NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6937.

Stavební právo. — Samospráva obecní. — Administrativní řízení: * Rozhoduje-li zsv v Praze v pořadu instancí jako úřad stavební, jest zásadně povinen rozhodnouti meritorně; jenom tehdy, je-li provedené řízení vadné, nebo není-li skutková podstata s dostatek zjištěna a nedá se způsobem procesně bezvadným jinak zjistiti, jest oprávněn místo výroku meritorního omeziti se na kasaci rozhodnutí stolic nižších.
(Nález ze dne 2. prosince 1927 č. 6368).
Věc: František P. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavbu kolny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K žádosti Františka H. za povolení ke stavbě kolny v H. konáno dne 10. listopadu 1925 komis, šetření. Stav. znalec prohlásil, že z důvodů techn. není proti projektu námitek, povolení však nedoporučil, poněvadž stavba, vzdálená od stavení sousedova jen na 1.80 m, omezí přístup světla do tohoto stavení. St-l vznesl proti stavbě námitky, že dvorek jeho bude úplně zastíněn, obytné místnosti jeho zatemněny, bude zabráněno přístupu vzduchu, prostor před okny bude naprosto vlhký, a obytné místnosti v jeho domě stanou se svojí vlhkostí a tmavostí zdraví škodlivými a tím k obývání nezpůsobilými. — Obecní úřad z těchto důvodů výměrem ze 14. listopadu 1925 povolení odepřel, a osk rozhodnutím ze 7. ledna 1926 odvolání stavebníkovo zamítla.
K dalšímu odvolání stavebníkovu usnesl se zsv, aby rozhodnutí 2. stolice bylo změněno v ten smysl, že se zrušuje výměr obecního úřadu v H. ze 14. listopadu 1925 a že se témuž úřadu ukládá jako stav. úřadu 1. instance, aby do 14 dnů po doručení tohoto rozhodnutí vydal o sporné stav. záležitosti nové rozhodnutí, řídě se následujícím: Dle protokolu sepsaného o komis. jednání, jež v této věci 10. listopadu 1925 bylo konáno, namítal soused Frant. P. proti sporné stavbě, že bude jemu odebírati, resp. znemožňovati přístup vzduchu a světla do jeho obytného domu. Žádané stav. povolení bylo také na tuto námitku odepřeno. Avšak hledě k zásadám stav. řádu a ke konstantní judikatuře nss-u, dlužno uvedenou námitku pokládati za námitku soukromosprávní, ježto jest věcí každého stavebníka, aby jeho staveniště mělo takovou rozlohu, aby jeho domovní objekt z ní bral dostatečné množství světla a vzduchu. O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad uznal, že první a druhá stolice neprávem vyhověly námitkám st-le, jež proti sporné stavbě vznesl v tom směru, že stavba bude mu znemožňovati přístup vzduchu a světla do jeho obytného domu, a důsledkem toho, že neprávem odepřely zúčastněné straně Fr. H. žádané stav. povolení. Nerozhodl však dále ve věci sám, nýbrž omezil se pouze na to, že — měně rozhodnutí 2. stolice — výrok 1. instance zrušil a této nařídil, aby vydala rozhodnutí nové, řídíc se právním názorem, jejž ohledně uvedených námitek žal. úřad vyslovil.
Podle § 132 stav. řádu jest zsv povolán o stížnostech) ve věcech stav. rozhodovati v třetí instanci. Tato rozhodovací pravomoc jeho — nejsouc positivní normou nijak omezena — není pravomocí pouze kasační, nýbrž obsahuje oprávnění, rozhodnouti ve věci a výrok nižších stolic nahraditi reformujícím výrokem vlastním. Tato reformační pravomoc není však pouze právem zsv-u jako nejvyšší stolice stavební, nýbrž také jeho povinností. Strany mají procesní nárok na to, aby — jsou-li dány všechny předpoklady toho — dostalo se jim rozhodnutí meritorního. Jenom tehdy, když provedené řízení je vadné nebo skutková podstata není s dostatek zjištěna a nedá se způsobem procesně přípustným jinak doplniti, je zsv oprávněn místo výroku meritorního omeziti se na pouhou kasaci rozhodnutí stolic nižších.
V daném případě není z nař. rozhodnutí patrno, jaké důvody vedly zsv k tomu, že nerozhodl sám o přípustnosti sporné stavby, nýbrž omezil se na pouhé zrušení výroku 1. stolice a nařídil této instanci, aby sama znovu ve věci rozhodla. Z nař. rozhodnutí není však dále patrno, zda žal. úřad dalším výrokem svým, učiněným ve formě příkazu 1. stolici, jak si má při rozhodování jí uloženém počínati, chce o námitkách st-lových, jimiž se zabývá, rozhodnouti konečně sám a zda pokládá všechny námitky st-lovy proti stavbě vznesené tím za vyřízeny, takže 1. stolice by se měla prostě omeziti již jen na udělení žádaného stav. povolení, či zda výrok svůj pojímá pouze za interní poukaz a přenechává první stolici, aby sama o námitkách st-lových vydala rozhodnutí, podléhající novému instančnímu přezkoumání.
Tato nejasnost nař. rozhodnutí znemožnila nss-u, aby je po stránce formální zákonitosti a správnosti mohl přezkoumávati a zakládá tudíž podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 6937. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 566-567.