Č. 3275.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Příslušné ministerstvo může odníti pensistovi, který se třebas s úředním povolením a jen na krátkou dobu přechodnou odebral do ciziny, drahotní přídavky a výhody plynoucí z nař. č. 247/1922.
(Nález ze dne 22. února 1924 č. 787.)
Věc: Eduard B. v Košicích proti ministerstvu spravedlnosti (min. taj. Dr. Kar. Vodstrčil) o drahotní přídavky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost st-lovu o udělení povolení k cestě resp. k pobytu v Maďarsku na dobu 54 dní od 6. července do 29. srpna 1923 k uspořádání rodinných záležitostí, spojenou s prosbou, aby mu byly pensijní požitky poukazovány jako dosud do Košic, aby si je mohl po svém přihlášení u poštovního úřadu vyzvednouti, vyřídilo min. sprav, po dohodě s min. fin. a zahr. zál., odvolávajíc se na předpis čl. VIII. nařízení č. 34 z r. 1923 tak, že st-li udělilo žádané cestovní povolení, avšak bez výhod, plynoucích z nař. č. 247 z r. 1922 a bez veškerých drahotních přídavků.
Rozhoduje o stížnosti proti tomu podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva zcela samostatné výroky. Prvým z nich uděleno st-li novolení k cestě a pobytu v Maďarsku na dobu od 6. července do 29. srpna 1923, druhým byly mu, po tu dobu, oduznány výhody dle nař. č. 247/22 a veškeré drahotní přídavky.
Poněvadž se stížnost neobrací proti výroku prvému, netřeba se jím dle § 5, odst. 1 zák. o ss zabývati a nutno zkoumati toliko zákonitost výroku druhého.
V tom směru vytýká stížnost, že vl. nař. č. 34/1923 nelze na daný případ použíti ze dvou důvodů, jednak, že má na mysli toliko výslužníky, kteří cestují do ciziny k stálému pobytu neb se tam hodlají trvale zdržovati, jednak že st-1 má i na dále stálé bydliště v Košicích a proto konsumuje své požitky jedině tam a ne v Maďarsku.
Pokud jde o výtku první, sluší uvésti toto:
Dle § 8 zák. z 17. prosince 1919 č. 3 Sb. o odpočivných požitcích státních zaměstnanců, ve znění zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb., může příslušné min. odepříti výhody prv citovaného zák. zcela neb z části osobám, bydlícím mimo území tohoto státu.
Nař. z 8. srpna 1922 č. 247 Sb. byla ustanovení tohoto zák. provedena i na Slovensku s tím výslovným ustanovením, že nárok na odpočivný a zaopatřovací požitek ztrácí vůbec ten, kdo bez povolení odcestuje do ciziny anebo překročí dobu, na kterou mu bylo uděleno povolení k cestě do ciziny, aneb k pobytu tam (§ 18). Zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. pozměnil cit. předpisy v tom směru, že požadavek bydlení v cizině nahradil postulátem jiným, stanoviv, že veškeré drahotní přídavky a výpomoce možno zcela neb z části odepříti při požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině (§ 15). Článkem pak VIII. prov. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb. ustanoveno, že těm, kdož požívali odpočivných a zaopatřovacích požitků mimo území čsl. státu již před 1. lednem 1923, dlužno dnem 31. prosince 1922 zastaviti drahotní požitky na členy rodiny, těm pak, kdo požívají zmíněných požitků v cizině teprve od 1. ledna 1923, jest zastaviti veškeré drahotní přídavky vůbec.
Z uvedených předpisů plyne, že zákon dopouští zastavení drahotních přídavků, pokud se týče výhod plynoucích výslužníkům na území Slovenska z ustanovení nařízení č. 247 z r. 1922, jestliže výslužník odcestoval do ciziny bez příslušného povolení nebo překročil dobu k pobyti v cizině mu povolenou, jednak jestliže požitků výslužných požívá v cizině a to bez rozdílu, zdali jde o pobyt trvalý či přechodný. Tvrzení stížnosti tudíž, že cit. předpisů nelze na sporný případ užíti již proto, že nešlo tu o trvalý pobyt v cizině, nemá oporu v zákoně.
Pokud jde o výtku druhou, třeba uvážiti, že zachování stálého bydliště v tuzemsku nevylučuje ještě samo o sobě možnost konsumpce určitých, zde pobíraných požitků v cizině u příležitosti přechodního pobytu tamtéž a jest tedy i právní stanovisko, hájené touto námitkou označiti jako zřejmě mylné.
Stížnost není tudíž v žádném z vytýkaných směrů důvodnou, bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 3275. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 642-643.