnosti. Stížnost vytýká, že řízení jest vadné, ježto zem. úřad rozhodl, aniž st-le slyšel, a ježto nevyšetřil pravý obsah smlouvy mezi stranami uvazřené, omeziv se na zkoumání písemné smlouvy.
Tato námitka jest důvodná. Žal. úřad, jak patrno z obsahu odůvodnění nař. rozhodnutí, založil svá zjištění, z nichž dovozuje nedostatek služebního poměru mezi firmou a st-lem, na písemné smlouvě z 16. října 1929, resp. z 1. ledna 1931, jejíž opisy předložila firma jako přílohy svého opravného prostředku. V průběhu správního řízení nebyly strany vůbec slyšeny, zejména nebyla poskytnuta st-li příležitost, aby se o svém poměru k zúčastněné firmě vyjádřil.
Tím úřad porušil předpis §§ 48 odst. 3 a 82 vl. nař. č. 8/1928 Sb., za jehož platnosti nař. rozhodnutí bylo vydáno, podle nichž jest stranám dáti příležitost, aby nabyly vědomosti o průvodech, pokud se jich použije k odůvodnění rozhodnutí, a aby se o nich vyjádřily. V tomto opomenutí třeba spatřovati podstatnou vadu řízení, poněvadž jím bylo znemožněno stěžující si straně, aby během řízení správního své námitky proti základu, na němž napadený výrok je vybudován, přednesla, zejména jí bylo znemožněno, aby přispěla k výkladu písemné úmluvy a vytkla pravý význam jednotlivých jejích bodů, mluvících pro existenci služebního poměru.
Při výkladu smlouvy nelze ovšem lpěti na slovním znění jednotlivých ustanovení, což by se příčilo vykládacímu pravidlu o smlouvách, obsa- ženému v § 914 o. z. o., nýbrž nutno přihlížeti k pravé podstatě smluvního poměru, k tomu, jak se ve svém celku jeví. Rozpor mezi zjištěním žal. úřadu a tvrzením st-lovým, jenž není ani obsahem správních spisů ani nař. rozhodnutím odklizen, brání nss-u, aby zákonitost nař. rozhodnutí bezpečně přezkoumal.

Citace:

Č. 11546. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 520-523.