Čís. 1134.
Nelze povoliti prozatímní opatření pro postižní nárok, jenž snad v budoucnu vznikne. »Podmíněným« nárokem ve smyslu druhého odstavce § 378 ex. ř. jest pouze nárok vázaný výminkou dle § 695 obč. zák.
(Rozh. ze dne 12. července 1921, R II 233/21.)
Navrhovatelka koupila od odpůrce dům s tím, že bude v něm provozovati kino, na něž měl prodatel koncesi. Provoz kina byl však odpůrci
zastaven pro různé nesprávnosti a půjčovny filmů částečně podaly částečně zamýšlely podati žaloby na navrhovatelku o dodržení smluv
o půjčce filmů. Navrhovatelka domáhala se prozatímním opatřením zajištění svého postižního nároku vůči odpůrci. Soud prvé stolice
návrhu vyhověl, rekursní soud jej zamítl. Důvody: Navrhovatelka
domáhá se zajištění svého postižního nároku, ač dosud není jisto, zda
nárok ten vzejde. Není tu splněna podmínka § 378 ex. ř., jenž předpokládá
nároky, které tu již jsou, třebas byly podmínečné, nebo doložené časem,
nikoliv však nároky, jež snad v budoucnu vzniknou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud sdílí názor druhé stolice a podotýká k vývodům dovolacího rekursu toto: Dle § 378 ex. ř. není přípustnost prozatímních opatření vyloučena tím, že nárok jest podmíněn. Avšak stěžovatelka neuplatňuje pohledávky podmíněné, nýbrž regresní nárok, jenž jí snad
vznikne vůči odpůrci, kdyby pohledávky 400.000 Kč, jež proti ní uplatňuje několik ústavů filmových, soudem byly uznány za ospravedlněny.
Regresní nárok stěžovatelčin tedy ještě neexistuje a není nárokem podmíněným, neboť naduvedené místo zákonné má na zřeteli podmínky ve
smyslu § 696 obč. zák., jež nutno rozeznávati od skutečností práva zakládajících. V tomto případě nejedná se tedy o nárok již existující, jehož
splatnost závisí na podmínce, nýbrž o nárok, který v budoucnosti snad
vznikne a proto je vyloučen z prozatímného zajištění ve smyslu § 378 a násl. ex. ř.