NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 7565.

Pojištění úrazové (Slovensko): * Pro posouzení totožnosti podniku zakládající povinnost solidárního ručení za úrazové příspěvky dle § 21 min. nař. č. 4790 z r. 1917, odstavce třetího, jest rozhodným pouze moment technický, nikoli moment právní.
(Nález ze dne 20. listopadu 1928 č. 30800.)
Prejudikatura: Boh. A 6379/27, 6766/27.
Věc: Firma J. W. a syn ve Z. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zem. úřadovna pro pojištění dělníků na Slov. v Bratislavě ustanovila záručným platebním výměrem ze 13. července 1926 pro ručitele, firmu W. Ignác a syn ve Z., dle § 21 min. nař. č. 4790/1917 solidární závaznost za dlužné úrazové příspěvky, předepsané firmě Spojené bryndziarne úč. spol. ve Z., za léta 1920 a 1921 s příslušnými úroky z prodlení celkem ve výši 3975 Kč 78 h s odůvodněním, že úředně bylo zjištěno, že podnik výše jmenovaného podnikatele byl ručitelem převzat dnem 1. července 1922 a od té doby je na jeho účet dále provozován. Odvolání firmy Ignác W. a syn ve Z. zamítl župní úřad ve Zvolenu rozhodnutím z 29. září 1926 z těchto důvodů: »Napadeným plat. výměrem předepsal ústav odvolatelům úrazové příspěvky za rok 1920—1921 z podniku bryndziareň Z. na tom základě, že jmenovaní převzali podnik do dalšího provozu a takto jako nástupci v podniku solidárně ve smyslu § 21 min. nař. č. 4790/1917 M. E. ručí za předepsané příspěvky. Odvolatelé svůj závazek popírají a poukazují na to, že firma Spojené bryndziarne, úč. spol., řádně likvidovala, věřitelé firmy mohli svoje přihlášky včas řádně uplatniti, a konečně popírá vůbec, že by se tu jednalo o nástupnictví, poněvadž podnik odvolatelů je prý úplně nový, na starém podniku nezávislý. K těmto námitkám nutno v prvé řadě řešiti otázku nástupnictví. Nástupnictvím dle § 21 cit. min. nař. je převzetí majetkového substrátu podniku, to jest nemovitostí, strojů, vůbec zařízení; aby tu bylo vyslovené nástupnictví, právně se nevyžaduje. Závaznost nového majitele neplyne z faktu převodu, ale z totožnosti jím provozovaného podniku s podnikem předešlým. Že nynější podnik odvolatelů je technicky totožný s podnikem spojených bryndziareň, úč. spol., bylo doznáno i samými odvolateli, kteří ústavu dne 10. března 1924 oznámili převzetí závodu a výslovně uvedli, že jedná se o převzetí a ne o podnik nový. Ta okolnost, že podnikatelé tvoří novou firmu, samozřejmě nezávislou na předchozí úč. společnosti, nemá významu, poněvadž nástupnictví může býti dáno též v případě dražby, kde o nějaké formální závislosti na předchůdci může býti ještě méně řeči. Právě proto zůstávají bez významu připojené doklady o zápise nové společnosti do rejstříku a rozhodnutí o zániku úč. společnosti. Pokud jde o námitku, že ústav měl přihlásiti svoji pohledávku při likvidaci a ji uplatniti proti úč. společnosti, poukázati třeba předně na ustanovení posl. odst. § 21 cit. nař., dle kterého solidární dlužník nemůže zásadně namítati opoždění ústavu při vymáhání příspěvků proti dlužníku původnímu. Avšak i když zkoumáme námitku in merito, nemožno vývody odvolatelů akceptovati, poněvadž nepřihlášením pohledávky k likvidaci zaniká tato jen vůči likvidující společnosti, ne však absolutně, tedy i vůči dlužníkům solidárním. Při tom třeba připomenouti, že při likvidaci měla býti pohledávka ústavu jako obligace ex lege vzata v úvahu i beze zvláštní přihlášky a ústav na základě § 203 obch. zák. měl by možnost k zodpovědnosti bráti likvidátory společnosti.«
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče dalšímu odvolání z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého a v další úvaze, že dle ohlášení změny v podniku z 10. března 1924 dosvědčila rekurující firma sama, že při převzetí podniku tohoto nenastala v něm žádná změna.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss:
Nař. rozhodnutí stejně jako rozhodnutí župního úřadu, jehož důvody žal. úřad v podstatě si osvojil, vyslovilo solidární ručení stěžující si firmy za nedoplatky úrazových příspěvků, předepsaných firmě Spojené bryndziarne, úč. spol. ve Z., za léta 1920 a 1921 s hlediska nástupnictví v podniku, tudíž podle 3. odstavce § 46 zák. čl. XIX:1907, pokud se týče § 21 nař. býv. uher. min. obch. č. 4790/1917. Podle tohoto předpisu jest za nedoplatky úrazových příspěvků zodpovědným nejen původní dlužník, nýbrž i každý, kdo toho kterého času jest majitelem podniku (nástupcem v podniku). Pojem nástupnictví v podniku vymezuji další věty cit. 3. odstavce, jež praví: »ohledně této povinnosti, která je rovněž solidární, posouditi se má totožnost podniku, pokud se týče okolnost, provozuje-li nástupce podnik původního dlužníka, dle daných okolností. Totožnost podniku nevylučuje okolnost, že nástupce v podniku opatřil si obchodní zařízení od kupců z dražby proti předešlému majiteli provedené, lze-li jinak totožnost podniku zjistiti.« Podle tohoto předpisu zakládá se ručební závazek, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 6766/27 převodem provozu téhož podniku s osoby původního dlužníka na osobu ručitele. Kriteriem pro ručení nástupce v podniku jest, aby provozoval podnik původního dlužníka, tudíž po stránce subjektivní vlastnost podnikatele (§ 22 zák. čl. XIX:1907), po stránce objektivní pak totožnost podniku. Zákon nečiní nikde rozdílu mezi způsoby nabytí podniku, nezáleží tedy vůbec na tom, na jakém právním titulu spočívá provoz podniku novým majitelem, závaznost nového majitele neplyne z faktu převodu, nýbrž z totožnosti jím provozovaného podniku s podnikem předešlým.
