NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 4734.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
V tom, že cestující vystupovali z vlaku již se pohybujícího, jest spatřovati příhodu v dopravě.
Jest zaviněním poškozených cestujících (neodvratným činem třetí osoby), vystupovali-li z vlaku přímo před jeho odjezdem, když jim bylo otevřeno osobou k tomu nepovolanou.
(Rozh. ze dne 25. února 1925, Rv I 1757/24.)
Manžel žalobkyně, sestupuje ve stanici J. s vlaku, již se rozjíždějícího, spadl pod vůz a byl usmrcen. Žalobní nárok proti dráze o náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice co do důvodu z polovice po právu, odvolací soud nevyhověl dovolání žalobkyně, k odvolání žalovaného pak uznal právem, že žalobní nárok není důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Odvolací soud spatřuje příhodu v dopravě v tom, že manželé H-ovi vystupovali z vlaku již se pohybujícího, kterážto nepravidelnost při provozu byla sama o sobě způsobilou zraniti neb usmrtiti člověka, a doličuje, že by tu byl zákonný předpoklad pro ručení dráhy podle §u 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. Tento názor odvolacího soudu není napaden. Jde tedy v dovolacím řízení jen o přezkoumání právního posouzení důvodů, sprošťujících dráhu zodpovědnosti a záležejících v tom, že příhoda byla způsobena jednak neodvratitelným jednáním osoby třetí, za niž dráha neručí, jednak vlastním zaviněním poškozených. Při přezkumu jest ovšem dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu (§§ 272, 498 a 513 c. ř. s.). Odvolacím soudem bylo zjištěno, že průvodčí Rudolf Č. u železničního vozu, v kterém manželé H-ovi jeli, otevřel nejprve dvéře na zadní části a po té i dvéře přední a že tyto zase zavřel, když se přesvědčil, že jimi nikdo z cestujících nevystupuje, a vrátiv se potom ku dveřím zadním, jimiž mezi tím již asi 30 osob vystoupilo, také tyto, — když jimi již nikdo nevycházel, — uzavřel a odešel obsloužit další dva mu přidělené vozy zadnější, že zdržení vlaku ve stanici odpovídalo předepsané době jedné minuty, a že dodatečné otevření závory u zadních dveří vozu, u kterých stála Anna K-ová a za touto manželé H-ovi, stalo se proti předpisům osobou při provozu dráhy nesúčastněnou, totiž Ladislavem Ch-em, v době, kdy již podle zjištění odvolacího soudu byly dány signály pískáním k odjezdu vlaku, a konečně, že výstupu Anny K-ové ani manželů H-ových nemohlo býti zabráněno, poněvadž hned po vystoupení K-ové počal se vlak již pohybovati. Z těchto skutkových zjištění plyne jedině správný závěr, ku kterému dospěl soud odvolací, že šlo o neodvratne jednání osoby třetí (Ladislava Ch-a), neboť zásah její do provozu nastal bezprostředně před odjezdem vlaku z nádraží za nepředvídaných okolností, kdy průvodčí vlaku mohli — po daném znamení k odjezdu vlaku — důvodně předpokládati, že z vlaku již nikdo vystupovati nebude. Než i otázka vlastního zavinění poškozených manželů H-ových byla posouzena odvolacím soudem správně. Byloť zjištěno, že oba manželé H-ovi seskočili s již jedoucího vlaku. Museli si býti zajisté toho vědomi, že sestupování za vlakové jízdy s vozu je spojeno s nebezpečím pro zdraví a život, a jednali tedy jen na vlastní nebezpečí, nedbavše ani obyčejné opatrnosti a nemohou se dovolávati toho, že železniční personál měl svou bdělostí jejich neočekávanému a nepředloženému činu zabrániti, zvláště když bylo zjištěno, že ani okamžité zakročení ani hlasitý zákaz železničního zřízence Václava Sch-a, aby nevystupovali, nebyly s to zabrániti výstupu poškozených, ano že žalobkyně sama jeho zákaz výslovně odmítla, ač svědek jí oznámil, že vlak hned zastaví a také k okamžitému zastavení vlaku dával znamení svítilnou a píšťalou. Dovolání marně se pokouší tato skutková zjištění vyvrátiti svými vývody, že tu nebylo o bezpečnost cestujících za všech okolností postaráno, při čemž však buduje své vývody na skutkových předpokladech od soudních zjištění podstatně se uchylujících, že vlak předčasně odjížděl a že manželé H-ovi nesestupovali s jedoucího vlaku. Ani okolnost, že manželé H-ovi nemohli předními dveřmi vozu sestoupiti, nemá podstatného významu, když bylo zjištěno, že zadními dveřmi vystoupilo z téhož vozu asi 30 cestujících, a ukládala jim již obyčejná pozornost, by v stanici, v níž byla jen minutová zastávka, použili nejrychlejšího způsobu vystoupení z vlaku, totiž dveřmi, které právě byly otevřeny a jimiž i ostatní cestující sestupovali a které byly též jim přístupny. Tvrzení, že manželé H-ovi byli pří vystupování postiženi strachem a úzkostí, bylo již soudem druhé stolice odmítnuto jako nepřípustná novota, a nelze k němu ani v dovolacím řízení hleděti (§ 504 odstavec druhý c. ř. s.). Jest proto přisvědčiti mínění soudu druhé stolice, že příhoda, o niž tu jde, byla způsobena jen vlastním zaviněním manželů H-ových, vedle neodvratného zásahu osobou třetí a že žalovaná strana jest podle §u 2 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. ručení sproštěna.

Citace:

č. 1907. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 128-129.