NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 3393.

I když není mezi stranami obchodního spojení, není prodatel oprávněn poslati kupiteli zboží na dobírku, leč že by zaslání na dobírku bylo zvláště umluveno nebo bylo obchodním zvykem. Odmítl-li kupitel přijati zásilku na dobírku, počítá se včasnost plnění dle napotomního zaslání bez dobírky.
Lhůtu čl. 355 obch. zák. netřeba poskytnouti, nebyla-li smlouva vůbec uzavřena, ježto prodatel k nabídce kupitelově ve lhůtě čl. 319 obch. zák. neodpověděl. Lhostejno, že šlo o obchod pouze na straně kupitelově. Došlo-li oferenta přijetí nabídky po lhůtě čl. 319 obch. zák., nevznikla smlouva, když oferent mezitím anebo neprodleně po dojití opozděného přijetí nabídky oznámil druhé straně, že od nabídky ustoupil.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1924, Rv I 1470/23.)
Žaloba o zaplacení kupní ceny za gumové razítko byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta, odvolací soud jí
vyhověl. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dle §u 864 obč. zák. platí smlouva, nelze-li podle povahy jednání nebo dle obchodního zvyku očekávati výslovné prohlášení o přijetí nabídky, za uzavřenou, vyhoví-li se skutečně návrhu do lhůty, k tomu určené, neb do lhůty dle okolností přiměřené. Nesporno jest, že žalovaný objednal lístkem ze dne 7. března 1923 u žalobce gumové razítko s vyzváním, aby mu je dodal ihned a za cenu co nejlevnější. Žalovaný urgoval dne 28. března 1923, když od žalobce nedostal ani zboží ani odpověď, vyřízení objednávky a již 31. března 1923 objednávku odvolal. Nesporno jest, že žalobce ani na lístek ze dne 7. března 1923, obsahující objednávku, ani na lístek ze dne 28. března 1923 písemně neodpověděl, zda objednávku přijímá, čili nic a že na místě odpovědi zaslal žalovanému 29. března 1923 zhotovená razítka s fakturou na dobírku, která žalovaného došla asi 3. dubna 1923 a že žalobce, když žalovaný zásilky nepřijal, zrušil dobírku teprve dne 13. dubna 1923. Lze ponechati stranou otázku, zda povaha obchodu, neb obchodní zvyk to s sebou přinášely, že žalobce nebyl povinen objednávku (nabídku ke smlouvě) písemně zodpověděti prohlášením, zda ji přijímá čili nic, neboť, i když se přistoupí na předpoklad, že žalobce nebyl povinen, na objednávku dáti žalovanému odpověď, nevyhověl objednávce v čas, t. j. v přiměřené lhůtě ani skutečným plněním. I kdyby se za to mělo, že žalobce objednané razítko, zhotoviv je do 29. března 1923, zhotovil a odeslal ve lhůtě, okolnostem přiměřené, nelze pokládati zásilku na dobírku ceny trhové za řádné splnění smlouvy, ani za splnění objednávky, když, jak nesporno, zaslání proti dobírce nebylo předem ujednáno, ani žádáno. Přijetím zboží na dobírku, kteréž adresátu pošta nevydá, leč že předem trhovou cenu zaplatí, jest zkrácen kupitel o zákonné oprávnění (čl. 347 obch. zák.) zboží zaslané zkoumati a vady
jeho vytýkati před zaplacením ceny trhové. Z toho plyne, že kupitel
není povinen zboží, zaslané mu na dobírku, přijati, a že zaslání na dobírku nelze za řádné plnění považovati, leč že by, jak již uvedeno,
tento způsob zaslání byl ujednán aneb byl obchodním zvykem, čehož
však ani žalobce netvrdil. Dlužno proto za to míti, že objednané zboží
bylo plněno až teprve, když žalobce dobírku zrušil, což se stalo teprve
13. dubna 1923. Objednávku učiněnou však 7. března 1923 nelze pokládati za včasně přijatou dodáním zboží, když zboží, 29. března 1923
dohotovené, žalovaný obdrží teprve 13. dubna 1923, tedy více než za 5 týdnu po objednávce, a za 14 dnů po dohotovení. Když tudíž žalobce
nabídky ke smlouvě ani původně ihned ani po naléhání ze dne 28. března 1923 ihned přisvědčivě nezodpověděl a když i skutečné plnění provedl, jak uvedeno, opozděně, ustoupil žalovaný právem a platně od nabídky, učiniv tak dopisem ze dne 31. března 1923 (§ 864 obč. zák.). Avšak ani podle obchodního zákona, jehož ustanovení dle čl. 277 platí pro obě strany, poněvadž objednávka na straně žalovaného jest obchodem (čl. 273 obch. zák.), nevznikla smlouva žalovaným zamýšlená, neboť dle čl. 319 obch. zák. jest vázán oferent nabídkou pouze po dobu, po kterou může při řádném (včasném) odeslání odpovědi její dojití očekávati, při čemž jest oprávněn předpokládati, že jeho nabídka došla včas. Došlo-li přijetí nabídky teprve po této době, nevznikla smlouva, když oferent mezi tím, aneb neprodleně po dojití opožděného přijetí nabídky dá druhé straně zprávu o odstoupení od nabídky. Žalovaný zachoval se dle tohoto předpisu, odvolav svou nabídku dne 31. března 1923, tedy v době, do které ho nedošlo ani písemné přijetí nabídky, které měl žalovaný již dříve obdržeti, ani skutečné plnění. Právem tedy první soud uznal, že k smlouvě nedošlo. Nelze sdíleti náhledy odvolacího soudu, že pro žalobce, poněvadž je živnostníkem, neplatí předpisy obchodního zákona a že tudíž nemusil dbáti předpisů čl. 319 obch. zák. o včasném zodpovědění nabídky ke smlouvě, neboť, bylo-li jednání obchodem na straně jedné, na straně žalovaného, jenž zboží pro svůj obchodní závod objednal, platí předpisy obchodního zákona pro strany obě (čl. 273
a 277 obch. zák.). Rovněž nelze sdíleti náhled odvolacího soudu, že pouze mezi obchodníky, mezi nimiž je již obchodní spojení, jest nutno posílati zboží bez dobírky, a že jinak jest obchodník oprávněn, obtížiti zboží dobírkou, a že adresát jest povinen, zboží takto obtížené přijati. Není též správno, že byl žalovaný povinen poskytnouti žalobci dodatečnou lhůtu k plnění dle čl. 355 obch. zák. Předpisy o dodatečné lhůtě k plnění (čl. 355 obch. zák. a § 918 obč. zák.) předpokládají již platnou a trvající smlouvu, kdežto v tomto případě, následkem nepřijetí nabídky žalobcem v čas smlouva vůbec nevznikla, a nebyl proto žalovaný povinen k poskytnutí dodatečné lhůty.

Citace:

Č. 2332. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 362-363.