Čís. 1242.

Odpor proti rozsudku pro zmeškání (§ 427 tr. ř.) nemůže obžalovaný s úspěchem odůvodniti tím, že k hlavnímu přelíčení nedostavil se proto, ježto očekával vyřízení svých návrhů odročovacích. Též k pouhému podpisu zmateční stížnosti jest obžalovanému ustanoviti zástupce chudých.
(Rozh. ze dne 26. června 1923, Kr I 391/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání námitky Valdemara H-a do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 17. března 1923, jímž byl jmenovaný uznán vinným zločinem zpronevěry dle §u 183 tr. zák. a přestupkem dle §u 343 tr. zák., vyhověl však jeho stížnosti do usnesení krajského jakožto nalézacího soudu v Litoměřicích ze dne 21. dubna 1923, kterým zmateční stížnost Valdemara H-a do onoho rozsudku byla odmítnuta, napadené usnesení zrušil a vrátil spisy témuž soudu prvé stolice, by o zmateční stížnosti Valdemara H-a dále po zákonu jednal.
Důvody:
Proti Valdemaru H-ovi bylo u krajského soudu v Litoměřicích nařízeno hlavní přelíčení o obžalobě pro zločin zpronevěry a přestupek dle §u 343 tr. zák. ku dni 17. března 1923. Dne 15. března 1923 došlo ku krajskému soudu v Litoměřicích podání Valdemara H-a, ve kterém tento navrhoval odročení líčení za účelem provedení dalších průvodů a v němž žádal, by mu bylo sděleno vyřízení tohoto podání, ježto by jinak za to měl, že líčení bylo odročeno. Přes tento návrh obžalovaného konalo se proti němu 17. března 1923 hlavní přelíčení. U přelíčení byl sice návrh obžalovaného přečten, avšak nebylo mu vyhověno a byl vynesen proti obžalovanému rozsudek pro zmeškání. Námitky obžalovaného proti tomuto rozsudku bylo zamítnouti. V §u 427 tr. ř. je výslovně ustanoveno, že námitkám obžalovaného proti rozsudku, v jeho nepřítomnosti vynesenému, má býti vyhověno pouze tehdy, prokáže-li obžalovaný, že se nemohl ku hlavnímu přelíčení dostaviti pro nezvratnou překážku mimo jeho vůli ležící. Valdemar H. však ve svých námitkách takové překážky neprokázal, nýbrž uvedl pouze, že k hlavnímu přelíčení se nedostavil proto, poněvadž byl vzhledem k tomu, že vyřízení svého odročovacího návrhu neobdržel, toho mínění, že hlavní přelíčení bylo odročeno. Nedostavil se tudíž Valdemar H. ku hlavnímu přelíčení o své vůli, nikoli pro nějakou nezvratnou překážku, mimo jeho vůli ležící, a postrádají proto jeho námitky zákonitého předpokladu §u 427 tr. ř. Obžalovaný Valdemar H. provedl proti shora uvedenému rozsudku včas zmateční stížnost sám. Zároveň s provedením této stížnosti podal u krajského soudu v Litoměřicích žádost, by mu byl ku podepsání této stížnosti zřízen obhájce z moci úřední, ježto nemá prostředků, by obhájci zaplatil. Soud nalézací vrátil však, aniž by tuto žádost vyřídil, obžalovanému sepsanou zmateční stížnost dle §u 1 čís. 3 zákona ze dne 31. prosince 1877 čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 s poukazem, by zmateční stížnost, opatřenou podpisem obhájcovým, znovu do 3 dnů předložil. Když obžalovaný v uvedené lhůtě tak neučinil, byla zmateční stížnost obžalovaného napadeným usnesením dle §u 1 čís. 3 cit. zák. odmítnuta s odůvodněním, že dle §u 41 tr. ř. lze obžalovanému zříditi obhájce chudých pouze ku provedení, nikoliv ku podepsání opravných prostředků. Tento názor nalézacího soudu je však mylným. Původně dle tr. ř. nebylo třeba, by zmateční stížnosti byly obhájcem podepisovány; teprve §em 1 čís. 3 zákona ze dne 31. prosince 1877 čís. 3 ř. zák. z r. 1878 bylo nařízeno, že zmateční stížnost musí býti podepsána obhájcem. Ač cit. zák. ustanovení §u 41 tr. ř. změněno nebylo, leží na bíledni, že, pakli zákon ustanovuje, by obžalovanému ku provedení zmateční stížnosti na jeho žádost byl z moci úřední ustanoven obhájce chudých, nastává tato povinnost pro soud též, jedná-li se o úkon menší, o pouhý podpis. Měl proto soud prvé stolice žádosti obžalovaného, prozkoumav, zda jsou tu i ostatní náležitosti pro zřízení obhájce chudých, vyhověti, tím spíše, že obžalovaný podal žádost za zřízení obhájce chudých současně s provedením zmateční stížnosti pátý den po doručení rozsudku, tedy ve lhůtě §u 284 tr. ř. a opakoval ji druhý den po doručení soudního usnesení ve lhůtě §u 1 čís. 3 nov. k tr. řádu, takže v obou případech mohla býti řádně podepsaná zmateční stížnost podána včas, kdyby byl první soud žádosti vyhověl, — neb měl ji aspoň vyříditi a pak buď zmateční stížnost přímo obhájci chudých zaslati neb obžalovanému sděliti, že mu právo na zřízení obhájce chudých následkem jeho majetkových poměrů nepřísluší, a současně mu stížnost ku doplnění podpisem obhájce vrátiti. Stížnost obžalovaného jest tudíž odůvodněnou.

Citace:

č. 1242. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 319-321.