Čís. 15436.

Kdo byl přijat soudním znalcem k pomocným práčem na znaleckém posudku, nestal se obchodním pomocníkem podle § 1 (1) zák. o obch. pom.
(Rozh. ze dne 24. září 1936, Rv I 295/36.)
Žalobce přednesl, že byl zaměstnán u žalovaného po dobu, po kterou žalovaný pracoval z příkazu krajského soudu na znaleckém nálezu v trestním řízení proti činitelům jedné záložny. Se žalovaným měl žalobce ujednán po dobu trvání služebního poměru plat 1500 Kč měsíčně. Žalobce měl obdržeti za dobu, po kterou pracoval u žalovaného, celkem 12000 Kč. Obdržel však celkem ve splátkách 8900 Kč a proto mu dluhuje žalovaný 3100 Kč. Proto navrhl odsouzení žalovaného k zaplacení této částky. Proti žalobě namítl žalovaný také, že žalobce bez jeho svolení provozoval v obchodními odvětví zaměstnavatelově obchody na vlastní účet a že byl za tuto činnost odměněn částkou, již namítá započtením. Prvý soud uznal žalobní nárok i započtením namítanou pohledávku důvodem: po právu. Odvolací soud započtením namítanou pohledávku důvodem po právu neuznal.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Žalovaný opřel námitku započtení toho, co si žalobce vydělal prací vykonanou mimo zaměstnání u žalovaného, o ustanovení § 7 zákona č. 20/10 ř. z., podle kterého nesmějí zaměstnanci uvedení v § 1, prvý odstavec právě řečeného zákona bez svolení zaměstnavatelova ani provozovati samostatný kupecký podnik, ani činiti na svůj nebo cizí účet obchody v obchodním odvětví zaměstnavatelově. U žalobce tyto předpoklady započtení nebyly splněny. Žalobce byl přijat žalovaným k pomocným práčem při nálezu ve věci dotčené záložny, v které žalovaný byl jakožto stálý soudní znalec krajského soudu pověřen vypracováním znaleckého posudku v trestní věci proti činitelům oné záložny. Z tohoto a z vlastního přednesu žalovaného jest zřejmé, že žalobcovo zaměstnání u žalovaného souviselo výhradně s činností žalovaného jako stálého soudního znalce, kterou však s provozováním jeho podniku nelze ztotožňoval. Jako soudní znalec náležel žalovaný k osobám, jejichž činnost jest upravena ustanoveními trestního řádu a patří k důkazním prostředkům trestním řádem stanoveným, jejichž provádění se děje za spolupůsobení soudu v řízení trestním řádem upraveném. Touto úřední podstatou rázu veřejnoprávního se rozlišovala zvláštní samostatná činnost žalovaného jako soudního znalce od provozování jeho závodu jako podniku soukromého, třebaže obě činnosti byly vykonávány jednou a toutéž osobou. Proto také pokud žalovaný zjednal žalobce výhradně jako pomocníka k vypracování nálezu, součásti to znaleckého posudku, byl žalobce sice podřízen jeho příkazům při konání této odborné práce, nebyl však při tom vůbec zaměstnán v podniku žalovaného a nekonal v něm ani služby kupecké, ani vyšší služby nekupecké. Nevztahovalo se. proto na žalobce ustanovení § 1, prvého odstavce zákona č. 20/19 ř z., ani ustanovení § 7 téhož zákona, a nemohl žalobce ani sjednávali nějaké obchody na svůj účet s cizími závody v obchodním odvětví žalovaného, což jest dalším předpokladem pro uplatnění zaměstnavatelova práva na započtení zisku zaměstnancem z nedovolené činnosti dosaženého. Žalovaný neměl právního nároku na započtení částek jako vedlejší výdělek žalobcův na žalobní pohledávku.

Citace:

č. 15436. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 869-870.