NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13843.

Pokud nelze povoliti prozatímní opatření k zajištění nároku, by se odpůrce zdržel rozšiřování letáků, v nichž uveřejněn obsah patentní listiny spolu s reklamou pro odpůrcovu firmu.
(Rozh. ze dne 13. října 1934, R I 937/34.)
Ve sporu pro nekalou soutěž firmy výrobní a prodejní společnost Eternitu W. H. a spol v Praze proti akciové společnosti Eternitas, továrna dehtových výrobků a krycích hmot v Hradci Králové navrhla žalující firma, by bylo povoleno, prozatímní opatření mimo jiné i zákazem žalované: 5. rozesílati opisy patentové listiny čís. 38818 v přímém spojení s jakýmkoli dodatkem stylisovaným žalovanou, zejména s textem: »Tento patentní způsob upevňování asbestocementové břidlice jest chráněn patentem nejen v Československu, nýbrž i v Polsku, v Jugoslávii, Maďarsku, Belgii a j. výhradně pro firmu Eternitas akc. spol. v Hradci Králové, má proti dosavadnímu způsobu upevňování asbestocementové břidlice celou řadu výhod vyplývajících z té okolnosti, že odpadají dírky pro nýt. Provedení krytiny podle tohoto způsobu jest dokonalejší, neboť zamezuje zatékání, krytina sama je vzdušnější a sušší. Do obchodu bude uváděna pod označením patent Eternitas. Veškeré informace poskytnou ochotně buďto zástupci nebo přímo firma Eternitas akc. společnost v Hradci Králové.« Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření ve směru shora uvedeném. Důvody: Žádný průměrný zájemce, který si přečte text poslední stránky, zejména v souvislosti s poslední větou (»Veškeré informace poskytne firma Eternitas«) nemůže nabýti dojmu, že jde o úřední text patentové listiny. To'tím méně, že se i grafickou úpravou a prostorovým oddělením dostatečně liší reklamní tisk této poslední stránky od drobného typu písma v té části, která je opisem patentové listiny. Žalující strana ani netvrdí, že rozesílání opisu patentové listiny jako reklamy se příčí ustanovením zákona o nekalé soutěži. Měl-li však opis patentové listiny sloužit! reklamě, byl jinak nezávadný dodatek k němu nutným a také přípustným doprovodem, plnícím právě reklamní účel tiskoviny. Z dosavadního přednesu žalobcova a z předložených listin nelze míti za to, že žalobní nárok v tomto směru bude uznán oprávněným. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud sdílí názor rekursního soudu, že nelze na základě dosavadního přednesu žalobcova a předložených listin míti za to, že žalobní nárok na zdržení se nekalé soutěže ad e) žalobního žádání (= ad 5) návrhu na prozatímní opatření bude ve sporu uznán oprávněným. Z celé grafické úpravy letáku (opis pat. listiny) zejména ze zcela jiné, větší literní sazby na pozastaveném dodatku, než jak jest vytištěn v drobném, zhuštěném typu písma předchozí opis patentové listiny, ze zřejmého oddělení tohoto výraznějšího textu od textu patentové listiny, na zcela samostatné zadní straně, i podle doslovu dodatku nelze míti za to, že by průměrný zájemce, t. j. zájemce s prostředními pozorovacími schopnostmi a s prostřední inteligencí, ať z kruhů pokrývačských, stavitelských, nebo soukromníků různých společenských kruhů, mohl usouditi, že celá listina, celý její obsah pochází od československého patentního úřadu. Vždy i průměrnému zákazníku, pokud se týče zájemci, musí býti zřejmo, že sdělení v dodatku, že »tento patentní způsob upevňování asbestocementové břidlice jest chráněn patentem nejen v Československu, nýbrž i v Polsku, Jugoslávii, Maďarsku, Belgii a j. výhradně pro firmu „Eternitas",« nepochází od československého patentního úřadu, nýbrž od firmy, jak musí mu to býti patrno i z konečné věty dodatku, že veškeré informace poskytnou ochotně buďto zástupci (»u fy Eternitas«) nebo přímo firma »Eternitas«. Z toho vyplývá, že i ostatní pozastavená část dodatku o tvrzené celé řadě výhod musí se mu jevili jen jako zvláštní reklama žalované firmy, kterou jinak objektivně ani sama dovolací rekurentka za závadnou nepovažuje. Je proto mylný názor rekurentův, že prý grafický rozdíl dodatku od opisu patentové listiny jest tak nepatrný, že vůbec nepadá na váhu.

Citace:

Čís. 13843. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 190-191.