Sluší tedy přezkoumati, zda v daném případě splněny jsou předpoklady shora vyložené pro ručení st-lky jako nástupce v podniku.
Po stránce subjektivní není o tom sporu, že st-lka ve vlastnosti podnikatele provozuje podnik »bryndziareň« ve Z., jak ostatně svědčí tomu již ohlášení její z 10. března 1924. Na sporu jest jen po stránce objektivní otázka totožnosti podniku s podnikem původního dlužníka.
Kladné zodpovědění této otázky, žal. úřadem čerpané zejména na základě ohlášení st-lky z 10. března 1924, v němž 11. rubrika (zda nastaly v podniku změny) jest vyplněna slovem »nezměněné«, napadá st-lka, namítajíc souhlasně s obsahem svého odvolání k min., že firma Spojené bryndziarne, úč. spol., po řádné likvidaci úplně zanikla, po jejím zániku za její eventuelní dluhy není již nikdo zodpověděn, zejména i proto, že zem. úřadovna pro pojištění dělníků na Slov. svoje nároky během 6 měsíční lhůty od posledního uveřejnění likvidačního oznámení neuplatnila, tak že dle zákona je nemůže již vymáhati. Podnik st-lčin jest prý úplně odlišným podnikem a nesouvisejícím s podnikem původním, s kterým nemá st-lka nic společného a neručí tedy ani za zadrželé příspěvky k úrazovému pojištění.
Výtky tyto nelze však uznati opodstatněnými pod zorným úhlem pojmu nástupnictví v podniku, jak jej pro svůj obor stanovil cit. předpis § 21. — Záleží jen na tom, zda podnik, jak jej provozuje st-lka, je totožným se stanoviska technického s podnikem původního dlužníka, tedy s podnikem Spojených bryndziaren, úč. spol. ve Z. Totožnost předpokládá totožnost živn. odvětví, místa pracovních prostředků a řízení (srovn. nál. Boh. A 6379/27).
Žal. úřad měl pro své zjištění totožnosti podniku dostatečný podklad v ohlášení změny podniku učiněném st-lkou dne 10. března 1924, v němž je výslovně podotčeno, že stav podniku původního (bryndziaren), který nebyl zastaven, jest nezměněn. Toto bezvadné zjištění se snaží st-lka marně podvrátiti, vymlouvajíc se na to, že tento odstavec v ohlášení »musí se na omyle nebo nedorozumění zakládati«. Ani v odvolání k min. ani ve stížnosti k nss neuvádí st-lka ani jediné konkrétní skutečnosti, z které by bylo lze usuzovati na to, že by tu nebylo technické totožnosti podniku, naopak sama přiznává ve stížnosti, že po likvidaci Spojených bryndziaren, úč. společnosti, začala podnik v témže domě provozovati.
Vykládajíc si patrně mylně pojem totožnosti podniku, má st-lka na zřeteli pouze právní povahu vlastnictví k podniku. Míní, že původní podnik provozovala akc. společnost, která po provedené likvidaci zanikla, kdežto nynější podnik se provozuje pod novou firmou, která má zcela odlišnou strukturu než firma původní. Tím však ocitá se na scestí, přehlížejíc, že pro pojem nástupnictví v podniku nejsou směrodatný snad předpisy soukromého práva obchodního o firmách a obch. společnostech, nýbrž jedině specielní předpis § 21 cit. min. nař. č. 4790/1917, který vytvořil pro obor úrazového a nemocenského pojištění v tomto směru pojem odlišný. Pojem ten abstrahuje od právního zbarvení podniku, provozovaného novým majitelem, abstrahuje od způsobu, jakým podnik byl nabyt, a spočívá těžiště jeho jen v totožnosti po stránce technické.
Proto není nezákonným ani vadným výrok žal. úřadu, který řeší otázku totožnosti podniku, pokud se týče nástupnictví v podniku, v plném souladu s hořejšími výklady. Právem proto bylo vysloveno, že nezáleží na tom, že stará firma zanikla a st-lka založila novou firmu.
Pokud pak st-lka se domnívá, že úrazové příspěvky předepsané původnímu dlužníku nemohou se na ní vymáhati proto, že zem. úřadovna své nároky v řízení likvidačním ve lhůtě neuplatnila, míjí se i výtka tohoto druhu cíle, když cit. § 21 v posledním svém odstavci, jak k tomu správně poukázal také žal. úřad, výslovně stanoví, že proti pohledávce, požadované na základě solidárního ručení, nelze namítati, že zem. úřadovna proti původnímu dlužníku vůbec nepostupovala nebo jen opožděně nebo že postupovala nesprávným způsobem. Není proto opodstatněnou výtka, že nárok ústavu na dlužné úrazové příspěvky zanikl tím, že nebyl uplatněn ústavem ve lhůtě stanovené v řízení likvidačním, poněvadž nárok ten vůči novému majiteli totožného podniku jako ručiteli zakládá se na zvláštním předpisu § 21 cit. min. nař. a není nijak dotčen pasivním postupem ústavu.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k závěru, že výrok žal. úřadu není ani nezákonným ani vadným.

Citace:

č. 7565. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 329-332.