NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1240.

V řízení o zajištění důkazů, prováděném před zahájením rozepře, není místa pro vedlejší intervenci.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, R I 1269/21.)
Česká banka navrhla proti firmě H. zajištění důkazů. Za jednání u okresního soudu v D. dostavil se zástupce firmy Sch., aniž by byl předvolán a navrhl, by firma Sch. byla připuštěna jako vedlejší intervenientka. Okresní soud návrhu vyhověl, rekursní soud jej zamítl. Důvody: Hlavním předpokladem, má-li vedlejší intervenient býti připuštěn, jest dle § 17 a násl. c. ř. s., aby mezi jinými osobami se vedl na soudě spor, ježto zákon vyhražuje straně, je-li jako intervenient připuštěna, práva v řízení sporném. Ježto v případě, o nějž jde, spor dosud zahájen není, nebylo lze intervenienta připustiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení prvého soudu bylo protizákonné. Okresní soud v D. není soudem procesním, poněvadž se před ním spor mezi stranami nevede, nemohl tudíž o vedlejší intervenci vůbec rozhodovati. Tato může býti provedena pouze za sporu, ne protokolárním prohlášením, nýbrž doručením písemného podání sporným stranám, a soud může rozhodovati pouze o návrhu sporné strany na zamítnutí vedl. intervenience (§ 18 c. ř. s.). Není tudíž dán ani jediný z předpokladů §§ 17 a 18 c. ř. s. Firma Sch. nemohla platně účastniti se řízení, jehož předmětem bylo pouze zajištění důkazu, a není odůvodněna stížnost do usnesení, kterým byla z účasti vyloučena. Napadené usnesení je správné. Ustanovení §§ 18/4, 515 a 523 c. ř. s. nejsou na úkor napadenému usnesení, ježto šlo o zajištění důkazů, ne však o spor, předpokládaný § 18 c. ř. s.

Citace:

č. 1240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 693-693.