NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916) - Nový řád pojišťovací a nejvyšší soudní dvůr co instance revisní. K uvážení soudům první a druhé stolice s pravomocí pro občanské právní rozepře.

Nový řád pojišťovací a nejvyšší soudní dvůr co instance revisní. K uvážení všem soudům první a druhé stolice s pravomocí pro občanské právní rozepře.

Z uvozovacích předpisů pojišťovacího řádu dle cís. nař. ze dne 22. listopadu 1915, č. 343 ř. z. seznáváme, že předpisy jeho, pokud uvedeny jsou v čl. I., vstupují v platnost dnem 1. ledna 1916, veškerá ostatní pak dnem 1. ledna 1917 (čl. II.).
Ustanovení v čl. I. uvedená možno tříditi takto:
1. předpisy naprosto nezměnitelné (nepomíjitelné — »absolut zwingende Normen«), které prohlašují opačná ustanovení pojišťovacích smluv za zmatečná (»nichtig«), jako na př. ona v §§. 7., 11., odst. 1., 50., odst. 2., 54., odst. 2., 77., odst. 1., a 122. uvedená a v pamětním spise na str. 9. za takové označená;
2. předpisy relativně nezměnitelné (»relativ zwingende — halb zwingende Vorschriften«) s účinkem, že se pojišťovateli (Versicherer) — a jen jemu, takže pojistník se k nim táhnouti může — odnímá právo, by se dovolával opačných, v neprospěch pojistníka stávajících dohodnutí a kterých seznati lze z §§. 22., 52., 72., 87., 95., 110., 129., 153., 163., nadpisem »Zwangsvorsehriften« opatřených;
3. předpisy rázu dispositivního, o kterých stranám přísluší dohoda a které platí tenkráte, když smlouva pojišťovací nemá o tom žádného ustanovení, aneb, jak praví pamětní spis na str. 12.: »Die wenigen dispositiven Vorschriften endlich, die Art. I. anführt, werden auch auf am 1. Jänner 1916 bestehende Verträge nicht einwirken können, wenn in diesen Abweichendes vereinbart ist, während sie allerdings dort, wo nichts Einschlägiges vereinbart ist, ohne weiters wirksam werden.« Všem předpisům těmto (k č. 1., 2. a 3.) přiznán dokonce, a to v odporu s §. 5. ob. z. obč., zpětný účinek ve směru tom, že jich jest použíti i ohledně pojišťovacích smluv, již dávno dříve uzavřených a tím také již dne 1. ledna 1916 platících (čl. III.).
Nastává nyní otázka, jak se zachovati má soud odvolací v případě tom, byl-li rozsudek soudce prvého vynesen před platností oněch 1. ledna 1916 v život vstoupivších předpisů, tedy před tímto dnem?
Není především o tom pochybnosti, že soudce první instance na řád pojišťovací vázán nebyl, vynesl-li rozsudek před dnem 1. ledna 1916, opačně zase že byl povinen ustanovení jeho dbáti, pocházel-li rozsudek z doby pozdější. Poslednější platí, pokud se jedná o předpisy nezměnitelné (jus cogens) a takové, které řád přinesl ve prospěch pojistníků (— viz slova pam. spisu na str. 6.: »Die in der V.-O. getroffenen Bestimmungen zu Gunsten des Versicherungsnehmers und deren Eigenschaft als zwingendes Recht gewinnen um so mehr Bedeutung...«), v každém případě, kdyby i strany se jich nebyly dovolávaly. To jest v soudním řízení communis opinio.
Pokud se týče soudů vyšších, tu již mínění se rozcházejí. Dvorní rada Beisser v pozoruhodném článku (Gerichtszeitung z r. 1916, sešit č. 5.) pronesl svůj názor v ten smysl, že vyšší soudní instance, přezkoumávajíce rozsudek soudce prvého před 1. lednem 1916 vynesený, nemohou k řádu pojišťovacímu, jmenovitě k jeho předpisům 1. ledna 1916 platnost nabyvším přihlížeti, poněvadž dle platných zásad procesuálních jest jim jen přezkoumati rozsudky nižší na onom základě právním, který těmto sloužil.
Názory tyto však sotva dojdou všeobecného souhlasu a plné pochvaly.
Jak již shora vzpomenuto a v pamětním spise, jakož v odst. čl. II. také výslovně jest uvedeno, řád pojišťovací z veřejných, sociálně-politických ohledů smluvní svobodu valně obmezil a nahradil ji ustanoveními, kterým přiznal ráz předpisů nezměnitelných (zwingende Rechtsvorschriften). Kde však zákon má charakter takový (jus cogens), jest soudci každému, tudíž i vyššímu naň dbáti.
Řád pojišťovací zakazuje v mnohých případech použití jistých smluvních ustanovení, třeba i do 1. ledna 1916 možných a platných, prohlašuje opak toho, co nařizuje, za nedovolené, nemožné, nesplnitelné, a proto i vyšší soudy, třeba i s překonáním ohledů procesuálních, budou dojista samostatně a aniž by strany se jich byly dovolávaly, na nezměnitelné předpisy řádu pojišťovacího dbáti. Tak učinil vskutku nejvyšší soudní dvůr ve svém nálezu ze dne 15. února 1916, č. j. Rv I 56/16/1, kde šlo o použití předpisu §. 11. ohledně svolání smírčího soudu, změniv rozsudek odv. soudu v neprospěch žalobce, dovolávajícího se na základě smlouvy pojišťovací svolání smírčího soudu, a to jen s ohledem na nový řád pojišťovací, kterého se žádná strana nedovolávala. Flieder.

Citace:

FLIEDER, Karel. Nový řád pojišťovací a nejvyšší soudní dvůr co instance revisní. K uvážení soudům první a druhé stolice s pravomocí pro občanské právní rozepře.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 2, s. 95-97.