Čís. 7141.

Manželským dětem přísluší proti rodičům nárok na zaopatření. Rolnický syn obeznalý se všemi hospodářskými pracemi a mající trvalou obživu, odpovídající jeho znalostem a schopnostem při hospodářství, nemůže se domáhati na rodičích poskytnutí přiměřeného peníze, za nějž by si mohl koupiti hospodářství nebo se na hospodářství přiženiti.
(Rozh. ze dne 10. června 1927, Rv I 1345/26.)
Žalobce, rolnický syn, domáhal se na své manželské matce zaplacení 25000 Kč z důvodu zaopatření. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Nárok proti žalované matce na »zaopatření« zaplacením 25000 Kč opírá žalobce, odvolávaje se na ustanovení §§ 139, 148, 166 obč. zák. o tvrzení, že od svých rodičů byl určen pouze k pracím jako čeledín a proto že byl vyučen pouze za čeledína, že nyní, jsa 29 roků stár, má právo si založiti svou vlastní domácnost a svou vlastní existenci a že může toto právo uplatniti toliko zakoupením hospodářství nebo přiženiti se do takového podniku. Zákon ukládá rodičům kromě povinnosti dotační, t. j. povinnosti dáti vdávajícím se dcerám věno přiměřené jejich stavu a jmění a synům z téhož důvodu poskytnouti přiměřenou výbavu (§§ 1220, 1231 obč. zák.) jedině povinnost vyživovací (§ 139 obč. zák.), t. j. povinnost opatřiti — Čís. 7141 —
1020
dětem přiměřenou výživu nebo je, jak ustanovují §§ 166—168 obč. zák., zaopatřiti, t. j. nésti náklady na stravu, ošacení, byt a ostatní životní potřeby, jakož i vyučování (§ 672 obč. zák.) a to způsobem přiměřeným jich stavu a jmění. To vyplývá nepochybně z § 166 obč. zák., jenž také nemanželským dětem, tím více pak manželským přiznává právo žádati na rodičích, by je přiměřeně svému jmění vyživovali, vychovali a zaopatřili. Avšak podle § 141 obč. zák. trvá tato, především otci náležející povinnost pouze tak dlouho, pokud děti se samy nemohou vyživovati. Nebylo tvrzeno, že žalobce jest neschopen výdělku, t. j. že není s to, by si sám opatřil výživu; naopak mluví proti tomu prvním soudem zjištěné poměry žalobce. Z toho vyplývá, že žalobcův nárok na výživu proti matce nepozůstává, poněvadž neprokázal neschopnost k výdělku, a že mu jinak jest odepříti nárok na zaopatření pro nedostatek jakéhokoliv zákonného podkladu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co do zamítnutí nároku na zaplacení 25000 Kč požadovaných žalobcem na žalované jako matce z důvodu zaopatření, nebylo dovolání vyhověno pro jeho neopodstatněnost. Nelze arciť přisvědčiti žalované v tom, že žalobci nepřísluší nárok na zaopatření již proto, že prý manželským dětem zákon nároku na zaopatření proti rodičům nepříznává. I když se v § 139 obč. zák. výslovně nemluví o povinnosti rodičů k zaopatření manželských dětí, nelze o této povinnosti rodičů oproti manželským dětem pochybovati, neboť plyne jednak z ustanovení § 166 obč. zák., protože se v něm přiznává nárok na zaopatření »také« dětem mimo manželství zrozeným, jednak svědčí o této povinnosti ustanovení §§ 792 a 1220 obč. zák., v nichž se zaopatřovací povinnost rodičů proti dětem výslovně uvádí. Než přes odpadnutí tohoto důvodu, žalovanou proti uznání žalobcova nároku uváděného, nelze žalobci požadované zaopatření a nárok na ně přiznati. Podle žalobcova názoru má nárok proti matce na opatření samostatné existence a, ježto jest vyučen hospodářským pracím a veden byl k hospodářství, má prý z důvodu zaopatření nárok proti matce na opatření samostatné existence v tomto povolání, tedy na poskytnutí přiměřeného peníze, za který by si mohl nějaké hospodářství koupiti nebo se na hospodářství přiženiti. Tento žalobcův názor o zaopatření neodpovídá však zaopatření, jak je míní a rodičům proti dětem ukládá zákon. V úvahu přichází ustanovení § 220 obč. zák. Podle tohoto ustanovení rozumí se zaopatřením stav, poskytující dítěti možnost trvalé obživy. Z tohoto ustanovení nelze dovoditi a neplyne nárok dítěte na samostatné postavení. Jde tudíž nad ustanovení zákona, požaduje-li žalobce pro sebe postavení samostatného hospodáře a žádá-li od matky, by mu je opatřila pokud se týče, by mu poskytla k jeho opatření potřebné prostředky. Žalobce měl by nárok na zaopatření ve smyslu zákona, ale toto zaopatření již má. Jest zjištěno, že žalobce, narozený dne 31. prosince 1896, jest zdravý muž se všemi hospodářskými pracemi obeznalý a že má trvalou obživu odpovídající jeho znalostem — Čís. 7142 —
1021
a schopnostem při hospodářství, toho času jako čeledín. Nemůže tedy, maje již zaopatření, další zaopatření na matce žádati a byl se svým nárokem nižšími soudy, najmě odvolacím soudem, právem zamítnut.

Citace:

Čís. 7141. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1045-1047.