Čís. 13812.


Při úvaze o hospodářské mohoucnosti manželského otce a při stanovení výživného pro dítě jest zásadně přihlížeti i k soukromým dluhům otcovým. Ke kterým z nich a pokud jest k nim hleděti, jest otázkou případu.
(Rozh. ze dne 29. září 1934, R I 1022/34.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu opatrovnice dítěte a uložil manželskému otci, by platil na dítě zvýšené výživné měsíčních 400 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu k novému rozhodnutí.
Důvody:
Nezákonnost napadeného usnesení spatřuje stěžovatel v názoru rekursního soudu, že při vyměření výživného nelze přihlížeti k soukromým dluhům stěžovatelovým, ježto otec nesmí dělati dluhy na úkor výživy a výchovy dítěte. Tento právní názor rekursního soudu v této všeobecnosti odporuje zákonu. Výměra nákladů na výživu a výchovu dítěte, jež podle § 141 obč. zák. musí nésti manželský otec, řídí se jeho hospodářskou mohoucností (§§ 139, 141 obč. zák.), to jest tím, jaký má majetek a příjmy, při čemž však jest hleděti i k břemenům, jimiž jeho příjmy jsou zatíženy a zmenšovány. I když není bez významu, o jaké dluhy běží a. kdy byly udělány, jest zásadně přihlížeti při uvažování o hospodářské mohoucnosti a při stanovení výživného i k soukromým dluhům otcovým. Ke kterým z nich a pokud jest k nim hleděti, jest otázkou případu. Rekursní soud v souzeném případě ani nezjistil, o jaké dluhy stěžovatelovy běží, ani, jakou měrou splácení neb úrokování jich obmezuje jeho mohoucnost k poskytování zákonné výživy pro dítě, nezjednal si tedy potřebný skutkový základ pro své rozhodnutí, takže nezbylo než napadené usnesení zrušiti pro nezákonnost (§§ 23 a 46 odst. 2 zák. čís. 100/31).
Citace:
Čís. 13812. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 144-145.