NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 10834.

Pro otázku, zda rozepře patří před senát, či před samosoudce, jest rozhodná výše zažalované peněžité pohledávky nebo hodnota předmětu sporu v době započetí ústního jednání a nemají pozdější změny v tomto směru významu.
(Rozh. ze dne 29. května 1931, R II 131/31.) Žalobkyně domáhala se na československém eráru zaplacení 14980 Kč a měsíčního příplatku 178 Kč původně neomezeně; za ústního líčení omezila žalobu v tom směru, že požadovala zaplacení měsíčního příplatku 178 Kč jen do vydání rozsudku. Samosoudce krajského soudu uznal částečně podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s celým předchozím řízením pro zmatečnost. Důvody: Soud má za to, že rozsudek i řízení trpí zmatkem podle § 477 čís. 2 c. ř. s. Podle § 7 písm. a) j. n. jest projednání sporu samosoudcem přípustné jen v případech, kde předmět sporu nedosahuje 20000 Kč, pokud se týče až do počátku ústního jednání byl pod 20000 Kč omezen. V souzeném sporu žádala žalobkyně 14980 Kč a kromě toho měsíční doplatek 178 Kč. Placení měsíčního doplatku, činící ročně 2136 Kč, nebylo omezeno na určitou dobu, takže jest je podle § 58 j. n. počítati desateronásobně a činí proto 21360 Kč. Do počátku ústního jednání nebyla tato žalobní prosba omezena. Poznamenává se, že i podle pozdějšího omezení žaloby na měsíční příplatky jen do vydání rozsudku činí tato částka příplatků celkem 8544 Kč, takže i po tomto obmezení převyšovala pohledávka v žalobě požadovaná 20000 Kč. Vzhledem k tomuto zákonnému předpisu bylo nutno, by o sporu rozhodoval nikoliv samosoudce, nýbrž senát.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Jakž plyne z § 7 a) j. n., jest pro otázku, zda rozepře patří před senát či před samosoudce, rozhodná výše zažalované peněžité částky nebo hodnota předmětu sporu v době započetí ústního jednání a nemají pozdější změny, zvýšení nebo snížení žalobního požadavku (jeho hodnoty) pro otázku, zda věc patří před senát, či před samosoudce, významu. V projednávaném sporu při započetí ústního jednání zněla žalobní prosba na určení, že žalobkyni náleží nárok na zvýšení pensijních požitků jí poskytovaných, a to podle skupiny XI. zákona čís. 130/21, kteréžto zvýšení činilo podle výpočtu žalobkyně 178 Kč měsíčně, takže nárok na řečené určení měl podle § 58 j. n. hodnotu 21360 Kč, a kromě toho domáhala se žalobkyně doplatku na vyšších, do žaloby splatných požitcích 14980 Kč a odtud dále do rozsudku žádala na příplatku 178 Kč měsíčně. Převyšovala tudíž hodnota sporu 20000 Kč a, ježto nejde, jak s konečnou platností bylo odvolacím soudem rozhodnuto, o spor podle zákona čís. 130/21 a podle § 7 a) j. n. v doslovu zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 Sb. z. a n. před samosoudce patří jen rozepře hodnotou 20000 Kč nepřesahující, náležel projednávaný spor před senát, nikoli před samosoudce. Jak bylo již řečeno, nemá pozdější změna, zejména ani omezení nároku, vliv na započatý spor co se týče příslušnosti senátu nebo samosoudce a proto, i kdyby, jak tvrdí rekurentka, byl se následkem omezení po započetí ústního jednání snížil žalobní nárok pod 20000 Kč, neměnilo to nic na tom, že samosoudce nebyl povolán v projednávaném sporu jednati a rozhodovati a že, ano se tak stalo, nebyl soud řádně ob- sazen. Z toho důvodu nepochybil odvolací soud, když, seznav tento nedostatek, zrušil napadeným usnesením rozsudek prvního soudu a řízení jemu předcházející, počínajíc prvním ústním jednáním jako zmatečné (§ 477 čís. 2 c. ř. s.). Ostatně se podotýká, že tvrzení rekurentky, že se hodnota sporu za řízení následkem omezení snížila pod 20000 Kč, není správné. Při svém výpočtu hodnoty sporu po omezení pomíjí rekurentka svůj nárok na řečené určení. Přihlíží-li se však k tomuto nároku (§ 55 j. n.) a sečte-li se jeho hodnota (14440 Kč) s nárokem na nedoplatek (8766 Kč, správně 10092 Kč), činí i po omezení předmět sporu více než 20000 Kč.

Citace:

Čís. 10834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 784-786.