Č. 3607.

Obecní dávka z nápojů: * Poznámka při § 1 Pravidel o vybírání obecní dávky z nápojů (nař. vlády z 27. dubna 1922 č. 143 Sb.) neodporuje ustanovení § 38, odst. 2 a § 35, odst 3 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb.
(Nález ze dne 13. května 1924 č. 8376).
Věc: Městská obec R. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní dávku z piva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v R. usneslo se ve schůzi dne 4. října 1922, aby byla v obci vybírána dávka z piva a sice: z 1 litru piva výčepního 8 h, z 1 litru piva ležáku 12 h a z 1 litru piva speciálního nebo cizozemského 20 h.
Nař. rozhodnutím bylo podle ustanovení § 35 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. dáno povolení, aby byla v obci R. ode dne 1. února 1923 do 31. prosince 1928 vybírána obecní dávka z nápojů podle připojených pravidel, jež byla zároveň schválena s tou výhradou, že dávka z piva bude vybírána jednotnou sazbou 8 h, jelikož min. fin. nedalo souhlas k vybírání dávky diferencované.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost nezabývá se meritem věci, t. j. otázkou, zda a do jaké míry by bylo snad nezákonným, že st-lce nebylo povoleno vybírati obecní dávku z nápojů podle sazby, na které se usnesla, nýbrž podle sazby povolovacím úřadem změněné, ale namítá, že nař. rozhodnutí jest nezákonné, protože žal. úřad požádal za souhlas k povolení dávky min. fin. a nikoliv vládu.
Podle § 35 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. mohou obce vybírati samostatné dávky spotřební na základě povolení vyššího dohlédacího úřadu. Toto povolení vydá vyšší dohlédací úřad, odpovídají-li pravidla o vybírání dávky, na kterých se ob. zast. usneslo, vzorným pravidlům, které vláda vydá, jmenovitě není-li též výměra dávek vyšší, než ona, která nař. bude označena jako nejvýše přípustná. Dávka, o které by vzorná pravidla nebyla vydána nebo která by převyšovala maximální sazbu vládou za přípustnou prohlášenou, může býti vybírána jen s povolením vlády. Současně byla vláda zmocněna, aby pro tyto dávky vydala jednotné řády.
K provedení tohoto zák. vydala pak vláda nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. K § 35 zák. stanoví se v odst. 5 tohoto nař., že žádá-li obec o povolení vyšších sazeb (než jsou sazby uvedené ve vzorných pravidlech jako maximální), přísluší právo povoliti takovou dávku vládě.
O vybírání obecní dávky z nápojů vydána jsou vzorná pravidla připojená jako dodatek II. ke zmíněnému prováděcímu nařízení. V § 1 těchto pravidel stanoveny jsou jako maximální sazby dávky z piva z 1 litru piva výčepného 8 h, z 1 litru piva ležáku 12 h a z 1 litru piva specielního nebo cizozemského 20 h.
K těmto sazbám připojena jest poznámka: »pravidelně smí se vybírati obecní dávka z piva jen jednotnou sazbou nejvýše 8 h. Stanovení zvláštních vyšších sazeb na ležák a piva speciální nebo cizozemská jest možno jen se svolením min. fin. a pouze u obcí větších.«
V daném případě šlo o povolení k vybírání dávky z piva nikoliv sazbou jednotnou, nýbrž sazbou diferencovanou dle druhů piva. Žal. úřad vyžádal si svolení k vybírání této dávky od min. fin., nikoliv od vlády, a v tom a jediné v tom stížnost spatřuje nezákonnost, dovozujíc, že cit. »poznámka« k § 1 pravidel odporuje §§ům 38, odst. 2 a 35 zák. (t. zv. finanční novely obecní), a že tedy nař. č. 143 z r. 1922, jehož součástku »pravidla« tvoří, jest neplatné.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu. Základní myšlenka § 35 fin. novely obecní je zřejmě ta, že samostatné dávky obecní nemohou býti vybírány bez souhlasu vlády. Tento souhlas udílí vláda buď způsobem generálním nebo od případu k případu. Generální souhlas vlády udílí se v ten způsob, že vláda vydá vzorná pravidla a stanoví nejvýše přípustnou sazbu té které dávky (§ 35, odst. 1 zák.). Jsou-li pravidla o vybírání dávky, na nichž se ob. zastupitelstvo usneslo, v rámci tohoto generelního souhlasu vládního, není k vybírání obecní dávky zapotřebí povoleni vládního. Je sice i v tomto případě zapotřebí povolení, avšak toto povolení udílí vyšší dohlédací úřad. Usnese-li se však ob. zastupitelstvo linu
na pravidlech, jež generelním souhlasem vlády kryta nejsou, jest zapotřebí individuelního povolení vlády (§ 35, odst. 3 zák.).
Z těchto ustanovení zák. nedá se vyvoditi, že vzorná pravida vládou vydaná nebo maximální sazba dávky vládou stanovená musí býti vládou stanovena bezpodmínečně. Zejména znění zák. nebrání tomu, aby vláda, svolujíc generálně k vybírání dávky v určité maximální výši, učinila tento svůj souhlas závislým na podmínkách s věcí souvislých, zejména také na podmínce, že min. fin. in concreto k diferencování dávky přivolí. Vyhradivši min. fin. toto svolení k diferencování dávky, nedelegovala vláda svou pravomoc povolací zákonem jí udělenou, nýbrž právě naopak své generelní povolení udělila, arci již s výhradou, o které vzhledem k zájmu státní správy finanční na spotřebních dávkách obecních nelze důvodně tvrditi, že leží mimo rámec oněch ohledů, jichž při udílení státního souhlasu sluší dbáti.
Odepřelo-li min. fin. svolení »pravidly« jemu vyhrazené, nejsou v něm dávková pravidla obecním zastupitelstvem o diferencované dávce z nápojů usnesená generelním souhlasem vládním kryta a nastává pak případ § 35, odst. 3 zák. t. j. obec může se ucházeti o povolení vlády.
Ježto nss dle těchto vývodů nemohl nalézti rozporu mezi zákonem (§ 35 fin. novely) a »Poznámkou« k § 1 pravidel o vybírání obecní dávky z nápojů, nebylo možno uznati ani »Poznámku« tuto za neplatnou, ani nař. výrok žal. úřadu, pokud se o tuto »poznámku« opírá, za nezákonný.
Poněvadž pak stížnost k tomuto soudu podaná jiných stížných bodů neformuluje, bylo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3607. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1274-1276.